Jako již třinácté číslo série výzkumných zpráv o migraci, které vydává Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), byla nedávno zveřejněna studie Bordering on Control, Combating Irregular Migration in North America and Europe. (Publikace je umístěna v pdf. formátu na níže uvedené adrese, je také možné objednat si kopii.)
Autorem studie je profesor Philip Martin z University of California at Davis. Profesor agro-ekonomie Martin je zkušeným odborníkem, který předsedá Programu pro komparaci imigrace a integrace na domovské univerzitě, kde také edituje měsíčník Migration News a čtvrtletník Rural Migration News. Profesor Martin se věnuje vztahu migrace a pracovního trhu, pro Evropany je zajímavá například jeho práce na evaluaci migrace Turků do Evropy v letech 1987 - 1990.

Cílem studie Bordering on Control bylo porovnat náklady a efektivitu opatření, která se v Evropě a Americe užívají s cílem zabránit nelegální migraci. Zvláštní místo je přitom vymezeno rozdílu mezi zamýšlenými cíly zvolených opatření a reálným konečným výsledkem. Hutná, ale nikoliv zbytečně dlouhá studie (84 stran textu) je uvedena vysvětlením základních pojmů, s nimiž autor dále pracuje. Již v první kapitole (Cost and Benefits) se ale projevuje problematičnost užívaných termínů a také obtížnost porovnávat je v různých případech, v různých zemích. V případě položky „náklady“ je to například dáno tím, že státy mají různé systémy ochrany hranic a prevence nelegální migrace, takže porovnávat náklady na chod imigračních úřadů ve dvou zemích může mít nulovou informační hodnotu. Dva úřady mohou mít totiž rozdílné kompetence a povinnosti, tedy zcela rozdílné rozpočty. Pokud jde o položku „výsledky“, zde se v oblasti nelegální migrace pohybuje z metodologického hlediska na tenkém ledě každý.
V dalších kapitolách se autor věnuje konkrétním zemím (Spojené sáty, Kanada, Německo, Nizozemí, Velká Británie), případně oblastem (Severní Evropa, Jižní Evropa). V kapitolách je většinou dodržována podobná struktura textu: po celkovém představení daného systému se autor zabývá podrobněji vnějšími a vnitřními imigračními opatřeními, která státům slouží při zvládání migrace, a závěr kapitol tvoří zhodnocení. V části o Spojených státech se čtenář dozví, jaké kategorie sledují statistiky, hovoří-li se o příchozích do USA: jsou to imigranti, ne-imigranti a ilegální cizinci (přičemž imigrantem je i osoba, která přichází do země natrvalo pracovat a žít a po pěti letech získá občanství a stane se naturalizovaným Američanem). Největší kategorií imigrantů (až 70%) jsou rodinní příslušníci Američanů, kteří se za ně zaručí. Na pomyslném druhém místě (12%) jsou imigranti, kteří přichází za zaměstnáním nebo obchodem a teprve třetí skupinu tvoří uprchlíci (7 - 9%). Prostor v této kapitole dostává pochopitelně situace na mexicko-americké hranici, kde výše výdajů na ochranu hranic dosáhla v období 2000/2001 trojnásobku výdajů z konce devadesátých let, aniž by se, jak podotýká P.Martin, změnil počet Mexičanů proudících do USA. Kapitola se věnuje i vztahu migrace a pracovního trhu v USA, což je zajímavé i proto, že Spojené státy patří k několika málo zemím, kde dodržování zákonů zakazujících zaměstnávání nelegálních cizinců prosazuje a hlídá instituce napojená na imigrační systém, nikoliv pracovní trh. Není zcela jasné, proč pod pojem Severní Evropa zařadil autor pouze Švédsko a Dánsko, stejně jako proč je v kapitolce Jižní Evropa pojednáno pouze o Itálii.
V předposlední kapitole si autor odpovídá na otázku, zda-li může být migrace řízena, kontrolována. Opakuje, že regulovat příchod a pobyt těch, kteří nejsou občany státu, je samozřejmě výsadním právem a povinností státu, což vysvětluje, proč všechny země vytvořily systémy kontrol imigrace a proč se náklady na tyto systémy v západních demokraciích v devadesátých letech prudce zvýšily. Profesor Martin navíc dodává, že otázkou tak spíše je, jaké by měly být cíle jejich imigračních politik, jakou roli by při tom měly hrát regionální organizace a mezinárodní instituce, a dále, jaká část prostředků či energie by měla být vynaložena na vyrovnání diskrepancí, které vznikají mezi cíly a faktickým dosažením stanovených cílů. Závěr studie je věnován komentovaným tabulkám demografických vývojů, porovnání převodů peněz zpět do zemí původu a dalším faktorům ovlivňujícím migraci.
Celý text je přehledný, jednotlivosti jsou zasazené do příslušného kontextu a autor neopomíjí ani reflexi posledního vývoje migračních systémů pod vlivem událostí z 11. září 2001. Čtenář má v rukou velmi praktickou studii doplněnou tabulkami, která se srozumitelně a relativně lehce zaobírá nesmírně komplikovaným tématem. Je však nutné upozornit i na nástrahy knihy a kritickou reflexi, s níž by měl čtenář přistupovat zejména k číslům, s nimiž autor operuje. Hned v úvodu se například uvádí, že v roce 2002 utratilo pět rozvinutých zemí (USA, Kanada, Nizozemí, Německo a Velká Británie) na výkon a vynucení imigračních zákonů a péči o žadatele o azyl asi 17 miliard dolarů, což jsou dvě třetiny společných prostředků na oficiální rozvojovou asistenci. A autor pokračuje tvrzením, že když tento poměr převedeme na ostatní západní demokracie, tak 25 nejbohatších zemí světa pravděpodobně utrácí kolem 25 - 30 miliard dolarů ročně na výkon imigračních zákonů a péči o žadatele o azyl. Naprosto přitom není jasné, jak se k těmto číslům přišlo. Náklady na imigraci se nedají jenom dělit a násobit počtem obyvatel nebo počtem zemí. V případě Kanady, která sousedí s jedinou, navíc bezpečnou zemí (takže nárok na azyl nemá nikdo, kdo přichází ze Spojených států), budou náklady na ochranu hranic v přepočtu na obyvatele zcela jiné, než v případě Spojených států nebo Itálie. Čtenářům lze také doporučit, aby věnovali pozornost poznámkám, přestože jsou umístěné až na konci celé studie. Dozví se tak například, že během prvních osmnácti měsíců, kdy Velká Británie začala postihovat přepravce za černé pasažéry, bylo uděleno pokut za více než 14 milionů liber, ale nakonec se podařilo vymoci pouze dva miliony z udělených pokut.
Studie Bordering on Control patří rozhodně k tomu lepšímu, co se v současné odborné literatuře o migraci objevilo. Je to publikace přehledná, poučná, dobře strukturovaná a lidem, kteří se problematice migrace věnují, by v knihovně určitě neměla chybět.
(Anotovala H.Kabeleová)