V souladu s Nařízením Rady (ES) č. 343/2003 (tzv. Nařízení Dublin II) je v současnosti každý členský stát EU (a také Norsko, Island a Švýcarsko) povinen určit, který členský stát je příslušný k posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetího státu na jeho území. Příslušný členský stát je stanoven podle objektivních a hierarchicky uspořádaných kritérií v nařízení uvedených. Současně je zachováno suverénní právo každého členského státu posoudit žádost o azyl, která byla na jeho území podána, ačkoliv je podle kritérií v nařízení uvedených k jejímu posouzení příslušný jiný členský stát.