Odsouzení belgického Vlaams Bloku

Důležitý krok v boji proti extrémní pravici anebo jen symbolické vítězství?

Dne 9. listopadu 2004 byl odvolacím soudem v Gentu (Belgie) definitivně potvrzen rozsudek z března téhož roku odsuzující tři neziskové organizace Vlaams Bloku za propagaci rasismu. Tyto tři organizace tvořily de facto základnu pro získávání finančních prostředků (nezisková organizace „Vlaamse concentratie“), vzdělávání stranických kádrů a aktivistů (nezisková organizace „Nationalistisch Vormingsinstituut“) a zveřejňování politických myšlenek prostřednictvím televize a rozhlasu (nezisková organizace „Nationalistische Omroepstichting“). Jmenované organizace byly odsouzeny za porušení zákona ze 30. července 1981, který upravuje stíhání rasistických nebo xenofobních projevů a jsou povinny zaplatit pokutu ve výši 12 394,67 EUR.

Otázka nyní zní, jak toto rozhodnutí ovlivní vývoj extremní pravice v Belgii a jestli jsou taková soudní stíhání efektivním způsobem v boji proti rasistickým a xenofobním politickým stranám v Belgii (a vůbec v celé Evropě). K pochopení, jak se strana Vlaams Blok mohla během dvaceti let existence stát druhým nejsilnějším politickým uskupením v belgickém vlámském regionu, je potřeba seznámit se podrobněji s jejím politickým programem a se zvláštním historicko-politickým kontextem, ve kterém vznikla.

Vznik Vlaams Bloku a jeho politický program

Vlaams Blok vznikl během federalizačního procesu, kterým na konci sedmdesátých let dvacátého století procházela Belgie. Jeho vznik byl reakcí proti podepsaní vládní smlouvy o regionalizaci země, známé pod jménem Pacte d´Egmont. Smlouva byla podepsaná také politickým uskupením Volksunie, které do té doby bylo jedinou stranou reprezentující vlámský nacionalismus. Podepsaní této smlouvy vyžadovalo od Volksunie přistoupit na kompromis a ustoupit od různých vlámských požadavků, což bylo považováno za zradu na voličích. Důsledkem této „zrady“ byl vznik různých „proti-Egmontských“ stran, které se v průběhu roku 1978 spojily a 28. května 1979 vytvořily jedinou stranu, zmiňovaný Vlaams Blok.

Program Vlaams Blok se v prvních letech své existence soustředil skoro výhradně na boj proti belgickému státu. Kritizoval federální uspořádání. Belgie neměla být podle této strany reformována, ale zrušena. Úsilí o získání nezávislosti pro vlámskou část Belgie patřilo do současnosti k hlavním cílům Vlaams Bloku.

V průběhu osmdesátých let se stal důležitým bodem propagandy Vlaams Bloku boj s imigrací. Tato proti-imigrační tendence je také součásti politického programu nezávislého Vlámského státu, který by měl být založen na kulturní a rasové homogenitě. To by znamenalo nejen bez přítomnosti cizinců, ale také bez francouzsky a německy mluvících Belgičanů. V programu Vlaams Bloku jsou systematicky dávány do souvislosti problémy týkající se nezaměstnanosti, kriminality, bezpečnosti (ta tvoří jedno z nejdůležitějších témat stranického programu) s přítomností přistěhovalců na vlámském území. Strana se v programu zasazuje o to, aby přistěhovalci pocházející ze zemí nepatřících k Evropské unii byli posíláni zpět do země jejich původu. Tímto bodem Vlaams Blok otevřeně podporuje etnickou čistku. Osoby pocházející ze zemí EU se mají buď asimilovat, nebo se vystěhovat.

Vlaams Blok dále vystupuje proti potratům a podporuje tzv. tradiční rodinné hodnoty, které by prý měly pomoci snížit nezaměstnanost. O práci by se mohli ucházet jen muži, ženy by zůstávaly v domácnosti a staraly se o výchovu dětí.

Volební úspěchy Vlaams Bloku

Dosavadní volební úspěchy Vlaams Bloku mohou být chápány buď z hlediska evropských problémů (ekonomická krize, nezaměstnanost, atd.) a/nebo jako specifický problém Belgie. Podle M. Alaluf jsou úspěchy extrémní pravice v Evropě důsledkem rozpadávání se „demokratického kompromisu“, což s sebou přináší větší mezinárodní nejistotu a kolaps sociálního systému. Specifický belgický problém spočívá v tom, že obětí ekonomické stagnace se stal hlavně francouzsky mluvící jih země. Ekonomika tohoto regionu tradičně spočívala z největší části na těžbě kamene a uhlí. Od sedmdesátých let dvacátého století docházelo k postupnému uzavírání dolů, čímž se jih stal ekonomicky závislým na prosperujícím vlámském severu. Voliči Vlaams Bloku nevidí důvod, proč by jejijch bohaté Flandry měly podporovat chudší Valonsko.

Vysoký počet hlasů Vlaams Bloku lze také vysvětlit ztrátou důvěry v tradiční politické strany a celkově v politiku. Volba této strany je protestním aktem voličů, kteří tím dávají najevo nespokojenost s dosavadním systémem a v Bloku vidí možnou alternativu. Zde je nutné upřesnit, že faktor malé volební účastí není v belgickém politickém systému problémem, jelikož hlasování je v zemi povinné.

Na belgické politické scéně probíhá diskuse o tom, zda-li současný tzv. cordon sanitaire (dohoda belgických politických stran o zabránění účasti Vlaams Bloku v jakékoli vládě na jakékoli úrovni) nepodporuje proces viktimizace Vlaams Bloku a nepřispívá tak ke vnímání strany mezi voliči jako oběti spiknutí ostatních politických stran. Otázkou je, jaký dopad by měla účast Vlaams Bloku ve vládě. Žádná belgická politická strana toto riziko prozatím nepodstoupila.

Je také nutné se zmínit o tom, že Vlaams Blok měl v posledních letech důležitý vliv na politickou orientaci ostatních vlámských politických stran. Většina z nich v naději, že tak získá více voličů, přešla z politického programu podporujícího jednotu belgického státu (na základě federálního uspořádání) k politickému programu směřujícímu spíše k separatismu.

Odsouzení Vlaams Bloku za propagaci rasismus

Je těžké odhadnout, jaký dopad na politické i společenské dění bude mít odsouzení třech spřízněných organizací Bloku. Nicméně již v minulém týdnu byly zaznamenány uvnitř analyzované strany změny, které pravděpodobně sehrají důležitou roli v budoucnu. V neděli 14. listopadu 2004 bylo ohlášeno založení nové strany („Vlaams Belang“), která se považuje za politického následníka Vlaams Bloku, aniž by se ovšem nadále držela jeho provokativních názorů, vydávání publikací, televizních projevů, atd.

Starý program Vlaams Bloku bude zrušen a nový program bude přijat na kongresu nové strany 12. prosince 2004. Zkrácená verze programu již byla zveřejněna na internetových stránkách bývalého Vlaams Bloku. Změny byly provedeny tak, aby nebylo možné opětovné odsouzení strany. Vlaams Belang například pod justičním tlakem již ve svém programu nepodporuje systematické navracení mimoevropských přistěhovalců do země původu, ale jen těch, kteří „...odmítají nebo bojují proti tradičním evropským morálním principům...“. Z hlediska vlámského separatismu se prozatímní program nezměnil (Vlaams Blok oznámil, že sice Belgie pohřbila Vlaams Blok, ale že Vlaams Belang pohřbí Belgii!). Důležitá změna se ale objevila v politické orientaci strany, která inklinuje více než kdy dříve k liberalismu (se zřejmým cílem získat více voličů z Vlámské Liberální Demokracie - VLD).

Založení nové strany s umírněným programem se podobá spíše kosmetické úpravě. Přesto by tato změna mohla přimět tradiční vlámské strany ke zrušení politiky tzv. „cordon sanitaire“. A je docela možné, že odsouzení a zrušení Vlaams Bloku umožní novému Vlaams Belang účast ve vládě(!).

Dá se tedy říci, že odsouzení Vlaams Bloku bude hrát spíše symbolickou roli, než aby zásadně ovlivnilo pozici belgické extrémní pravici. Vlaams Blok již neexistuje a rozsudek proti němu logicky nemůže být vztahován na nový Vlaams Belang, který, i když se skládá ze stejných členů, legálně tvoří jinou politickou stranu.

Autorka je doktorandkou Institutu politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Zdroje

Alaluf, M., „Programme social. Un populisme en quete de respectabilité“, in Le Paige H. (dir.), Le desarroi democratique. L´extreme droite en Belgique, ed. Labor, Bruxelles, 1995.

Gilissen P., „Blok ou Belang, meme combat?“ in La Libre Belgique, 9.11.2004.

Politický program Vlaams Blok na www.vlaams-blok.be (ve vlámštině)