Mezinárodní migrace a rozvoj
Zavedení úprav do migračních politik může mít blahodárné účinky na rozvoj zemí původu. Není to ovšem pravidlem. Je třeba mít na paměti, že žádný přímý vztah mezi chudobou či ekonomickým rozvojem na jedné straně a mezinárodní migrací na straně druhé neexistuje.
Mezinárodní migrace s sebou ruku v ruce přináší zisky i ztráty. To je nepopiratelný fakt. Jak velký podíl zisků a ztrát však připadá na rozvojovou zemi, vysílající do zahraničí své náborové pracovníky, a nakolik se hostitelská země cítí odpovědná za rozvoj zemí původu, zůstává doposud nejasný.
Hovoří-li se o ziscích, velmi často se má na mysli nezanedbatelný objem remitencí (finančních příspěvků ze zahraničí rodinám v zemi původu), který dle informací mezinárodních agentur hladce předčí celkový objem rozvojové pomoci určený na podporu hospodářského růstu rozvojových zemí. V současné době objem remitencí čítá cca 100 miliard dolarů za rok, z čehož 60% plyne do rozvojových programů (pro porovnání, OECD v roce 2000 vyčlenilo pro rozvojovou pomoc celkem 54 miliard dolarů). Mohlo by se tedy zdát, že význam remitencí pro zemi původu je nesporný. Otázkou však zůstává, nakolik se tato suma finančních prostředků projevuje na hospodářském růstu země. Podle statistických odhadů se přibližně 20% z celkového objemu remitencí „ztratí“ ve směnárnách (nevýhodným převodem kurzu) a téměř celá zbývající část je určena ke spotřebě domácností. V rozvojových zemích často chybí základní infrastruktura, a proto by bylo naivní se domnívat, že finance putují do investic a tvorby nových pracovních míst. Odborná veřejnost se shoduje na tom, že remitence mají blahodárný vliv na zlepšení životní úrovně příslušných jednotlivců a rodin, ovšem jen za podmínky, že přísun remitencí zůstává zachován.
Přijmeme-li tezi, že remitence i přes své stinné stránky představují pro rozvojovou zemi největší zisk, pak brain drain (únik mozků) představuje největší ztrátu. Africké země přišly o více vysokoškolsky vzdělaných lidí, než kolik jich odešlo z celé Asie. Odchod kvalifikovaných pracovníků do zahraničí způsobil například v Jihoafrické republice hluboký hospodářský propad. Důsledky, které brain drain může vyvolat, se liší od země k zemi a v závislosti na druhu povolání. Počet migrujících osob se zvyšuje přímo úměrně tomu, jak roste počet nabídek pracovních míst a možností studia v zahraničí. Samozřejmě, že k tomuto tvrzení nutné přičíst i vliv makro faktorů (například imigrační politiku státu, hospodářskou a politickou stabilitu, respekt k lidským právům, kulturu, životní úroveň, počet pracovních příležitostí v zemi původu) a mikro faktorů souvisejících přímo s osobou a rodinnou situací migranta.
Odchod kvalifikovaných lidí do zahraničí představuje pro zemi původu hned několikanásobnou ztrátu. Snad nejmarkantnější je ztráta investic vložených do jejich vzdělání (vzdělávací politika je většinou spravována státem). Dále se jedná o ztrátu fiskální, tedy o ztrátu potenciálních zdanitelných osob (čím vyšší vzdělání, tím větší ztráta na daních). Nejhůře brain drain dopadá na ty země, ve kterých se nedaří prostřednictvím vzdělávacího systému způsobenou ztrátu z vlastních zdrojů nahradit. Nezřídka tak dochází k roztočení tzv. „migrační spirály“, kdy jsou mezery na domácím pracovním trhu zaplňovány migranty z dalších zemích.
Na otázku, zda migrační politiky rozvinutých zemí podporují rozvojové státy, lze odpovědět ano i ne. Odpověď zní ano, jsme-li přesvědčeni o významu remitencí. Odpověď zní ne, obáváme-li se devastujícího účinku odlivu mozků. Mezi odborníky sice v tomto ohledu nepanuje jednoznačná shoda, ale je možné vytipovat slabá místa migračních politik, která by v tomto ohledu byla hodna nápravy. Jde především o (A) úpravu směnného kurzu, aby nesnižoval objem remitencí. Dále o (B) legalizaci pobytu migranta, což by mu umožňovalo volně vycestovat z hostitelské země do země původu a zpět. Třetí cestou, jak zmírnit dopady brain drain, je (C) zprostředkovávání výměnných pobytů, které by vedly ke zlepšení kvalifikace osob ze země původu, ale zároveň garantovaly, že se nabyté zkušenosti vrátí do země původu, kde budou využity a znásobeny. Čtvrtou možností jak zmírnit dopady odlivu mozků je podle mnohých (D) varianta finanční kompenzací za nábor kvalifikovaných pracovních sil. Cílem tohoto přinejmenším diskutabilního záměru je nahradit vybraným sektorům v zemi původu ztrátu odborníků (to je případ dvoustranné dohody Francie a Mali).
Zavedení navržených úprav do migračních politik může mít blahodárné účinky na rozvoj zemí původu. Není to ovšem pravidlem. Je třeba mít na paměti, že žádný přímý vztah mezi chudobou či ekonomickým rozvojem na jedné straně a mezinárodní migrací na straně druhé neexistuje.