Migraceonline.cz

Portál pro kritickou diskuzi o migraci
12. 12. 19
Zdroj: migraceonline.cz

Vážit si vlastního domova

Vážit si vlastního domova

Jan Chromý je energický a rázný člověk, který žije v Chanově už 20 let. U sebe doma mě spolu se zastupitelem Adamem Komendou a aktivistou Miroslavem Brožem vítá hned po příchodu z práce. V bytě, který září novotou, se během naší návštěvy pokládají nové podlahy.

Jan Chromý, původním zaměstnáním důlní strojvedoucí, na minulý režim vzpomíná s nostalgií. Sídliště Chanov bylo podle jeho slov krásné místo. „To byly nádherný byty! Sušárny, mandly, výtah, zazvonilo se, no nádhera! A za 40 let to jedna generace dokázala zničit,“ posteskne si. Mrzí ho, že si část obyvatel Chanova neváží svého domova. Problematicky vnímá výchovu některých dětí, které rodiče nevedou k respektování pravidel, slušnému chování a zodpovědnosti. Další nedostatky ale vidí zejména na straně vedení města, které vlastní domy na sídlišti a Chanovským byty pronajímá.

„Venku mezi domy by mohlo být lepší osvětlení, abych se nemusel bát po setmění o vnučku. Uvnitř budov chybí zábradlí, tudíž není zajištěna základní bezpečnost. V budovách také nejsou žádné hasicí přístroje, a to ohrožuje zejména lidi z vyšších pater panelových domů, kteří by tam v případě požáru mohli zůstat odříznuti od pomoci,“ vypočítává návrhy oprav obývaných domů a jejich bezprostředního prostranství. Byl by rád, kdyby Chanov v budoucnu nebyl středem pozornosti v negativním smyslu. „To pro mě znamená zrekonstruování domů v nejhorším stavu a v 10 hodin večer zamykat hlavní vchody. Když se nezamyká hlavní vchod, tak se nechává volný přístup bezohledným lidem, například zlodějům. Takže bych skutečně chtěl, aby byl Chanov v takovém stavu, jako když se otevíral. A aby si toho ty lidi vážili, aby si vážili vlastního domova.“

Kontejnery jako poslední šance na slušné bydlení?

V tom, že si místní neváží svého bydlení, vidí příčinu současné situace v Chanově i mostecký radní a člen politického hnutí ProMOST Jiří Nedvěd, který prosazuje výstavbu modulového bydlení. „Je potřeba mít variantu bydlení i pro občany, kteří evidentně nejsou schopni žít jako slušní lidé a své bydlení v panelových domech neustále demolují. Podle mého názoru by tyto byty měly být poslední šancí na slušné bydlení. Každý si zaslouží poslední šanci a je nutné, aby jim bylo jasné, že toto je opravdu ta poslední šance.“

Je diskutabilní, zda se dá stavba kontejnerů považovat za funkční volbu i do budoucna a jestli je to dobré místo například k výchově dětí. Radní Mostu si nejspíš podobné otázky nekladou, hlavní priorita je pro ně odolnost modulového bydlení proti zničení. Proto by byty také měly mít úpravu „antivandal“. „Především jde o nemožnost dostat se k elektroinstalacím a dalším rozvodům a použití odolnějších materiálů opláštění tak, aby nedocházelo k jeho ničení jako u klasických zateplených domů,“ přibližuje Nedvěd přednosti staveb. 

Vedení Mostu se inspirovalo ve Vsetíně, kde podobné domy z jednotlivých modulů už stojí a svůj účel podle Nedvěda plní. „Bylo fajn vidět, jak mají někteří čisto a jak se snaží. Osobně si myslím, že je to výsledek represe vůči nim. Kontejnerové bydlení ve Vsetíně je totiž poslední stanice, pak už je jenom ulice.“

Vsetínští Romové nadšení mosteckých radních z modulového bydlení nesdílí, a proto přijeli chanovské Romy podpořit v jejich odporu. Předali jim při té příležitosti také „zkušenosti z první ruky“. Ti, kteří v podobném bydlení již roky žijí, si stěžují zejména na nedostatečnou tepelnou a zvukovou izolaci, kvůli které na energiích nic neušetří, na špatnou cirkulaci vzduchu a všudypřítomnou vlhkost, rozpadající se stěny nebo hlodavce a hmyz ve svých bytech.

Radní Nedvěd by se nebránil ani návrhu Agentury pro sociální začleňování na postupný útlum sídliště a přestěhování místních do města, pokud by se dokázali vzdát svého „závadného“ způsobu života. „Až se lidé z Chanova budou chovat tak, jako ostatní slušní lidé, nebudou zneužívat sociální systém, budou si opravdu hledat práci, nebudou pracovat na černo, aby se vyhnuli exekucím, budou splácet své dluhy, nebudou obtěžovat své okolí a budou dodržovat základní sociální a hygienické návyky, tak je s radostí a osobně v Mostě přivítám,“ vyjmenovává Nedvěd a dodává, že Chanovským vyhovuje „způsob života, který se od toho našeho výrazně liší. Například posedávání před domem a hraní na kytaru se do města prostě nehodí.“

Dá se v modulovém bydlení vybudovat domov?

Domov může mít spoustu forem a pro každého z nás je důležité něco jiného. Pro digitálního nomáda to může být spojení na sociálních sítích s jeho nejbližšími. Pro milovníky přírody může jít o jejich nejbližší okolí, les, kam chodí na procházky se psem, kopce, kam jako malí vyráželi s rodinou na výlety a kde to znají jako své boty. Jiní mají s domovem spojené zase drobné předměty, které jejich rodina používá po generace, anebo rodný dům, jehož stěny pamatují všechny radosti i strasti, co jejich obyvatelé za své životy zažili. Jiní poznají, že jsou doma, když ucítí vůni oblíbeného jídla. Podle expertů, kteří se konceptem domova zabývají, nelze domov zjednodušit pouze na „střechu nad hlavou“. Domov totiž utváří například i vztahy mezi lidmi, vlastnická práva nebo vlastní nezávislost.[1] Domov je spojován se sociálním zázemím, tedy s rodinou a s místem, kam se lze vždy vrátit a uchýlit. Domov se skládá z určitého sociálního okolí na jedné straně, a na straně druhé z fyzického soukromí.[2]

Doma je zkrátka tam, kde zažíváme pocity jistoty, podpory a bezpečí a kde to známe. To lze v modulovém bydlení bez dostatečného soukromí zajistit jen těžko. Návrhy radnice na nové bydlení v modulových bytech odmítají místní mimo jiné i proto, že už své domovy mají a chtějí si je svépomocí opravit. To výmluvně dokazuje i skutečnost, že ti Romové, kteří měli to štěstí a po vystěhování z bloku 3 si našli nový pronájem v Mostě, se dennodenně do Chanova vrací.

„Většina z nich jsou starousedlíci, kteří v Chanově vychodili základku, narodili se tam a těžko se s ním loučí. Dost lidí plakalo, když se museli odstěhovat z trojky. Plakali, protože tady strávili svůj život. Odešli sice do Mostu, ale jsou tady každý den. Kdyby se šestka a desítka daly dohromady, okamžitě by se ti lidé vrátili zpátky. Tady je totiž jejich doma,“ popisuje jejich někdejšího soused Chromý. Chanov je domovem i pro něj, a proto usiluje o opravu domů za pomoci zapojení místních.

Umlčení a přehlížení

„Přešli jsme do svobodného režimu. Ten totalitní skončil, tak politici musí komunikovat,“ bilancuje ve svém bytě Chromý nad tím, co přinesla Chanovským poslední tři desetiletí. Komunikace s primátorem a zastupiteli z hnutí ProMOST je pro Chromého ale komplikovaná, ne-li přímo nemožná. Jan Chromý vytvořil ve spolupráci s mosteckými Piráty a Zelenými akční skupinu na podporu opravy poškozených bloků a založil petici proti výstavbě modulového bydlení. Tu podepsalo doposud přes 100 lidí, téměř všichni, kterých se to týká. Většina z nich by byla ochotná se do opravy bloků i zapojit. Zkušenosti mají, sám Chromý spolupracoval s radnicí při opravě domů na sídlišti Chanov v roce 2013. Primátor města Jan Paparega se nicméně nad peticí a opatřeními, které by bylo potřeba přijmout, odmítl sejít a další termín nenabídl. Chromý byl tedy na jednání zastupitelstva, kde se snažil primátora zastihnout, a ačkoliv měl předem návštěvu domluvenou a potvrzenou na sekretariátu, s primátorem nemluvil. Možná se primátor inspiroval přístupem radního Nedvěda, který s místními Romy jednat odmítá. „Co se týká ‚místních‘ obyvatel, tak budu jednat pouze s těmi, kteří prokáží, že jim opravdu záleží na tom, aby se s nimi jednalo jako s každým jiným slušným občanem. Pro mě to znamená, že takový člověk má práci, nebo si ji prokazatelně hledá a plní si své závazky. Zatím mě nikdo takový nekontaktoval.“

Přispívá město k zadlužování obyvatel?

Když s tímto Nedvědovým tvrzením Chromého konfrontuji, rozohní se a zmíní obrovské úniky vody, o kterých už v říjnu informoval web Alarm. „A proč se nepodívá na to, jaký byl v trojce únik vody v době, kdy tam bydlelo ještě kolem dvaceti rodin? Město sem mělo poslat havárku, aby to prohlídli a zabránili úniku vody. Lidé by se tak nedostávali zbytečně do dluhů. Někteří měli doplácet i 300 až 400 tisíc korun! Manželka mi říkala, že nám naúčtovali téměř 90 tisíc korun. Vždyť to bychom v životě nemohli vytočit!“

Opoziční zastupitel za Piráty Adam Komenda situaci ještě dokresluje: „Město také připravuje vyhlášku, že ten, kdo bydlí v Chanově, bude navíc platit za odpad, který mají jinak obyvatelé města zdarma. Když se o tom psalo v novinách, Ústavní soud dopředu avizoval, že taková vyhláška není v pořádku a že ji zruší. Pan Nedvěd to ale obhajoval dál. Jen slušný občan má benefit, že za něj město zaplatí odpad. Tím pádem ten, kdo má dluhy, by se i nadále zadlužoval. A to by dopadlo nejenom tady na Romy z Chanova, ale i na samoživitelky a spoustu dalších lidí.“  

Neradostné vyhlídky

A jak je to s těmi, kteří chtějí z Chanova odejít? Podle Chromého se o to starší lidé ani nepokouší. Mají tu svůj domov a jinde si ho budovat už nechtějí. Dalším důvodem je i to, že si mnozí nemohou dovolit platit z důchodu nájem ve městě. Někteří mladí se ale snaží z Chanova odstěhovat. Po krátké době se však vrací zpět, velmi často zatížení finančními problémy. 

„Tady si nic nevydělají, protože tady nenajdete člověka, který by měl třeba průmyslovou školu a byl podle toho finančně ohodnocen. Většina místních vychodila těžko a s odřenýma ušima základní školu. Vzdělání tady nebylo potřeba. To jsou pozůstatky šachet a chemických závodů, které nevyžadovaly, aby byli pracovníci vyučení,“ vysvětluje Chromý a dodává, že dnes si nekvalifikovaní dělníci vydělají příliš málo na to, aby mohli z Chanova odejít.

Aktivista Miroslav Brož pak popisuje, že se na severu Čech v devadesátých letech zavřely továrny a tyto oblasti pak trpěly strukturální nezaměstnaností dosahující 25 až 30 procent, která postihovala všechny obyvatele stejně. Na pracovním úřadě se tehdy ocitli i lidé s vysokou kvalifikací a vzděláním. Romové, kteří dělali v továrnách a na šachtách pomocné práce, jim nemohli konkurovat. Dnes tito lidé také pracují, ale za málo peněz, se kterými vyjdou jen stěží. To se netýká jen Romů, s tímto problémem zápasí většina lidí žijících na severu Čech.

Dopady strukturální nezaměstnanosti a počet vyloučených lokalit na severu Čech pociťuje i radní Nedvěd. S problémem se podle něj potýkají lidé v Mostě jinak než například v Praze. „Rozdíl je v počtu těchto lidí a finančních možnostech města i soukromého sektoru. Kde si myslíte, že jsou všichni ti, kteří Karlín devastovali po mnoho let? Myslíte si, že jste je snad v Praze začlenili do společnosti? Nic takového se nestalo. Ti lidé jsou teď na severu, kam je realitky, díky naší šikovné bytové politice, jednoduše přesunuly.“ Na otázku, zda cítí dostatečnou podporu ze strany státu v řešení tohoto problému, odpovídá záporně. “Podle mého názoru je pro stát tato situace naprosto ideální. Sedmdesát procent měst se vyčistilo na úkor dlouhodobě hendikepovaných měst, jako je třeba Most. Proč si je nezačlenili u sebe, když je tam měli? Proč bychom my v Mostě měli dělat červený kříž pro všechny nezačlenitelné obyvatele České a Slovenské republiky? A povedlo se vůbec někomu někdy někoho začlenit?“

Chromý však nejpalčivější problém nevidí v nedostatečné podpoře státu při řešení sociální situace v Mostě, ani v potýkání se s důsledky strukturální nezaměstnanosti v regionu z devadesátých let. Největší výzvou, které Chanovští nyní podle něho čelí, je chybějící komunikace a spolupráce se současným vedením magistrátu. „Pokud nebudou spolupracovat, hledat chyby, dělat úpravy, aby to tu fungovalo, aby nebyla pořád jen samá kritika, aby sem nejezdili, nefotili a neponižovali lidi, tak to prostě špatné být nepřestane. A může to takhle trvat dalších 50 let,“ uzavírá smutně.

Autor fotografií: Miroslav Brož

 

[1]HEJNAL, Ondřej. Sociální studia/social studies: “Naše ruiny jsou naším domovem“: Bezdomovci, domov a sociální organizace 2011. C2014 [cit. 9.12.2019]. Dostupné zde: https://journals.muni.cz/socialni_studia/article/view/6041/5174.

[2]MAREK, Jakub, STRNAD, Aleš, HOTOVCOVÁ, Lucie, 2012. Bezdomovectví v kontextu ambulantních služeb. In: AUGUSTOVÁ, Karolína, 2015. Rizikové faktory ženského bezdomovectví [online], Informační systém Jabok, archiv závěrečné práce Karolína Augustová Jabok B ETF, [cit.9.12.2019]. Dostupné z: https://is.jabok.cz/th/6281/jabok_b/?id=3501

Anna Kojanová

vystudovala obor Humanitní vzdělanosti na FHS UK, kde se zaměřovala především na migraci, bezdomovectví, paměťová studia a romskou komunitu. V současnosti pokračuje ve studiu v navazujícím magisterském oboru Obecné antropologie. Anna Kojanová je absolventkou programu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu, kdy v rámci jeho plnění vedla kreativní kurzy pro seniory, věnovala se romským dětem a taky učila imigranty základy angličtiny. V poslední době se věnuje zejména propagaci školy, ve které studuje.

12. 12. 19
Zdroj: migraceonline.cz
...nahoru ▲