Půjčili jsme si jedenáct tisíc dolarů…

Navštívil nás rodinný přítel, který již pracuje v Česku. Dva dny poté se mě rodiče zeptali, jestli bych nechtěl jít pracovat do Česka. Bylo to pro mě docela šokující, protože jsem si neuměl přestavit, co tam budu dělat a co tam na mě bude čekat. Až po vysvětlení rodičů, že mi jejich známý bude pomáhat, jsem se trošku uklidnil. Tak jsem se zvědavostí a díky podpoře rodičů rozhodl riskovat cestu do cizí země -  především kvůli práci.

Začali jsme shánět nějakou agenturu, která vyřizuje papíry do Česka, protože bychom si je nedokázali zařídit sami. Nakonec jsme jednu našli, chtěli po nás 11 000 USD (tj. skoro 200 000 Kč). Část peněz jsme si půjčili od příbuzných, zbytek od banky. Agentura za mě vyřizovala všechny papíry i zaměstnání a řekla mi, že do půl roku mi poskytnou vízum, ale s platností pouze asi jeden měsíc[1]. Až budu v ČR, tak mi ho cizinecká policie prodlouží na rok a po roce ho dostanu na 2 roky. To je vše, co jsem věděl o své cestě do ČR.

Žádost o vízum podala agentura, sám jsem tam nešel ani se mnou nikdo nedělal pohovor. Brzy nato mi volali, že si mám pro hotové vízum přijít na českou ambasádu. Byla tam taková fronta, jakou jsem nikdy v životě neviděl, ani si neuměl představit. Stál jsem ve frontě na vízum dva dny. Naštěstí jsem žádal vízum pomocí agentury. Slyšel jsem, že lidé museli někdy čekat ve frontě 2 až 3 týdny – teprve pak mohli požádat o vízum.

Jakmile jsem dostal vízum, s radostí jsem ho ukázal doma a uspořádali jsme malou oslavu.

Přiletěl jsem do ČR s vízem pouze na měsíc, proto jsem se musel hlásit na cizinecké policii, kde jsem si vyřídil dlouhodobý pobyt na rok. Sám bych to bez pomoci kamaráda nedokázal vyřešit.

Zpětně trochu lituji, že jsem se rozhodl jet do ČR pracovat, pnejsem zde příliš spokojený. Zdejší mentalita, tradice i způsob trávení volného času jsou pro mne vzdálené, nezajímavé. Musím však splatit dluhy, tak se snažím tady na nějaký čas zůstat a pracovat.

Tung

26. října 2010

Přeloženo z vietnamštiny