Natřít to těm rusákům, nebo bojovat za demokracii?
Současné dění po odhalení teroristického útoku agentů GRU ve Vrběticích ukazuje, že velká část společnosti by neměla problém napsat v titulku tohoto textu „a“ místo „nebo“. Nenávistné útoky v podobě komentářů či dokonce reálných verbálních útoků ve veřejném prostoru jsou i jinak tolerantními a za lidská práva bojujícími lidmi vnímány jako legitimní. Ale to v žádném případě nejsou, protože operují s absolutně nepřijatelným pojetím kolektivní viny.
Nemít rád Rusy je něco, co jsem sála prakticky s mateřským mlékem. Po čtyřiceti letech totalitního komunistického režimu a potlačení Pražského jara nebylo složité vidět všechny Rusy jako nepřátele. Na studiích jsem brigádničila jako servírka a myslím, že hodně lidí ze služeb si s „rusáky“, protivnými a nabubřelými, jako by byli pupek světa, taky užilo své.
Tahle moje představa se začala bořit skoro v té samé době, kdy jsem se na přednáškách potkala s běloruskými studenty, kterým Lukašenkův režim znemožnil dostudovat. Za prvé jsem si uvědomila, že příslušníci národů, kde vládne diktátor, opravdu nemusí být nutně sami diktátoři či podporovatelé totality (a nutno taky dodat, že minimálně základní mezilidský respekt a slušné chování si zaslouží i ti, kteří nejsou zrovna disidenti). Za druhé jsem poznala, že třeba v momentě, kdy někoho slyším mluvit rusky (a často taky ukrajinsky nebo bělorusky, což většina z nás nerozezná), opravdu není možné posoudit, kdo je ten „rusák“, kdo obyčejný Rus a neřkuli kdo Ukrajinec nebo Bělorus.
Ještě ke slovu „rusák“: I mezi lidmi, kteří jsou sami o sobě přesvědčeni, že jsou demokraticky smýšlející, panuje názor, že používat slovo „rusák“ je přijatelné. Že je to jiný tvor, než „obyčejný Rus“. „Rusák“ je dozajista tvor bezmezně podporující současný autoritářský režim, vnímající všechny kolem jako podřadné a chovající se povýšeně. Možná nějakého takového Rusa skutečně potkali. Ale sáhněme si do svědomí, nikomu z nás se nikdy nestala situace, že byl svému okolí protivný jak činže? A jak by to asi vypadalo, kdyby z této konkrétní interakce někdo vyvodil závěry o celém českém národu, nebo alespoň o jakémsi jeho nepříjemně vystupujícím poddruhu? Nejde jen o slovní hříčku. Pokud to tvrdíte, tak doporučuji si to vyzkoušet na někom jiném. Použijte stejnou příponu, žoviálně bouchněte jakéhokoliv českého Žida mezi lopatky a řekněte mu: „Ty seš takovej žiďák!“ I bez zkoušky si však můžete být jisti, že nebude moc potěšen.
Ještě jednou zopakuji, že základní respekt a slušné chování si zaslouží i Rus, který třeba zastává postoje, které odpovídají rétorice Putinova autoritářského státního aparátu. Pokud vás i při vyhrocené polemice nad vašimi rozdílnými názory dotyčný fyzicky či verbálně nenapadá, opravdu nemá smysl, abyste ho napadali vy. On totiž cítí stejně oprávněné a dobře vyargumentované rozhořčení jako vy. Rusko vede proti Západu soustavnou a dokonale propracovanou dezinformační kampaň (k ilustraci postačí fakt, že české dezinformační servery změnily téma z covidu na události ve Vrběticích už během sobotní noci). První na ráně v dezinformační kampani o prohnilém Západu a nezpochybnitelném ruském nároku na světovládu jsou však právě obyčejní Rusové. Zatímco v problematice migrace si už většina z nás uvědomila, že existuje něco jako „informační bubliny“, tak v případě Rusů zastávajících se režimu, jehož propagandou jsou sami bombardováni, máme klapky na očích.
Navíc každý útok na rusky mluvícího člověka (a opět zdůrazňuji, že nemluvím o slušné, i když třeba emotivní polemice, ale o ponižování, nadávkách, dehumanizaci atd.,) je vlastně naším příspěvkem do této dezinformační mašinerie. Na Západě skutečně bují nenávist vůči ruským občanům, etnickým Rusům žijícím v jiných státech či rusky mluvícím. Nepřipomíná vám něco slovní spojení „nenávist vůči etnickým Rusům žijícím v jiném státě“? Jak podotkla novinářka Petra Procházková, přesně to byl argument, proč Putinův režim vtrhl na Krym a na Donbas. Podobné útoky dávají jen další a další záminky této propagandě.
Vnímat každého Rusa jako odpovědného za současné dění je nepřijatelný princip kolektivní viny. A ta nesmí být uplatňována vůči nikomu. Stejně tak demokraticky uvažujícím lidem přijde nepřijatelné, aby se všichni muslimové museli omlouvat za teroristické útoky. Není možné týrat potomky sudetských Němců neustálými požadavky na omluvy za nacistická zvěrstva. Stejně tak se nemohu já jako Židovka cítit vina tím, že Židé v minulosti provozovali lichvu, byli uhlobaroni či kořalečníci. A nebudu se omlouvat, když se objeví případ zpronevěry bankovního úředníka židovského původu.
Bojovat za demokracii a lepší svět a zároveň na jakémkoliv národě uplatňovat princip kolektivní viny je nepřijatelné.
Poznámka na závěr: Titulní foto jsme vybrali úmyslně jako příklad toho, že i něco tak nevinného jako dřevěná figurka v nás může snadno vyvolat negativní pocity.
Titulní foto: Freepik.com