Kulturní rozdíly ovlivňující komunikaci
Při komunikaci s cizinci je důležité nejen dodržovat základní pravidla zdvořilosti a porozumění, ale také zohlednit kulturní rozdíly, které mohou výrazně ovlivnit vzájemné porozumění. Jedním z nejviditelnějších aspektů je neverbální komunikace, zejména gesta.
Když se řekne „gestikulace“, mnohým z nás se jako první vybaví Italové. Je zajímavé, že jejich výrazná gestikulace má dvě možná vysvětlení. První teorie říká, že kvůli historické roztříštěnosti Itálie a různým dialektům se Italové museli dorozumívat i jinak než pouze slovy, což vedlo k rozvoji typických gest. Druhá teorie se opírá o geografické a klimatické rozdíly – čím více na sever, tím chladnější podnebí, což má podle této hypotézy za následek úspornější neverbální projevy. Například Skandinávci mají oproti jižním národům mnohem umírněnější gesta, protože v chladném klimatu mají lidé menší tendenci k otevřeným a širokým pohybům.
Dalším zajímavým aspektem je vyjadřování souhlasu a nesouhlasu. V Bulharsku například přikývnutí hlavou znamená „ne“ a zavrtění hlavou „ano“, což může být pro cizince velmi matoucí. Kulturně podmíněný přístup k souhlasu a nesouhlasu se objevuje i v asijských kulturách, kde je přímé odmítnutí považováno za nezdvořilé. Pokud tedy například během obchodního jednání v Asii dostanete vyhýbavou odpověď, nemusí to nutně znamenat souhlas, ale spíše snahu o zdvořilé odmítnutí. V takových situacích je vhodné nechat si informace ověřit a počkat na jasnější signály.
Další významnou oblastí je projevování emocí. Zatímco v některých kulturách je běžné emoce otevřeně vyjadřovat (například ve Středomoří či Latinské Americe), jinde se naopak upřednostňuje umírněnost a kontrola (například v Japonsku či Skandinávii). Tento rozdíl může ovlivnit vnímání upřímnosti a autenticity v komunikaci.
Vnímání času je rovněž kulturně podmíněné. Západní kultury, včetně České republiky, kladou velký důraz na dochvilnost – pozdní příchod je považován za neúctu. Naproti tomu v některých jihoasijských či afrických kulturách je vnímání času flexibilnější. Filipínští pracovníci například popisovali, že je naprosto přijatelné přijít pozdě do práce, pokud cestou potkají příbuzného, se kterým si potřebují popovídat – lidské vztahy jsou v jejich kultuře nadřazeny přesné časové dochvilnosti.
Hierarchické rozdíly v komunikaci jsou dalším klíčovým faktorem. Například na Filipínách je považováno za nezdvořilé přiznat nadřízenému, že něčemu nerozumíte, protože by to mohlo znamenat, že špatně vysvětlil úkol. To může vést k situacím, kdy zaměstnanci raději nekladou otázky, i když nerozumějí instrukcím, což pak může způsobit chyby v pracovním procesu. Interkulturní školení pomáhají tyto rozdíly překonat a učit zaměstnance, jak přizpůsobit svou komunikaci zvyklostem v různých prostředích.
Další významnou oblastí je rozdíl mezi formální a neformální komunikací. V České republice i v Německu je zvykem psát formální e-maily s oslovením, poděkováním a zdvořilostními frázemi. Naopak na Ukrajině se i v oficiální komunikaci běžně používají stručnější a přímočařejší zprávy. To může vést k nedorozuměním – co jedna strana vnímá jako nezdvořilé, může být pro druhou naprosto běžné.
V neposlední řadě je důležité vzít v úvahu jazykovou bariéru. I když někdo ovládá cizí jazyk, nemusí být schopen vyjádřit všechny zdvořilostní nuance a jemné rozdíly, což může způsobit mylné interpretace. Proto je důležité nejen znát jazyk, ale také pochopit kulturní kontext, ve kterém se používá.
Článek vznikl v rámci projektu „Tréninky interkulturních kompetencí pro specialisty, organizace a aktéry působící na území HMP,“ realizovaného s finanční podporou hlavního města Prahy.
Titulní obrázek: Freepik.com
