Rozhovor s Vladimírem Špidlou o české migrační politice

Jak by měla ČR postupovat při současné velké dynamice imigrace, aby se vyvarovala budoucích problémů s integrací a sociálnímu napětí, jak jej známe například z Francie?

Ačkoliv je dynamika v posledních letech velká,  je nutné si uvědomit, že celkově činí počet cizinců v ČR přes tři procenta, zatímco v průměru v Evropě je to výrazně více: okolo osmi procent. Ta dynamika je ale jistě zajímavá a svědčí o prosperitě ČR. Je dobré si uvědomit, že současně dramaticky klesá nezaměstnanost. Čili ti lidé sem jdou pracovat. Což je obecný jev v Evropě; lidé, kteří přicházejí, nejsou turisty za sociálními dávkami. A protože tito lidé pracují, tak jsou zdrojem bohatství a prosperity země, do které přišli.

Současně je zřejmé, že nejpodstatnější věcí je integrace těchto lidí, vymezení práv a povinností. A to od prvého okamžiku! Protože uvažovat o tom, že se jich podstatná většina vrátí domů, je sice možné, ale v zásadě to žádná terénní studie nepotvrzuje. Není pravdou, že by se někteří nevraceli, ten podíl je k mému překvapení dosti vysoký, ale nebývá to většina.  

Z toho důvodu si myslím, že je rozumné pro každý stát, aby ve své politice nerozvíjel prvky, které mohou integraci ztěžovat, a to vážil při úpravách zákonů. A aby v tomto směru nedělal kroky zpět.

Je třeba integrací od počátku předcházet vzniku krizových sociálních jevů, ghett, hlubokého strukturálního neporozumění, protože je obtížné je řešit zpětně.

Myslíte si, že Česká republika je nyní atraktivní pro trvalou imigraci? Dosavadní poznatky z pilotního projektu Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků, který měl atraktivitu mezi skupinou vysoce kvalifikovaných zjistit, nasvědčují spíše tomu, že například pro Ukrajince není udělení trvalého pobytu motivací. Vypadá to, že si většina z nich chce pouze vydělat a vrátit se.

V této souvislosti lze hovořit o určitých vzorcích chování jednotlivých skupin. Mohu se odvolat na nedávnou studii Karlovy univerzity, která zhruba konstatovala, že zatímco přistěhovalci z kavkazského regionu se usazují natrvalo, Ukrajinci se vrací.

A nemyslím si, že by se to v krátkodobém horizontu změnilo, i pokud by ČR nabídla více. Studie z celého světa ukazují, že platí dlouhodobé strategie, že z určitých zemí, regionů, lidé tradičně odcházejí a usazují se v určitých místech. Například většina Poláků v Německu už asi sto padesát let pochází z regionu kolem města Bialystok. Tyto tradiční linie se mění velmi pozvolna, pokud nedochází k nějakým dramatickým událostem.

Jak vnímáte hlasy, že by se zmíněný pilotní projekt a případné jiné projekty české  imigrační politiky neměly otevírat například pro občany muslimských zemí? 

Před téměř deseti lety jsem byl u zrodu zmíněného projektu aktivní migrační politiky, protože jsem předpokládal, že přistěhovalectví bude téma, kterému se nedá vyhnout, ale je třeba mu porozumět a využít potenciálu lidí, kteří k nám přicházejí.

Záměrem bylo vzít v úvahu tzv. potenciální integrovatelnost, kterou může vyjádřit například bodovací systém po vzoru kanadského projektu.  Ten hodnotí například, odkud člověk přichází, a nakolik tedy pro něj bude snadné se integrovat. Ale nastavit například náboženství, řekněme islám, jako koncepční překážku pro příchod, je nesprávné.

Mimochodem podle francouzských studií je pouze patnáct procent tamních imigrantů z islámských zemí praktikujícími muslimy. A islám je současně oproti jiným náboženstvím velice nekoherentní, je velký rozdíl mezi jednotlivými islámskými zeměmi. 

Zkrátka zaujímat individuální paušální stanoviska a hodnotit postoje k univerzálním lidským hodnotám například na základě země, odkud člověk přichází, je scestné. Myslím si, že prověřovat by se měla pouze ta „integrovatelnost“. Stanovení zemí, odkud lidé přicházet nemohou, může naopak provokovat konflikty. 

Česká republika otevřela tento projekt pouze pro tzv. vysoce kvalifikované a podobně se chová většina vyspělých zemí. Neměli bychom být ale už jen z demografických důvodů vstřícnější i vůči lidem s nižší kvalifikací?

Pokud jde o diskusi na téma kvalifikovaný či nekvalifikovaný migrant, tak to je, řekl bych, poněkud legrační situace. Jestliže procházíme demografickým poklesem, a to i přes současné mírné zlepšení, tak bychom se neměli zbavovat lidského potenciálu cizinců. A co se týče složení, tak přístup k aktivní migraci by měl být vždy průřezový, u přistěhovalců by mělo jít o průřez celou populací. 

A pokud se vrátím k termínu „integrovatelnost“ a bodovému systému který ji hodnotí, tak ten nesleduje pouze kvalifikaci. Ten, kdo má vyšší vzdělání, nemusí být lépe integrovatelný. Jakmile třeba zedník začne pracovat na stavbě, je přínosem.

Můj názor je, že pokud bychom se teoreticky tvrdě zasadili o to, aby přicházeli například jen vysoce vzdělaní lidé, tak po čase bude většina vlivných míst obsazena migranty a to také povede k sociálnímu napětí.

Současně globálně potřebujeme svět, který je rovnoměrně rozvinutý, nikoli svět s drastickými rozdíly mezi regiony. Když některým zemím vysajete kvalifikované lidi, tak ohrožujete svět, jde o nový typ nerovnováhy.

Myslíte si, že situace v některých částech severní Afriky, kdy se desítky tisíc lidí snaží ilegálně přeplout do Evropy, může být pro kontinent, případně i pro nás hrozbou?  

Hlavní problém vidím v tom, že dochází k tragickým lidským situacím. Například Španělsko nemá ekonomický problém s přistěhovalci, přes velký nárůst imigrace prosperuje a klesá nezaměstnanost, ale problém má s těmi tisíci mrtvými nalezenými na pobřeží. To pro ně a nikoho z nás není akceptovatelné. To, že by tato migrační vlna znamenala rozvrat evropských ekonomických a sociálních systémů, k tomu se to zdaleka neblíží. Jde o problém humanitární. Na druhé straně například Malta je vzhledem ke svým kapacitám skutečně  pod jistým tlakem a je tomu třeba věnovat pozornost.

Jak se díváte na názory, že na vlnu migrace z Afriky například do Španělska měla vliv rozsáhlá amnestie pro nelegální migranty, tzv. regularizace? A je podobná amnestie vhodná i pro Českou republiku?

Podle mého názoru se nedají najít důkazy pro uvedené tvrzení, ten pohyb byl již dříve. Španělsko zregularizovalo velké množství lidí, především z Latinské Ameriky, částečně i z Afriky. To, že se Španělsko stalo z emigrační země zemí imigrační, má kořeny v jeho prosperitě, nikoli v regularizaci. Osobně vidím na takové akci celou řadu přínosů a nesetkal jsem se s žádnou konkrétní kritikou. Amnestie dala práva stovkám tisíc lidí a současně pomohla alespoň na čas stabilizovat důchodový systém Španělska. Přínos v oblasti daní a  veřejných rozpočtů je velký. Na druhé straně sporná může být regularizace v tom, že Evropa je integrovaná a takové akce by měly být koordinované.       

I pro Českou republiku platí, že regularizace je jednou z možných forem omezování nelegálního zaměstnávání a zneužívání lidí, kteří jsou vytlačeni ze systému. A tato šedá zóna znamená i nekalou konkurenci v rámci ekonomiky. Proto jsem obecně zastáncem regularizace, i když každý stát to musí posoudit velmi pečlivě. 

Zkrácená verze vyšla v příloze MFD Český Babylón.