Ukrajinské koordinátorky a jejich role v sociální práci s uprchlíky

Od začátku války do dubna 2024 požádalo v Česku o dočasnou ochranu téměř 600 000 osob, z nichž více než 385 000 v zemi zůstalo. Tato situace zásadně ovlivnila českou společnost a přinesla nové výzvy v oblasti přijetí, adaptace a integrace uprchlíků.

Česká vláda reagovala na příliv uprchlíků sérií mimořádných opatření, která zahrnovala volný přístup na trh práce, dočasné zdravotní pojištění, humanitární dávky nebo příspěvky na solidární domácnosti. Zároveň byla vytvořena krajská asistenční centra pomoci Ukrajině, která poskytovala nově příchozím komplexní služby od registrace přes zajištění ubytování až po základní poradenství.

Uprchlíci z Ukrajiny se po příchodu do Česka setkali s mimořádnou vlnou solidarity ze strany české veřejnosti. Lidé spontánně nabízeli ubytování, materiální pomoc, finanční příspěvky i dobrovolnickou pomoc v různých sférách. Veřejné sbírky, komunitní akce a sousedské iniciativy se staly nedílnou součástí prvních měsíců pomoci ze strany českých občanů.

Významnou úlohu v procesu zvládání uprchlické krize sehrál i neziskový sektor. Okamžitě se do pomoci zapojily nevládní organizace, které již měly dlouholetou zkušenost v oblasti práce s migranty. A zároveň vznikaly nové projekty a nové organizace, které zaměřily svoje aktivity výhradně na cílovou skupinu ukrajinských uprchlíků. Všichni se snažili nabízet co nejširší spektrum služeb od sociálního a právního poradenství přes psychologickou podporu až po organizaci jazykových kurzů a komunitních aktivit, dětských skupin a volnočasových aktivit pro starší děti. Sociální pracovníci z neziskových organizací pomáhali překonávat systémové nedostatky a flexibilně reagovali na vznikající problémy.

V této náročné situaci sehrály jednou z klíčových rolí i tzv. ukrajinské koordinátorky – ženy, které většinou samy pocházely z Ukrajiny a rozhodly se pomáhat svým krajanům při integraci do české společnosti. Tyto ženy přinesly do své nové role bohaté zkušenosti z různých oborů a spojila je ochota pomáhat uprchlíkům z Ukrajiny.

Já jsem měla možnost hovořit s 15 ukrajinskými koordinátorkami z různých regionů České republiky. Jejich příběhy, odhodlání a odvaha si zaslouží zvláštní pozornost.

Od dobrovolnictví k profesionální pomoci

Ačkoli se jejich životy náhle obrátily vzhůru nohama, nečinnost pro ně nebyla možná. Mnoho z nich se spontánně zapojilo jako dobrovolnice, aby pomáhaly svým krajanům. „Druhý den války jsem začala pracovat jako dobrovolnice u Červeného kříže,“ říká jedna z ukrajinských koordinátorek. Dobrovolnictví se vlastně stalo prvním krokem na jejich nové profesní dráze: „…a jelikož jsem byla hodně aktivní, po měsíci mi nabídli, abych tam byla komunitním pracovníkem.“

Práce ukrajinských koordinátorek je významná svým rozsahem. Jejich aktivity připomínají dílky mozaiky nebo puzzle. Jde o nejrůznější činnosti, které se v čase mění, doplňuji a různě rozšiřuji, od zajištění tlumočení a doprovodů na úřady a do škol přes distribuci humanitární pomoci až po organizaci volnočasových aktivit pro děti. „Zpočátku jsme klientkám pomáhaly s obvoláváním doktorů, škol, školek, dělaly doprovody do nemocnic, na úřady a tlumočily,“ popisuje paní Kateřina. „Naše činnost se měnila, protože práce se vždy odvíjí od potřeb uprchlíků. Na začátku to bylo skoro výhradně tlumočení anebo poskytnutí nějaké materiální pomoci. (…) Pomoc nabízíme víc jednotlivcům než plošně. (…) Ze začátku jsme jim také spíš poskytovaly materiální pomoc a teď jsou to kroužky, doučovaní.“ Rozsah není vždy definován jen kompetencemi, ale také časem který koordinátorky své prací věnují. „No, jasně, máme supervize, na kterých nám říkají, že telefon se má v 16 hodin vypínat (…) Ale nemůžete to udělat, protože někdo rodí, někdo umírá, někdo je v nemocnici, a prostě musíš vstát a jet,“ svěřuje se paní Marie.

Nečekané výzvy a adaptace

Přechod do nové role nebyl jednoduchý. Jejich původní vzdělání a zkušenosti sahaly od oděvního designu, marketingu a financí až po zdravotnictví. Většina z nich se v oblasti charitativní a sociální práce musela učit za pochodu. „Na tu práci jsem nebyla připravená, jen jsem se k tomu dostávala postupně, nejdřív přes dobrovolnickou práci, takže jsem si ji zkusila tak nějak nanečisto,“ popisuje Irina.

Psychický tlak byl jejich stálým společníkem, neustále měly před sebou příběhy klientů. Zvládat ale musely i strach o vlastní rodinu nebo kamarády, kteří na Ukrajině zůstali. I přesto dokázaly ve své práci pokračovat „Náročný je, když za mnou občas přijdou moji krajané s nějakým příběhem a já zažívám sekundární trauma z těch příběhů (…) a občas přijdou lidi, kteří to mají úplně jinak, jsou drzí, začínám být naštvaná, protože já jsem vděčná za to, co mám,“ svěřuje se další koordinátorka. Kromě toho byly nuceny se rychle adaptovat na neustálé změny v legislativě. „Jak se mění legislativa, tak se mění i problémy, se kterými k nám chodí klienti“.

Celkově je zřejmé, že pro zajištění efektivní pomoci uprchlíkům je nezbytné investovat do dalšího vzdělávání a rozvoje interkulturních kompetencí všech pracovníků, kteří ve své agendě přichází do styku s uprchlíky.

Interkulturní kompetence jako efektivní nastroj

Ukrajinské koordinátorky působí na rozhraní interkulturní a terénní sociální práce. I přesto, že   zpočátku nebyla jejich role jasně definovaná, se během posledních necelých tři let ukázalo, že ovládají efektivní nástroje pro zlepšení komunikace mezi uprchlíky a českou společností. Tyto ženy, často původem z Ukrajiny, fungovaly a nadále funguji jako symbolické „mosty“ mezi dvěma komunitami. Zprvu se zaměřovaly na pomoc při příchodu uprchlíků, jako bylo tlumočení, základní poradenství nebo asistence při získávání nezbytných dokumentů. Postupem času se jejich práce specializovala na podporu dlouhodobější integrace, zahrnující asistenci při hledání bydlení, koordinaci služeb, a dokonce i mediaci v mezikulturních konfliktech.

V odborné literatuře zabývající se prací s migranty a uprchlíky je zdůrazňována klíčová role interkulturních kompetencí a jazykových dovedností (Jelínková, 2023, Bejček, 2020, Dohnalová, 2015). Ukrajinské koordinátorky dokázaly díky svému kulturnímu a jazykovému propojení s oběma komunitami eliminovat bariéry, které často vznikají v komunikaci při tlumočení. Jejich znalost ukrajinské a české společnosti umožnila přímý kontakt s klienty a vytvořila atmosféru důvěry.

Ukrajinské koordinátorky se tak staly významnými aktérkami v integraci uprchlíků. V dalších článcích bychom vám proto rádi představili blíže některé jejich příběhy.

Článek vznikl v rámci projektu „Tréninky interkulturních kompetencí pro specialisty, organizace a aktéry působící na území HMP,“ realizovaného s finanční podporou hlavního města Prahy.

Titulní obrázek: Freepik.com