Jon E. Fox z Katedry sociologie na Kalifornské univerzitě se tuto skutečnost snažil popsat na příkladu transylvánských Maďarů hledajících si práci v Maďarsku. Foxův článek „Národní identity v pohybu: transylvánští Maďaři hledající si práci v Maďarsku“ vyšel v květnu 2003 ve sborníku Journal of Ethnic and Migration Studies, který pravidelně (1x za měsíc) informuje o výsledcích významných vědeckých výzkumů z oblasti mezinárodní migrace.

Jon E. Fox nezbytná data pro sepsání studie získal na základě svých četných studijních pobytů v Maďarsku a Transylvánii (oblast Rumunska) v letech 1994-2001. S pracovními migranty v Maďarsku a obyvateli Transylvánie v Rumunsku Jon E. Fox vedl řadu hloubkových rozhovorů, které ho nakonec přivedly k následujícímu závěru: transylvánští Maďaři ve snaze najít pracovní uplatnění mezi příslušníky vlastního národa, našli sami sebe a svou kulturu.

Ekonomická prosperita Maďarska během poslední dekády vyvolala neutuchající zájem transylvánských Maďarů o práci v Maďarsku. Žádná statistická data, která by spolehlivě dokumentovala tento pohyb, však neexistují. Příčinou je skutečnost, že většina transylvánských Maďarů pracuje v Maďarsku ilegálně.

Směr pohybu migračních pracovníků z Transylvánie do Maďarska byl rovněž podnícen představou snadnějšího nalezení práce mezi příslušníky vlastního národa. Tato představa se ovšem záhy ukázala jako mylná.
Jak vyplývá ze zkušeností transylvánských náborových pracovníků v Maďarsku, jejich společné kořeny jim byly naopak na obtíž.
Transylvánští Maďaři jsou zařazeni do specifické skupiny zahraničních náborových pracovníků podléhající konkrétním pravidlům, které jsou pro ně v podstatě velmi diskriminující.

Pokus maďarské vlády o legalizaci jejich převážně ilegálního pobytu na území Maďarska diskriminační postavení etnických Maďarů jen utvrdil. Navzdory původním představám zákonodárců, přijetí pobytového zákona (v roce 2002) neznamenalo pro transylvánské Maďary žádný zásadní posun směrem k snadnější pracovní migraci. Pobytový zákon etnickým Maďarům sice umožňuje relativně snadno získat pracovní povolení (každý rok na dobu tří měsíců), ovšem na zájmu transylvánských Maďarů najít si práci legálním způsobem se to příliš neprojevuje. I nadále většina transylvánských pracovních migrantů volí raději ilegální cesty pro získávání pracovního místa na území Maďarska.  Důvodem je strach transylvánských Maďarů z případné stigmatizace, která by podle jejich názoru negativně ovlivnila hledání pracovního místa. Rovněž délka legálního pracovního povolení (3 měsíce) mnohým náborovým pracovníkům nevyhovuje.
 
Podobně jako náboroví pracovníci ze zemí bývalého Sovětského svazu v České republice, tak i transylvánští pracovní migranti v Maďarsku obsazují převážně nekvalifikovaná a hůře placená místa. Bez ohledu na výši dosaženého vzdělání jsou transylvánští Maďaři najímáni především na práci v zemědělství (na sezónní práce, sběr ovoce) a práci ve stavebním průmyslu.

Transylvánští Maďaři jsou zejména v období hospodářské recese a rostoucí nezaměstnanosti snadným terčem xenofobiích nálad. Řada ekonomických problémů, které se v Maďarsku vyskytnou, jsou transylvánským Maďarům přičítány za vinu.

Maďarská společnost transylvánské Maďary nevnímá jako příslušníky jednoho národa a svůj postoj jim dává nepokrytě najevo. Transylvánští Maďaři na tuto skutečnost odpovídají podle J.E.Foxe specifickým způsobem. Namísto aby si vzniklou situaci vysvětlovali tím, že se po dekádách vzájemné kulturní izolace maďarskému národu odcizili, sami sebe začali spíše považovat za příkladné Maďary. Maďarská společnost je pro transylvánské Maďary natolik zahlcena modernou a vlivy globalizace, že již zapomněla na svou vlastní kulturní identitu.

Transylvánští Maďaři se tak na základě nabytých zkušeností (veskrze negativních) z pracovní migrace cítí být povinováni národní identitu Maďarska dále udržovat.

Článek J.E.Foxe velice srozumitelným jazykem poukazuje na skutečnost, že mezinárodní migrace neznamená za každých okolností asimilaci a potírání kulturních hodnot zemí původu, ale v určitých vyhraněných případech může naopak vědomí národní identity posílit.

Sborník Journal of Ethnic and Migration Studies Vol.29, No.3 vydalo v květnu 2003 nakladatelství Carfax Publishing. Kniha má 186 stran, je vázaná a můžete si ji vypůjčit v knihovně Multikulturního centra Praha.