Nguyen-Dinhu, podejte mi pero!

Každý učitel stojí před rozhodnutím, jakou zvolí strategii, aby si zachoval u žáků respekt, a přitom se nestal despotou, jehož se děti bojí. Max Wejstorpem získal své první místo na škole ve Stockholmu, kterou navštěvuje také hodně dětí přistěhovalců. Po pár měsících marného"boje" s dětmi se odhodlal oslovit svého bývalého učitele Folkeho Silvéna. Legendární postava švédského školství ve svých sedmdesáti letech stále učí, chodí do posilovny, jezdí na kole a je rekordmanem v mluvení pozpátku. Není toho málo, čím tento muž dovede upoutat rozběsněnou třídu. Ze začátku se proto zdálo, že staré výchovné postupy fungují. Po pár dnech ale ani to nestačilo. Tyto děti potřebovaly daleko víc. Když to učitelé pochopili a děti se rozpovídaly o své tvrdé minulosti a nejisté budoucnosti, byla vzájemná averze překonána. Snímek se odlehčeným způsobem přibližuje k jádru problému této školy, kterým nejsou ani neschopní učitelé, ani nezvladatelné děti, ale mnoho nelehkých okolností, které lze překonat jedině trpělivostí a vzájemným respektem. Dvojice švédských režisérů ve filmu navíc dokazuje, že drama a napětí nemusejí být výhradní součástí hrané kinematografie.

Partnerem večera je Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., a sdružení META, o.s.