Pracovní povolení pro nelegální migranty v USA?

Americký prezident George W. Bush představil základní obrysy nové imigrační politiky, jejímž stěžejním bodem je zlegalizovat práci načerno ve Spojených státech. Pokud Kongres Bushův návrh schválí, mohli by ilegální přistěhovalci v USA napříště požádat o tříletá pracovní víza, která by bylo možné prodloužit až na dobu šesti let. Návrh není bleskem z čistého nebe. O zlepšení situace především mexických přistěhovalců a novém imigračním zákoně Bush mluvil už na počátku svého volebního období a zejména pak na schůzce s mexickým prezidentem Vicentem Foxem v září 2001. Čtyři dny poté však došlo k útoku na newyorská dvojčata a plán na větší otevření Ameriky imigrantům zůstal na dva roky u ledu.

Motivy, které za současným návrhem legalizace stojí, jsou politické i ekonomické. Počty nelegálních přistěhovalců se v USA odhadují na nejméně osm milionů a každý rok čtvrt až půl milionu dalších přibývá. Polovinu z nich přitom tvoří Mexičané. Vzhledem k tomu, že Hispánci představují také téměř 10 % americké populace, je politický cíl zřejmý - získat přízeň hispánských voličů nejen v nadcházejících volbách. Tato kalkulace ovšem nemusí vyjít. Přes vysoké absolutní počty využívá práva volit stále pouze část Latinoameričanů. Například v Novém Mexiku tvoří Hispánci 36 % voličů, ale k volbám před čtyřmi roky jich šlo méně než 10 %. Registrace milionů nelegálních migrantů v Americe, o nichž zároveň nejsou nikde žádné údaje, by pak bylo také významným bezpečnostním přínosem imigrační reformy pro americkou administrativu.

Ekonomické důvody legalizace černé práce jsou daleko jasnější. Amerika, stejně tak jako jiné vyspělé státy, migranty potřebuje. Jednak se zvyšuje úroveň vzdělání místního obyvatelstva a levnou neodbornou práci nechtějí Američané dělat, a také stárne domácí populace. Přestože se odhaduje posun průměrného věku amerického pracujícího muže v příštích letech z dnešních 36,6 na 40,6 let v roce 2010, stárnutí populace podobné tomu v Evropě se podle demografických údajů OSN nebude v dalších desetiletích na USA vztahovat. Zvyšování kvalifikace původních obyvatel ovšem ano. V roce 1960 bylo v Americe 53,6 % mužů bez středoškolského vzdělání, v roce 1998 to bylo už jen 9 % a tento trend pokračuje. Úměrně růstu vzdělanosti bude chtít levnou práci dělat stále méně Američanů, Mexičané budou tedy stále přicházet, protože starousedlíci je zaměstnají. Podle údajů amerického ministerstva práce se počet pracovních příležitostí v nekvalifikovaných oborech - těch, které vyžadují pouze krátkodobé zaškolení - navýší z 53,2 milionů v roce 2000 na 60,9 milionů v roce 2010. To znamená 7,7 milionů míst na farmách, v pohostinství, na stavbách a podobně.

Představují přistěhovalci zátěž pro daňový systém země? Podle závěrů studie americké Národní rady pro výzkum z roku 1997 zaplatí průměrný přistěhovalec během aktivního života asi o 80 000 dolarů více na daních než srovnatelný místní občan. Tato čáska se vypočítává jako rozdíl mezi očekávanými příspěvky do společné kasy, tedy předpokládanými daněmi, a očekávanými podíly na výdajích na vládních programech podpory. Částka, kterou stát ušetří, by pokrývala vzdělání přistěhovalců, náklady zase představuje využívání státních škol přistěhovaleckými dětmi. Významným faktorem je pracovní morálka a disciplína přistěhovalců. Podle amerického ministerstva práce je zapojení do pracovního trhu o ne-hispánských bělochů o čtyři procenta nižší než u jejich hispánských kolegů. Být nezaměstnaný v Americe je vzhledem k cenové hladině mnohem nákladnější, než být nezaměstnaný například v Mexiku. Navíc: pro přistěhovalce je reformách Clintonovy administrativy z roku 1996 téměř nemožné dosáhnout na podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky.

Migraci z principu nelze zastavit, přistěhovalecké proudy pokračují dál i po zavedení vysoce restriktivních vládních opatření, jen se mění způsob, jakým se lidé do kýžené země pokoušejí dostat. Spojené státy se v poslední dekádě pokoušely snížit proud zejména mexických imigrantů do země. Ve studii, která byla jedním z podkladových textů současného návrhu Bushovy reformy se uvádí, že v období od roku 1986 do roku 1998 se objem prostředků ze státního rozpočtu určených americké pohraniční policii na mexické hranici znásobil šestkrát. Přibližně v tomto období se přitom počet nelegálních migrantů v zemi více než zdvojnásobil. Jiná studie pak uvádí, že kdyby mohli Mexičané v USA pracovat legálně, ušetřil by stát na ochraně hranic a související administrativě tři miliardy dolarů ročně. Navíc Bushův plán počítá se zpoplatněním legalizace, přičemž se neoficiálně mluví o částce 1000 dolarů za tříleté pracovní vízum. Stát by tak jen z mexických ilegálních pracovníků měl jednorázový příjem 4,5 miliard dolarů.

Nelegální migrace zahrnuje všechno, čeho se má svéprávný politik obávat - převaděčství a falšování dokladů, lichvu, otrockou práci, trestnou činnost. Nicméně způsob, jak zabránit těm, kteří přijedou do země na turistické, studijní nebo pracovní vízum, aby v ní nezůstávali ilegálně (což činí až 40 % všech nelegálních migrantů, kteří přijeli do USA legálně), neexistuje. Zajímavý je v této souvislosti fakt, že se ilegální setrvání v zemi zvyšuje úměrně tomu, jak se zostřuje imigrační politika státu. Například pro období 1964 - 1986, kdy bylo pro Mexičany relativně snadné přijít do Ameriky a legálně pracovat, se odhaduje jejich příliv na zhruba 28 milionů. Okolo 23 milionů, tedy asi osmdesát procent, se ovšem zase časem vrátilo do jejich země původu. S příchodem restriktivní politiky v devadesátých letech se naopak začala prodlužovat doba pobytu v USA (ze 2,6 let v roce 1986 na 6,6 v roce 1998).