Nové příběhy dobrého vojáka Švejka: Podrývání státu a kulturní blízkost v ukrajinsko-polském pohraničí.

Připomínky pobytu dobrého vojáka Švejka v prostoru polsko-ukrajinského pohraničí najdeme díky sochám v Humenném (2000), ve Lvově (2002), v Sanoku (2003), Skelivce (2007), Přemyšli (2008) a v ukrajinském Užhorodu (2012).

Vztyčování Švejkových soch v tomto regionu nesouvisí pouze s událostmi popsanými v Haškově románu, ale i s jejich lokálními porozuměními a usouvztažněním k současné situaci. Právě na příkladu instalací těchto soch se snaží Jakub Grygar objasnit, jak takovou aktivitou dochází na úrovni diskurzu i praxe k narušování silných interpretací minulosti, které prezentují minulost lokálních společenství jako historii národních společenství.

Studie tak sleduje politický a sociální kontext kreativního čtení tohoto románu a také to, jak se takové čtení střetává s dominantní, státem podporovanou prezentací minulosti a narušuje interpretaci historie, která hluboce zakořenila v národním povědomí. Instalace těchto soch měla vliv na rozšíření představivosti a podpořila diskuzi o místní přeshraniční spolupráci. Aktivity tohoto druhu spíše upozaďují, než zdůrazňují roli státní hranice, která Polsko a Ukrajinu odděluje.

Metodologicky je článek založen na etnografické studii o odhalení sochy Švejka v Skelivce, Užhorodu a Přemyšli. Tyto nové konceptualizace Švejka pomáhají s tvorbou alternativních prezentací minulosti a politické geografie pohraničí. Švejk se tak stává objektem, který zdůrazňuje rozdíl mezi obyvateli ukrajinsko-polského pohraničí na jedné straně a obyvateli ve vnitrozemí obou států na straně druhé. Reprezentace minulosti, které Švejk pomáhá vytvářet, jsou příkladem odporující paměti (counter memory). Odporující paměť kritizuje dominantní ideologie a nesouhlasí s představou minulosti zprostředkované státem.

Úplné znění článku naleznete zde nebo ke stažení níže.