Úmluva obsahuje v článku 1 definici pojmu diskriminace (žen) a zavazuje signatářské státy k přijetí opatření (zčásti v úmluvě definovaných a zčásti jen obecně nastíněných v oblasti právní, společenské, výchovné a vzdělávací) k jejímu potlačování, přičemž připouští pozitivní diskriminaci. Úmlouva rovněž zakotvuje povinnost států poskytnout ženám zvláštní služby pro určité situace (např. v těhotenství). Úmluva zřídila 23-členný Výbor pro odstranění diskriminace žen, jemuž členské státy zasílají 4–leté zprávy o podniknutých opatřeních a dosaženém pokroku na poli odstraňování diskriminace žen. Československo přistoupilo k úmluvě již 17. 7. 1980 a úmluva byla publikována pod číslem 62/1987 Sb. V právním řádu České republiky Úmluva platila jako smlouva o lidských právech dle článku 10 Ústavy, což ji stavělo nad zákon a dávalo možnost dovolávat se porušení před Ústavním soudem i před obecnými soudy. K Úmluvě byl přijat Opční protokol (v New Yorku 6. 10. 1999), ke kterému Česká republika přistoupila (č. 57/2001 Sb. m.s.) a který ustanovuje jistý kontrolní mechanismus Výboru. Dle čl. 2 mohou osoby pod jurisdikcí smluvního státu, které se staly obětí porušení ustanovení Úmluvy, podávat oznámení Výboru. Výbor se oznámeními musí zabývat, přičemž může se souhlasem dotyčného státu podniknout i „vyšetřování“ na území daného státu a stát musí na závěry Výboru reagovat. Název v angličtině: Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination against Women.