Článek The Netherlands: Tolerance Under Pressure vydal americký Migration Policy Institute v září 2003. Autorka Joanne van Selm pojednává o vývoji nizozemské azylové a migrační politiky od 80.let minulého století do současnosti. Všímá si změn vládních priorit ve strategiích azylové a migrační politiky v průběhu posledních dvou dekád a porovnává je s aktuálním postojem nizozemské vlády.

Nizozemská vláda azylovou a migrační politiku začala aktivně řešit až od roku 1982, v době prudkého nárůstu ekonomických migrantů v zemi. Imigrace z bývalých nizozemských kolonií (z Indonésie, Surinamu a karibské oblasti) - vyvolaná výsledky 2.světové války, nebyla považována za problém, ale přirozený vývoj. Obyvatelé bývalých nizozemských kolonií získali - po uznání jejich národní suverenity (v 70.letech 20.století), nizozemské občanství, přesto byl jejich příchod do Nizozemí považován širokou veřejností za imigraci. Článek uvádí, že v roce 2002 žilo v Nizozemí 18, 4 % obyvatel cizího původu a z toho víc než polovina pocházela ze zemí ležících mimo Evropskou unii. V tomtéž roce zahájil Pim Fortuyn, představitel nizozemské krajní pravice, svou anti-imigrační předvolební kampaň. Pim Fortuyn byl sice krátce před konáním vlastních parlamentních voleb zavražděn, ovšem azylová a migrační politika i nadále zůstala v centru pozornosti domácích politiků. Ročně do Nizozemí imigruje cca 50 000 osob (3/4 tvoří uchazeči o status uprchlíka).
Autor článku poznamenává, že uprchlíci po vstupu do Nizozemí dostanou dočasné povolení k pobytu a jsou umístěny do příslušných azylových zařízení. Uprchlíci, kteří již podali žádost o udělení azylu, jsou ubytováni odděleně od cizinců, kteří tak neučinili. Žadatelé o azyl mohou v Nizozemí legálně pracovat 12 týdnů v roce.

V závěru článku shrnuje autor současné vládní priority v oblasti nizozemské azylové a migrační politiky, jež kladou důraz na integraci cizinců ve společnosti a fungující reemigrační politiku.
(anotovala Andrea Gerstnerová)