Kdo by měl být opatrovníkem nezletilých žadatelů o azyl?
Kdo by měl být opatrovníkem nezletilých žadatelů o azyl?
Běla Hejná, Poradna pro uprchlíky, o.s.
V současné době došlo k zásadní změně v organizaci opatrovnictví nezletilých žadatelů o azyl v České republice. Tato změna působí na první pohled systémově, v konečném důsledku však znamená omezení ochrany práv těchto žadatelů o azyl. Opatrovnictví nezletilých žadatelů o azyl, kteří do České republiky přijeli bez rodičů nebo jiných zákonných zástupců, bylo jednou ze služeb, kterou občanské sdružení Poradna pro uprchlíky, kde pracuji, zajišťovala. Tato praxe fungovala bez potíží téměř 10 let. Ráda bych tímto článkem iniciovala otevření širší odborné diskuse na téma organizace opatrovnictví.
Nechci se zde pouštět do rozsáhlé právní analýzy celého problému, protože se jedná o komplikovanou záležitost, kdy právní názory zúčastněných subjektů se značně liší, nicméně pro pochopení celého problému je nezbytný alespoň krátký úvod.
Orgánem, který je kompetentní k vyřízení všech žádostí o azyl, je Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR. Mezi žadateli o azyl přichází do ČR ročně asi 200 dětí, které nejsou doprovázeny svými rodiči. Protože děti nejsou způsobilé samy za sebe jednat, musí jim být pro veškerá úřední jednání, tedy i správní řízení o udělení azylu, ustanoven opatrovník. Zákon o azylu, jako zákon speciální, obsahuje vlastní úpravu opatrovnictví nezletilých v azylovém řízení. Tato úprava však bohužel není zcela jasná a právě různým výkladem příslušných ustanovení tohoto zákona vzniká problém.
Dosavadní postup opatrování těchto dětí byl následující. Jakmile správní orgán zjistil, že žádost o azyl byla podána nezletilým bez doprovodu, správním rozhodnutím ustanovil opatrovníka pro správní řízení o azylu, kterým byl pracovník některé z nevládních organizací, které se problematikou cizinců a žadatelů o azyl zabývají. S tímto opatrovníkem pak během celého řízení správní orgán jednal, respektive veškeré úkony, prováděné s nezletilým, byly prováděny za účasti tohoto opatrovníka. Úkolem opatrovníka je poskytnout nezletilému veškeré informace, které se azylového řízení týkají, objasnit mu jeho práva a povinnosti, vysvětlit, že je důležité pravdivě sdělit veškeré informace o skutečnostech, které ho přiměly k odjezdu ze země původu, a samozřejmě pomáhat mu v průběhu celého řízení, kdy zásadní je zejména pomoc při sepsání žaloby v případě negativního rozhodnutí. Aby opatrovník mohl svou práci vykonávat skutečně důsledně, musí s nezletilým navázat co nejbližší kontakt, pravidelně se s ním stýkat a také mít přístup k informacím, které se nezletilého týkají.
Vedle tohoto opatrovníka, ustanoveného správním orgánem pro správní řízení o udělení azylu, bylo povinností správního orgánu, aby podal návrh soudu na ustanovení opatrovníka „pro pobyt“. Tímto byl pak většinou ustanoven Orgán péče o dítě, příslušný dle místa pobytu dítěte.
Klíčovým okamžikem celé změny dosavadní praxe byla dvě rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, který rozhodl, že opatrovník ustanovený správním orgánem není opatrovníkem, se kterým mělo být během řízení jednáno, ale že správní orgán měl ihned iniciovat ustanovení opatrovníka „pro pobyt“ a s ním pak jednat i v azylové proceduře.
Přestože takto opatrovaných nezletilců byly desítky a jen v těchto dvou případech soud konstatoval, že opatrovník ustanovený správním orgánem, není tím „pravým“ pro hájení práv nezletilého žadatele o azyl, rozhodl se správní orgán pro zcela nový postup. Po zjištění, že žádost byla podána nezletilým bez doprovodu, okamžitě podává návrh na ustanovení opatrovníka „pro pobyt“, kterým navrhuje Orgán sociálně právní ochrany dětí. Do doby, kdy je soudem o opatrovníkovi „pro pobyt“ pravomocně rozhodnuto, jedná s opatrovníkem, kterého určí svým rozhodnutím. Tímto opatrovníkem je sice znovu pracovník nevládní organizace, ten je však následně zrušen „pro nadbytečnost“. Jediným opatrovníkem, který tak nezletilému zbývá, je onen opatrovník „pro pobyt“, kterým je Orgán sociálně právní ochrany dětí příslušné obce s rozšířenou působností. A tady je náš problém.
Žádný ze zmiňovaných zákonů, tedy ani zákon o azylu, ani zákon o sociálně právní ochraně dětí, bohužel ani jiný zákon, který by mohl být podpůrně využit, neobsahuje výčet povinností a práv, které opatrovník „pro pobyt“ má. Orgány sociálně právní ochrany se brání funkci opatrovníka ve správním řízení o azylu vykonávat. Namítají, že ze zákona o sociálně právní ochraně dětí k tomu nejsou kompetentní, na výkon takové služby nejsou pracovníci OSPOD školení a chybí zde finanční prostředky na služby tlumočníka, které jsou pro výkon opatrovnictví zcela nezbytné. Fakticky chybí i lidské zdroje, tedy pracovníci, kteří by se této specifické skupině dětí mohli věnovat. Ministerstvo práce a sociálních věcí dává tomuto názoru OSPOD za pravdu a s praxí, nově zaváděnou ministerstvem vnitra, nesouhlasí. Potíž je v tom, že obě ministerstva si stojí za svým. OSPOD pak odmítají funkci opatrovníka vykonávat, omezují se na přítomnost při pohovorech, které jsou v rámci azylového řízení s nezletilým prováděny, ale např. na sepsání žaloby se již odmítají podílet. Je pravdou, že vzhledem k naprostému nedostatku zkušeností v péči o tuto skupinu osob dost dobře ani nemohou jinak. Funkce, které by měl řádný opatrovník vykonávat, pak plní ti, kteří byli „pro nadbytečnost“ zrušeni, tedy pracovníci nevládních organizací, kteří nezletilé navštěvují a poskytují jim poradenství a pomoc v průběhu azylového řízení. Protože jejich ustanovení opatrovníkem zaniká záhy poté, co je ustanoven opatrovník „pro pobyt“, nemají sice žádné oficiální povinnosti, ale ani žádná práva. Nemohou tedy nahlížet do spisů či hovořit s nezletilým o samotě, což jsou však činnosti pro řádný výkon opatrovnictví nezbytné.
Vím, že jedním článkem se mi celý problém nepodaří vyřešit a nutno říci, že zejména z podnětu MPSV a OSPOD již určitá jednání probíhají. Chtěla bych jen upozornit na tento „boj“ o kompetence, který poškozuje ty, kterým by prostřednictvím opatrovníků měla být poskytnuta zvýšená péče a ochrana a tak vyvolat větší zájem o tuto problematiku.