Cílem výzkumu bylo zmapování pracovní a společenské integrace žen – imigrantek v ČR. Řešitelé si položili tyto otázky: Mají ženy takové kvalifikace, aby se mohly integrovat ve smyslu autonomního života v nové společnosti? Je společnost schopna kvalifikace žen-cizinek rozpoznat, přijmout a rozvinout? V úvodu studie je stručná charakteristika výzkumného vzorku žen imigrantek, který se skládal z větší části z azylantek a z menší z cizinek s povolením k trvalému pobytu. Autorka textu nejprve vysvětluje motivace respondentek k imigraci do ČR. Centrální částí studie je popis možností pracovního uplatnění žen – imigrantek, vzhledem k jejich kvalifikaci a institucionální podpoře v podobě výuky jazyka a rekvalifikačních kurzů. V následné části práce je popis sociálního života respondentek a jejich zkušeností s diskriminací. Závěrem práce je pojednání o využitelnosti kvalifikace imigrantek a možnostech jejich dalšího profesního růstu při neexistenci komplexních integračních programů pro ženy – imigrantky. Autorka textu zde formuluje otázku, jestli může být takřka výhradní orientace žen – imigrantek na rodinu a domácnost kompenzací za ztrátu veškerých osobních perspektiv v cizí zemi. Studii ukončuje srovnání sociální emancipace azylantů a cizinců v některém ze standardních režimů pobytu v ČR. V příloze studie je vyhodnocení dotazníkového šetření.