Potomci českých krajanů z Brazílie žádají o české občanství. Jejich příběhy zaznamenává muzeum v Náhlově

Petice se týká potomků českých imigrantů narozených v zahraničí, kteří byli dříve nazýváni Bohemiové a později Čechoslováci. Nyní žádají o změnu v požadavcích na doklady k získání českého občanství hlavně pro ty, jejichž předci emigrovali do roku 1910. Po potomcích imigrantů z této doby je totiž požadováno předložení dokladu nazvaného domovský list, přičemž potomci imigrantů, kteří odešli po roce 1910, tento doklad předkládat už nemusí. „Je nutné vzít v úvahu, že tento doklad jde v současnosti velmi obtížné sehnat a domníváme se, že mnohdy nebyl imigrantům vydán. Takže chceme požádat o zrušení povinnosti tento doklad předložit," uvádí mimo jiné petenti. 

Píší též, že žádají o české občanství nikoli proto, že na něj mají právo, ale protože je to jejich občanská povinnost. Petenti zároveň připomínají dva ze známějších potomků krajanů – někdejšího brazilského prezidenta Juscelina Kubitscheka (1902–1976), který v čele Brazílie stál v letech 1956 až 1961, a českou manželku následníka brazilského císařského trůnu Petra z Orléans-Braganzy Alžbětu Dobřenskou z Dobřenic (1875–1951).

Na počest Marie Leopoldiny

Muzeum vystěhovalectví do Brazílie bylo otevřeno v roce 2012. Polakovič ho založil nedlouho poté, co byla ukončena někdejší výstava „České stopy v Brazílii“, instalovaná v Tereziánském křídle Pražského hradu, kde byly mimo jiné k vidění panely s osudy lidí, kteří do Brazílie z českých zemí odešli. Panely, které jsou nyní v muzeu, vznikly právě díky Polakovičovi, který některé příběhy zaznamenal, našel své vzdálené příbuzné a začal v tomtéž pomáhat dalším.

V muzeu se nachází i Café Brasil, kde si lze dát nejen pravou brazilskou kávu. Od dubna do konce června a od září do října je muzeum otevřeno o víkendech od 10 do 18 hodin, v době letních prázdnin denně v ty samé hodiny a od listopadu do konce března jen v neděli. Muzeum nabízí i možnost ubytování. 

V Muzeu se každý rok konají dvě velké akce. První je výročí narození Marie Leopoldiny (1797–1826). "Byla dcerou posledního císaře Svaté říše římské národa německého Františka a sestra Marie Luisi, kterou provdali za Napoleona, přičemž Leopoldinu provdali za císaře Pedra I. do Brazílie. Spolu s manželem spustila projekty pro německé kolonie – otevřela dveře pro imigranty ze všech německých zemiček, státečků i z Rakouska a českého království," uvedl Polakovič. Druhou akcí je vzpomínka na již zmíněného někdejšího brazilského prezidenta českého původu Juscelina Kubitscheka.

Výzva pro nositele příjmení Kubíček

Vydána byla dokonce výzva pro držitele příjmení Kubíček, která byla publikovaná kupříkladu v obsáhlé publikaci Brasília – město – sen editorky Yvonny Fričové a spol. (nakladatelství TITANIC, 2017). Uvádí, že české kořeny Juscelina Kubitscheka, respektive jeho pradědečka Jana Nepomuka Kubíčka, se dosud nepodařilo spojit s konkrétním místem na jihu Čech, odkud měl pocházet.

Nepomohly zatím ani testy DNA, ačkoli Polakovič našel v Belo Horizonte Pedra Kubitscheka, jednoho z mužských potomků syna Jana Nepomuka, který poskytl vzorek. Jelikož testy DNA lze provádět pouze v otcovské linii, hledají se (hlavně na Třeboňsku) k porovnání chromozomů čeští příslušníci rodiny Kubíčků, kteří mají opodstatněnou domněnku, že mohou být geneticky spjati s rodem bývalého brazilského prezidenta Juscelina Kubitscheka. Kubičkové mají možnost se přihlásit v laboratoři výzkumného ústavu Genomac nebo napsat na e-mail kubicek@genomac.cz.

Milostný příběh přes dopisy

Prezidentu Kubitschekovi, mimo jiné zakladateli města Brasília, je v muzeu věnován celý sál. Připomínány jsou i osudy dalších Čechů, spjatých s Brazílií. Hana Šiková při jedné z besed konaných v roce 2013 kupříkladu mluvila o tom, jak si s její babičkou Annou léta dopisoval básník František Carlos Štěrba. Znali se osobně, přičemž básník se v roce 1949, poté, co dva roky pobýval v západní Evropě, přestěhoval do Brazílie.

„Přes dopisování, které inicioval, spolu prožili vyloženě milostný příběh,“ vysvětlovala Šiková.

Vyprávěla o tom, že z dopisů, které po smrti babičky našla a pročítala, cítila lásku, a dokonce i několik hádek, které se vyhýbají málokterému vztahu. Přes dopisy spolu prožili nebývalou vášeň, na čemž nic neměnilo ani to, že František Carlos Štěrba byl ženatý a jeho manželka – Brazilka Róza – se dokonce naučila vařit některá česká jídla, kupříkladu králíka se zelím.

V závěru vztahu na dálku František Anně napsal, že se setkají v posmrtném životě, ve který věří. Zemřel a korespondence tím skončila. Anna jej však dlouho nenechala samotného, spáchala sebevraždu. „Až po letech jsem všechny dopisy přečetla, a odkryla tak tajemství, proč si tehdy vzala život,“ vyprávěla poutavě Šiková. Příběhu lásky v dopisech je věnován jeden z panelů, který je součástí stálé expozice muzea.

Hana Šiková před panelem věnovaným příběhu lásky na dálku. Foto: Monika Hoření.

Dobrovolné a vynucené vystěhování

Koncem 19. století se do Brazílie z Čech vystěhovalo poměrně dost lidí. Bylo jich tolik, že tam tehdy dokonce měla vzniknout celá česká vesnice. To se sice nepovedlo, krajané ale přesto ze země neodešli.

Nedávno se ze zmiňovaného muzea, provozovaného Sdružením Náhlov, stala dvě. Vedle informačních panelů k osudům lidí, kteří se vystěhovali do Brazílie, je jedna z místností věnována zaniklým vesnicím v Libereckém kraji, kde dřív žili Němci. „Narozdíl od Brazilců neopouštěli svůj zdejší domov dobrovolně,“ podotkl Polakovič k poválečnému odsunu německy mluvícího obyvatelstva. Společný název muzeí je Muzeum vystěhovalectví do Brazílie a Muzeum horních vsí.

​

Petr Polakovič přestřihuje pásku při otevření nového Muzea horních vsí. Foto: Archiv Petra Polakoviče.

Autor titulní fotografie: Petr Polakovič.