Úmluva v článku II. definuje pojem „zločin apartheidu“ s explicitním odvoláním se na politiku a praktiky Jihoafrické republiky a zahrnuje, zjednodušeně řečeno, násilné činy a diskriminační opatření, která byla učiněna z rasových pohnutek. Úmluva dále řadí zločin apartheidu mezi zločiny proti lidskosti, zapovídá je považovat pro účely extradice za politické trestné činy a zavádí pro tyto činy mezinárodněprávní odpovědnost - to znamená trestnost těchto činů bez ohledu na fakt, zda tyty činy jsou nebo byly trestné podle vnitrostátního práva kteréhokoli příslušného státu. Smluvní státy se zavázaly přijmout všechna legislativní, správní i jiná opatření, která jsou v jejich moci, za účelem potlačování a trestání apartheidu a dále o těchto opatřeních podávat pravidelné zprávy tříčlenné skupině členů Komise pro lidská práva.

ČR ve svém vnitřním zákonodárství provádí tuto Úmluvu především v Ústavě a v Listině základních práv a svobod, kde jsou zakotveny zásady rovnosti a nediskriminace obecně (přičemž zákaz jakékoli rasové diskriminace je tam uveden výslovně), dále v trestním zákoně (hlava X.: Trestné činy proti lidskosti: např. Genocidium, Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práva a svobod člověka), jakož i v řadě paragrafů trestního zákona, v nichž rasové pohnutky (např. při vraždě) znamenají kvalifikovanou skutkovou podstatu, tedy i přísnější trestní sazbu, než u skutku, u nějž rasové pohnutky nevyvstaly.
Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu byla přijata Valným shromážděním OSN 30.11.1973 pod číslem 116/1976 Sb.. ČSSR Úmluvu podepsala v roce 1975.