Tento článek zkoumá Lisabonskou strategii Evropské unie a její vztah k měnícímu se pojetí evropského občanství a zejména jeho sociální dimenze. Autor zde tvrdí, že model „neoliberálního komunitárního“ občanství, který se objevil v souvislosti s Lisabonskou strategií, je v protikladu s tvrzením, že Lisabonská strategie představuje bod obratu pozitivním směrem pokud jde o sociální politiku a sociální občanství na úrovni Evropské unie. Pokračující asymetrie občanství obsažená v Lisabonské strategii a zvláště pak v období Barossovy komise (viz obrat k „růstu a pracovním místům“ v roce 2005) je naopak nedílnou součástí širšího trendu postupného nahrazování tradičně pojatého sociálního občanství pouze osobní zodpovědností a „aktivním občanstvím“ bez důrazu na sociální dimenzi. V článku jsou tyto změny dále analyzovány v souvislosti s pozicemi občanů třetích zemí, které jsou také ovlivněny tímto nejistým a komercionalizovaným modelem občanství.