Baršová poukazuje na složitosti spojené s pokusy určit jeden rys, který je nejvíce charakteristický pro národní imigrační systémy orientované na pracovní migraci. Kvůli stanovení analytického východiska dělí migraci související s pracovním trhem do dvou základních kategorií: na migraci, která je svou povahou trvalá a na dočasnou pracovní migraci, přičemž jsou oba modely odůvodněny jinými společenskými cíly.

Zatímco schémata dočasné imigrační politiky existují v Evropě již delší dobu, modely trvalé imigrace jsou nové. Modely trvalých imigračních schémat ve  starých přistěhovaleckých zemích jako jsou Kanada, Austrálie a Nový Zéland jsou založeny na vyhodnocení klíčových indikátorů pro schopnost přistěhovalce integrovat se do pracovního trhu pomocí bodového systému. Baršová se věnuje známému britskému Programu pro vysoce kvalifikované migranty (Highly Skilled Migrant Programe – HSMP). Zavedení bodového systému, které by umožnilo řízené trvalé imigrace navrhovala i německá Nezávislá komise pro přistěhovalectví. Německý program „zelených karet“ pro vysoce kvalifikované zahraniční pracovníky v oboru IT  a britský „Sectors Based Scheme“ (sektorové schéma - SBS) jsou nejznámějšími programy zaměřenými na dočasnou migraci.

Velká variace různých programů, které se pokouší usměrňovat a řídit pracovní migraci, ukazuje, že imigrační předpisy odpovídají různým paralelně existujícím potřebám hostitelské společnosti, což v praxi vyžaduje použití různých instrumentů a ukazuje na limity standardizace imigračních modelů. Pilotní projekt MPSV chápe Baršová jako krok k institucionalizaci chápání migrační politiky. Nicméně určitá reforma projektu je podle ní nutná. Především by se měly zjednodušit vstupní podmínky do projektu. Při konkrétním nastavení kritérií by se mohla najít inspirace např. v britském programu HSMP.