Romové z východoslovenské vesnice čelí celé řadě forem sociálního vyloučení. Od pádu komunismu jsou Romové ještě izolovanější než v minulosti, a to v důsledku procesu, který nazývám teritorializací, tj. omezování mobility osob. Existuje řada způsobů překonávání a/nebo řešení vyloučení a sociálního postavení. Jedním z nich je migrace a v případě omezení možností k migraci kvůli mizejícím zdrojům také odkazování na migraci příbuzných. Tato práce je založena na interpretaci dat získaných při antropologické m terénním výzkumu se zaměřením na skupinu příbuzensky spřízněných Romů žijících v jedné slovenské vesnici a také na několika místech České republiky. Migrace je pro danou skupinu lidí důležitá již od 2. světové války. V 90. letech migrace do českých zemí pokračovala a začalo též docházet k migraci do Velké Británie. Řada autorů se domnívá, že motivy k migraci jsou převážně ekonomické povahy. Autorka se snaží o rozšíření soboru motivačních faktorů a prokázání složitosti důvodů k migraci. Migrace je buď krátkodobá nebo dlouhodobá a migrační strategie zahrnují hledání práce, návštěvy, svatbu v zahraničí či žádost o azyl. Vazby mezi příbuznými, kteří emigrovali, a těmi, kteří zůstali doma, jsou zdrojem referencí na migrační zkušenost. Takovéto odkazování na migraci příbuzných je součástí strategie sociálního vzestupu.

Tato práce byla prezentována během Workshopu o migraci ve střední a východní Evropě, který proběhl ve dnech 25. až 27. srpna 2005 v Praze. Studie je publikována v angličtině, abstrakt do češtiny přeložil Daniel Urban.