Doc.RNDr. Dušan Drbohlav, CSc zahájil svou přednášku „Mezinárodní migrace obyvatelstva-pohyb a pobyt“ vyčíslením celkového počtu migrantů na světě a konstatováním, že migrace se stala globálním problémem. Dušan Drbohlav se dále zabýval charakteristikou příčin a důsledků migračních pohybů, současnými migračními trendy a rovněž ochotou národů umocňovat její pozitivní stránky a zároveň tlumit stránky negativní. V závěru své přednášky, kterou zorganizovalo Multikulturní centrum Praha ve spolupráci s katedrou pedagogiky
FF UK, Dušan Drbohlav svou pozornost věnoval problematickým rysům české migrační a azylové politiky.

Podle statistiky Spojených národů může být na světě rozmístěno přibližně 175 mil migrantů (Spojené národy považují za migranty osoby zdržující se mimo mateřskou vlast déle než 1 rok).Toto rozmístění je velmi nerovnoměrné a podléhá změnám v čase. Cca 60% z této migrační komunity lze nalézt v rozvinutém světě a 40% ve světě rozvojovém.
Rozhodování migrantů a v konečné fázi jejich chování je velmi složitý proces, který podléhá množství různorodých, nezávislých, ale většinou vzájemně podmíněních faktorů. Ty se často váží ke třem prostředím: místu migrace, cílovému místu imigrace i tranzitním zemím, skrze něž migrant pouze prochází. Do hry např. kromě strukturálních parametrů, vázaných na samotné migranty (např. pohlaví, věk, vzdělání, zdraví apod.), vchází geografická poloha, socioekonomická situace v krátkodobém i dlouhodobém pohledu, migrační politiky, migrační historie daných zemí (včetně usedlých diaspor), míra tolerance, respektive stupeň xenofobie majoritních populací vůči cizincům, ale např. i náhoda a souběh dějinných okolností. Migrant tak většinou není „pánem situace“, jeho vnitřní pohnutky a chování jsou do značné míry formovány vnějšími makrosilami, které rámují konečný migrační obraz.
Ekonomicky podmíněná, pracovní, často cirkulační migrace vzniká v sociálních, ekonomických, politických a psychologických transformacích, které doprovázejí proces vytváření trhu a celkový rozvoj. Mezinárodní migrace tedy nevyvěrá z nedostatku ekonomického rozvoje, ale z rozvoje samotného. Migrační motivace lidí vytržených z daného prostředí je multifaktorově podmíněna. Spíše než snaha o trvalé usídlení v zahraničí a trvalý tamní vysoký příjem je dnes častěji patrná snaha zůstat v zahraničí jen krátkodobě a zvýšit si sociální ekonomický status doma, v mateřské zemi. Bez ohledu na to, jakým způsobem migrace vznikla, jakmile se jednou rozběhne, má tzv.sebezáchovnou tendenci – sama sebe pohání skrze dva vzájemně propojené procesy: První působí na úrovni jednotlivých osob, druhý skrze sociální sítě. Jakmile jednou osoba migruje a vrací se zpět není již tou osobou, jíž byla před migrací. Výsledkem celého tohoto nového poznání je nový „lidský kapitál“, díky němuž se cena a risk dalších migračních pohybů snižují, zatímco potenciální zisky narůstají. Čím více osoba migruje, tím je pravděpodobnější, že bude migrovat i v budoucnu. Čím déle se pokouší zůstat v zahraničí, tím více z pobytu těží – akumuluje svůj „lidský kapitál“.
Každá migrace rovněž vytváří „sociální kapitál“, což souvisí s osobami, se kterými je migrant v úzkém styku. Jakmile osoba migruje, cena a risk mezinárodní migrace se pro příbuzné, přátele a známé dané osoby snižují. Někteří „závislí“ pak sami migrují, což zpětně zvětšuje
síť lidí svázaných s danou migrací a roste „sociální kapitál“.

Dušan Drbohlav se rovněž zmiňuje o výsledcích studie migračních pohybů ve střední a východní Evropě. Podle studie se ve střední a východní Evropě jedná především o migraci ekonomickou nebo za účelem sjednocování rodin. Typická je pro tento region migrace za prací, a to i za cenu „lidské devalvace“-tj.podhodnocování své kvalifikace. K dalším společným znakům migrace ve střední a východní Evropě patří i snaha migrantů koncentrovat se do měst a do pohraničí. Malá a neobjektivní informovanost obyvatelstva o problémech migrace (jak pozitivních, tak negativních), dává vzniku xenofobie. Adaptace imigrantů není v tomto regionu příliš podporována skrze institucionální systém a rovněž politická práva imigrantů jsou velmi limitována. Spolupráce mezi jednotlivými systémy je zde hodnocena jako neadekvátní. V souvislosti s harmonizací legislativy střední a východní Evropy s legislativou Evropské unie je možné zaznamenat posun od poměrně liberálních politik směrem k restriktivním.(Tato teze ovšem neplatí doslova. ČR si např. i nadále uchovává liberální přístup k udělování živnostenských oprávnění cizincům, což ve svém důsledku podporuje kvazilegální migraci). V neposlední řadě je ve studii zaznamenán i společný neúspěšný boj s ilegální migrací.