Ředitel Kanceláře Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity Mgr. Czeslaw Walek se chopil úvodního slova, aby přítomným ozřejmil legislativní rámec Evropské unie ve vztahu k minoritám. Z jeho výkladu bylo patrné, že aquis communautaire (legislativní rámec EU) se této otázce příliš nevěnuje a právní principy na ochranu menšin vycházejí zejména z mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách. Etnografka  PhDr. Eva Davidová se pokusila charakterizovat jednotlivé skupiny Romů a kočovníků žijících ve Velké Británii včetně jejich životní strastí způsobených segregací od majoritní společnosti.
Socioložka Mgr. Míťa Castle-Kaněrová na příkladu Velké Británie přiblížila interetnické vztahy a přístup státu k menšinám.

Na otázku kolik kočovníků (travellers) se na území Spojeného království skutečně nachází, nedokáže nikdo uspokojivě odpovědět. Hrubé odhady se pohybují v rozmezí od 15 – 50 tisíc osob. Jedná se především o nezaměstnané bezdomovce, žijící často v podmínkách, které se blíží standardům rozvojových zemí, jejichž prioritou je vymanit se z hektického městského prostředí a uchýlit se do klidnějších částí na venkově. Jejich přítomnost však u britské populace žijící jak ve městech, tak na vesnicích vyvolává jisté roztrpčení.  
V minulosti se kočovníci živili především jako dráteníci, popř. náhodnou prací, která jim byla na cestách nabídnuta. Jejich zručnost byla obecně velmi uznávána, a snad proto byli zejména na venkově vždy vítáni. Naproti tomu dnes patří kočovníci mezi jednu z nejvíce odmítaných skupin v britské společnosti. Objevují se i extrémně radikální názory.
Pokud jde o jejich zdravotní stav a průměrnou délku života, nacházejí se kočovníci hluboko za majoritní společností. Ženy se dožívají v průměru o 12 a muži o 10 let méně než je obecný průměr.
Pouze 20 procent dětí kočovníků chodí pravidelně do školy.

Kočovníci si svou neuspokojivou situaci uvědomují, a proto se snaží o vybudování jistého respektu v očích britské společnosti na jedné straně a zachování svých kulturních a jazykových specifik na straně druhé. Cesta k úspěchu je ale podle přednášejících spíše dlouhodobým úsilím, vyžadujícím notnou dávku trpělivosti. Irští kočovníci žijící ve Spojeném království získali v britském právním řádu statut „etnická skupina“ až v roce 2000 (Romové v roce 1988). Ostatní kočovníci status etnické skupiny doposud nenabyli. Britská Komise pro rasovou rovnost si stanovila jako jeden ze svých prioritních úkolů tuto skutečnost v brzké době napravit.
Komise pro rasovou rovnost ze zákona vytvořila v každém samosprávném celku své pobočky určené na podporu interkulturního soužití. Mezi hlavní úkoly patří odstraňování přímé a nepřímé diskriminace, propagace rovného zacházení, podpora dobrých vztahů s minoritami, monitoring diskriminace (na pracovištích, ve školství, v soukromém a veřejném sektoru), zastupování kočovníků u soudu, překladatelské a tlumočnické služby pro komunikaci s úřady, vytváření efektivního partnerství s úřady, rekvalifikace kočovníků, revize parlamentních zákonů o etnických minoritách, informační služba, linka důvěry pro oběti diskriminace a nakonec zviditelňování dobré praxe (zastoupení kočovníků v parlamentu a dalších uznávaných veřejnoprávních institucích) u samotných kočovníků.

Podle Mgr. Castle-Kaněrové sice ve Velké Británii stále k diskriminaci dochází, nicméně síť nevládních a veřejných organizací se poměrně úspěšně snaží o její eliminaci. V povědomí veřejnosti jsou podle ní morální principy velmi dobře zakotveny. Každý si tak je vědom, kde jsou hranice vhodného chování vůči minoritám.

Vytvoření skutečně tolerantní společnosti podle přednášejících předpokládá veřejný zájem a zainteresování všech těch, kterých se to týká. Tuto tezi můžeme aplikovat i na jiných státních útvarech, než jakým je Spojené království Velké Británie a Severního Irska, které bylo předmětem veřejného pořadu Multikulturního centra Praha a Informačního centra EU.

Pořad připravili: Martina Kalinová (corky@post.cz) a Petr Lobotka (public@mkc.cz).