Cílem navrhované Směrnice bylo sjednotit zásady projednávání azylových žádostí v zemích Evropské unie. Evropská rada pro uprchlíky a exulanty (ECRE), která zastřešuje více než devadesát evropských nevládních organizací pracujících s nucenými migranty, však vydala v březnu 2003 komentář ke Směrnici, který její obsah zásadně kritizuje.

Největší problém spatřuje ECRE v odklonu států EU od povinnosti chránit práva uprchlíků, jak se k tomu zavázaly Ženevskou konvencí. ECRE podporuje proces harmonizace evropského azylového práva, navrhovaná Směrnice ale podle této organizace vede spíše ke zpomalení procesu sjednocování.

Komentář si všímá zpřísňování režimu azylového řízení v rámci celé Evropské unie - zejména se zaměřuje na nárůst počtu případů projednávaných tzv. zrychlenou procedurou, dále na administrativní praktiky na hranicích a odpírání možnosti odvolat se vůči zamítavému rozhodnutí v první instanci s odkladným účinkem. Využívání systému zrychleného azylového řízení apriori ve všech případech, kdy uprchlíci pocházejí z tzv. třetích bezpečných zemí, považuje ECRE za porušení závazku non-refoulement, podle nějž nesmí být vrácen nikdo proti své vůli do země, kde mu hrozí pronásledování. Inkorporace legislativních opatření proti porušování občanských a politických práv v dané bezpečné třetí zemi ještě neznamená, že některé skupiny obyvatel nebudou v takovém státě vystaveny pronásledování (zejména na základě příslušnosti k určité rase, etniku, národnosti, sociální skupině či náboženskému vyznání.

ECRE ve svém komentáři doporučuje zabývat se podanými žádostmi případ od případu a zaručit dodržování základních práv uprchlíků (právo být detailně informován o průběhu azylového řízení, právo na tlumočníka a advokáta, právo kontaktovat UNHCR a NNO).

Základní práva uprchlíků nejsou dle ECRE plně respektována také v případě osob přicházejících z bezpečných zemí a podávajících žádosti o azyl na hraničních přechodech. Ztížení možnosti podat žádost o azyl na hranicích by ve svém důsledku mohlo vyvolat navýšení počtu ilegálních uprchlíků, kteří žádost podají až na území státu, ve kterém chtějí požádat o ochranu.

Vytvoření výjimek pro projednávání žádostí o azyl v druhé instanci bez odkladného účinku, tedy bez možnosti setrvat na území po dobu správního řízení, rovněž dle ECRE koliduje se závazky Ženevské úmluvy o ochraně uprchlíků a principu non-refoulement. Toto opatření považuje za neuvážené také Vysoký úřad pro uprchlíky (UNHCR), podle nějž 30 až 60% podaných žádostí o azyl je ve druhém řízení přijato. Podle navrhované Směrnice by o odkladném účinku rozhodoval soud, což by znamenalo další řízení navíc a bylo by v přímém rozporu s původním záměrem členských států zjednodušit azylovou proceduru.

Závěr komentáře vyzývá k vytvoření jednotné evropské azylové politiky, která by jasně stanovila, za jakých podmínek mají uprchlíci na udělení statutu uprchlíka nárok, včetně respektování jejich základních práv vyplývajících z mezinárodních úmluv na ochranu uprchlíků po celou dobu procesního řízení.

Nabude-li směrnice Rady platnost ve stávajícím znění (měla by být schválena do 1.5.2004), bude vždy po dvou letech revidována, což vzhledem k nedostatkům Směrnice ECRE ve svém komentáři vítá.

Zdroj:

Komentář Evropské rady pro uprchlíky a exulanty (ECRE) k návrhu směrnice Rady o minimálních standardech procesního řízení ve věci udělení a odebrání azylu v členských státech Evropské unie (Council Directive on minimum stadards on procedures in Member States for granting and withdrawing refugee status, 2000/0238 (CNS)