Usnesení definuje minimální standardy, které musí každá členská země EU poskytovat v rámci svého systému azylových procedur. Na základě Usnesení musí být například žadatelé o azyl informování o podrobnostech řízení v jazyce, kterému rozumí, členské státy musí poskytovat záruky ochrany údajů, které se týkají žadatelů o azyl, podle Hlavy IV. čl. 15 musí rozhodnutí o azylovém řízení být žadateli sděleno písemně, v případě, že je negativní, musí být žadateli sděleny důvody a také veškeré možnosti, jak může být rozhodnutí přezkoumáno. Dokud není přijato rozhodnutí o opravném prostředku, platí obecná zásada, že žadatel o azyl může zůstat na území dotyčného členského státu. Anglický název: Council Resolution of 20 June 1995 on minimum guarantees for asylum procedures.