Jak to všechno zvládnout, anebo to nezvládat jenom trochu...

Žijeme skutečně ve zvláštní době. Někteří z nás – jako oba autoři tohoto článku – jsou již měsíc v domácí izolaci a jsou v zásadě bez práce. Jiní jsou doma již měsíc a mají práce až nad hlavu – s dětmi, kdy střídají role rodičů, učitelů všech předmětů, vychovatelů, kuchařů, uklízečů… a k tomu stále mají pracovní úkoly. Další z nás zase z práce skoro ani nechodí domů a k běžné hladině stresu, kterou tam zažívají, si přidávají další extra dávky navíc. Zkrátka doba koronavirových opatření zasáhla trochu jinak každého z nás.

Jak to všechno zvládnout, anebo to nezvládat jenom trochu? Tento text píšeme se záměrem poskytnout vám inspirace ze světa nenásilné komunikace pro vědomou práci se sebou a s druhými. Přáli bychom si, aby vám text pomohl nacházet vaše osobní odpovědi na tuto otázku i cesty vpřed, které si ušijete na míru sami.

JAK TO VŠECHNO ZVLÁDAT SÁM SE SEBOU?

„Lidé dělají to nejlepší, co umí, aby naplnili své potřeby,“ zní jedna z tučně psaných vět v každém základním textu o nenásilné komunikaci (Nonviolent Communication – NVC). Za normální situace máme své oblíbené strategie (co konkrétního děláme), jak naplňujeme své potřeby (proč to děláme). Jenže teď není normální situace a my všichni musíme hledat nové/jiné cesty, jak své potřeby uspokojit.

Například já běžně dočerpávám své vnitřní zdroje povídáním s lidmi u kávy (a ideálně cheesecaku). Teď běhám v parku a cheesecaky peču. To je to, co mi pomáhá. Podobně to asi máte i vy. Někteří na situaci reagují zvýšením pracovního tempa, šitím roušek a hledáním, kde svou pomoc uplatnit, jiní naopak utlumením jakékoli veřejné činnosti a bytím sami se sebou a s blízkými. Obě tyto reakce, stejně jako veškeré jiné, jsou normální reakcí na nenormální podmínky a dobu.

Pro sebe i své okolí můžete udělat jednu důležitou věc – pravidelnou kontrolu toho, jak na tom vlastně jste. V této diagnostice vám může pomoci schéma belgického trenéra NVC Godfreyho Spencera. Matematicky řečeno, schéma ukazuje, jak v závislosti na vaší kapacitě a síle podnětu, který k vám přichází, můžete/dokážete reagovat. Krátce se zastavíme u každého stupně a pak se podíváme na to, co s tím.

• empatizovat s někým: máte maximum vašich vnitřních zdrojů, můžete (ale nemusíte!) být druhým oporou a podpořit je v jejich žití (více informací a tipů v blogu: Empatie: Jak na to?). Pod pojmem zdroje se skrývá fyzická i psychická pohoda a zejména vnitřní „zdroje“ energie.
• upřímně vyjádřit své pocity a potřeby: už nemáte tolik kapacity, abyste druhého empaticky následovali a podporovali, ale máte ještě dost kapacity, abyste pravdivě pro vás a s péčí o druhé(ho) dokázali vyjádřit, co se ve vás v souvislosti s danou situací děje.
• poskytnout si empatii: vaše kapacita je ještě nižší. Už nezvládáte řešit situaci okolo sebe, ale máte ještě dost kapacity opečovat sebe, zaměřit se na to, co prožíváte, po čem toužíte a tím získat na situaci náhled a najít v ní trochu uvolnění.
• přijmout empatii: vaše kapacita je nízká. Jste ve stavu, že potřebujete podporu okolí. Když vás někdo bude schopen následovat a dá vám prostor být slyšen, pochopen a brán vážně, situaci ustojíte a postupně můžete začít stoupat trychtýřem nahoru.
• stop: nemáte žádnou kapacitu k vědomé akci či komunikaci. Jste ve stavu, ve kterém reagujete útokem, útěkem, či ustrnutím.

Co si mám z toho teda vzít pro sebe a pro své fungování v koronasvětě? Máme pro vás 5 podnětů, které ze schématu vyplývají. První dva jsou spíše pragmatickým dovysvětlením fungování schématu a další tři jsou velmi praktické tipy pro každodenní užívání:

1. Trychtýřovitý tvar nemá schéma náhodou. Když nebudete mít vnitřní zdroje, doslova vytečete, i když je podnět relativně malý (třeba neuklizený hrnek na lince :-)
2. I když máte velkou kapacitu, vždycky můžete zvolit strategii z nižších pater. Výš se ale nepouštějte. Jinými slovy: To, že máte kapacitu empatizovat s druhými, neznamená, že byste to dělat měli nebo je to dokonce vaše povinnost. Je to jen vaše volba. I s plnou kapacitou je ale moc příjemné, když někdo poskytne empatii vám. Pokud ale sami nemáte kapacitu, nemůžete rozdávat z něčeho, co nemáte. Resp. můžete, ale za cenu vychýlení vlastní rovnováhy, a/nebo narušení vztahu s druhým(i). A to je příliš vysoká daň, kterou dlouhodobě nelze snášet.
3. Když se dostáváte do nepříjemné situace, zkontrolujte si své vnitřní zdroje, než se pustíte do jejího řešení. Pokud to není vyloženě akutní, odložte řešení zásadních věcí na vhodnější dobu = na stav, kdy máte kapacitu větší. Zbytečně mnoho hádek a nedorozumění vzniká a eskaluje spíše díky nízké kapacitě než vlivem skutečné závažnosti problému. Pokud odložení není možné, nebo není přijato druhou stranou, bude fajn, když se o svých limitech zmíníte. Může pomoci metafora záchranáře, který může někoho zachránit a naplňovat tak smysl svojí práce pouze tehdy, když je sám v dobré kondici a má dost zdrojů.
4. Řekněte si o podporu, když ji potřebujete! Neexistuje zvýraznění textu, které by odpovídalo síle, se kterou bychom tento apel chtěli zdůraznit. Dříve na workshopech a dnes denně na skupinových podpůrných hovorech slýcháme lidi mluvit o tom, že se ostýchali zavolat, protože nechtějí zabírat místo ostatním, „co jsou na tom hůř“. Jako kdyby jejich špatná situace nebyla „špatná“ dostatečně. Říct si o podporu je dvojí dárek. Ten první dáváte sobě v podobě péče o sebe a sdílením břemene, které vás aktuálně tíží. A ten druhý dáváte tomu, komu si o podporu říkáte: je přece super mít možnost být někomu oporou! Když si řeknete o podporu, můžete tím druhému dát možnost někomu – teď tedy vám – přispět, být přátelskou oporou a vůbec naplňovat další důležité potřeby. Tip: Pojďte zkusit požádat o podporu někoho, s kým netrávíte měsíc v karanténě. Bude to pro všechny zúčastněné jednodušší ;-) Pokud nevíte, komu ze svých známých byste zavolali, existuje spousta možností, kam se lze obrátit (odkazy naleznete na konci tohoto textu).
5. Věnujte svým zdrojům pozornost a naučte se je dočerpávat i v omezených podmínkách. Věnovat pozornost a péči svým vnitřním zdrojům a dočerpávat je, není žádný luxus, který si musíme zasloužit. Je to naopak nutná podmínka toho, abychom to sami se sebou a s druhými (a druzí s námi) mohli zvládat. Jak na to? Nevíme. Někdo běhá, jiný leží, někdo jí dobré jídlo, další ho raději vaří. Někdo dočerpává sám, druhý ve společnosti. Někdo s dětmi, další bez nich. Hledejte. A snažte se, co to jen půjde, dočerpávat i v těchto podmínkách. Vy i vaši blízcí podle nás více ocení, když budete mít větší kapacitu, než když budete mít umytá okna (pokud umývání oken není to, jak dočerpáváte!).

Věříme, že se vám doba koronavirová (ale i ta po ní) bude snášet mnohem lépe, když budete pravidelně kontrolovat, jak na tom jste a čím pro sebe a případně pro druhé udělat život krásnější. Hledat cesty, jak zvyšovat svoji kapacitu, nebo podpořit druhé v navyšování kapacity jejich. Neboť, jak píše Inka Bartošová, ve svém blogu Jak zvyšovat kapacitu jednat nenásilně – nejen pro rodiče s dětmi: „Nejvíce překvapivé pro mne ovšem bylo uvědomění, že je-li podpořen jeden (ne nutně já), jsou podpořeni i ostatní v kapacitě jednat nenásilně. Tedy pokud mám odpočatého partnera, který se věnuje nejen rodině, ale i svým koníčkům a přátelům, je větší šance, že vypjatou situaci zvládneme, i když já sama na to nebudu mít moc sílu.“

 

JAK TO VŠECHNO ZVLÁDAT S DRUHÝMI?

„Connection before Correction“, to je další z tučně psaných vět v knihách o NVC. Do češtiny bychom se toto sousloví mohli pokusit volně přeložit jako „napojení s druhými, nechť předchází jejich opravování“. Nevím, jak to běžně vypadalo v místech, kde bydlíte, pracujete anebo jinak trávíte svůj čas, ale teď není běžná situace, a tak vzniká prostor na možné úpravy fungování. A protože preferujeme prevenci před intervencí, zůstaňme u ní. Aneb jak zařídit „Connection before Correction“ preventivně.

Pokud jste byli zvyklí ptát se lidí kolem, jak se mají a co se v nich odehrává, a to ještě předtím, než jste se s nimi pustili do probírání společné agendy, pak jste postupovali skvěle. Pokračujte v tom! Pokud jste takto nastavené vztahy a komunikační vzorce s lidmi kolem neměli, máte nejlepší příležitost začít. Doba vám přeje! A je skoro jedno, zda si pod „lidmi kolem“ představíte vaše spolubydlící, rodinu, děti, kamarády, kolegy, nebo školní třídu. Této fázi setkání se s lidmi říkáme check-in. Check-inem začínáme každou naši schůzku, poradu, či workshop. Proč? Check in je prostor:

• pro každého se zpřítomnit – někdy lidé říkají, že jejich hlava během check-inu doběhla tělo;
• naladit se na sebe (jak se vlastně mám?) a na ostatní (slyším, že Adam se má takhle a tohle se mu děje... To je pro mě zajímavé, protože já to mám stejně/úplně jinak/jsem nad tím takhle nikdy nepřemýšlel apod.);
• naladit se na úkol, co nás čeká – například v práci nebo ve škole.

Jak si takový check-in tedy zařídit? Pojďme probrat základní techniky. Jsou jednoduché. Stačí, když máte lidi v jednom čase a prostoru a ideálně s jejich plnou pozorností. Pak stačí položit variaci na otázku: „Jak se máte?“, „S čím přicházíte?“, „Jak to teď zvládáte?“, „Co je ve vás živé právě teď?“, „Jak se vám teď daří?“ apod. Pak dostane každý zúčastněný možnost za sebe odpovědět. Důležité je, aby opravdu každý dostal prostor, a to se vším všudy: není přerušován; to, co říká, není komentováno; nikdo se nedoptává. To vše se může (ale nemusí) stát, až check-in skončí, tedy ve chvíli, kdy mluvili všichni. „Eee, moc ezo…“, říkáte si? Dobrá tedy, tak se pojďme podívat, k čemu je to vlastně dobré? Pokud vám zpřítomnění, nalazení se na sebe, na druhé a úkol přijdou jako příliš slabá lákadla, přidáme další.

• Check-in přináší do konverzace transparentnost. Naše mozky jsou skvělé stroje na asociace, všechno propojují a všemu dávají svůj vlastní smysl. A když nám nějaká data chybí? Nevadí! My si je domyslíme. Takhle vzniká drtivá většina konfliktů a nedorozumění. Tím, že si myslím, že vím, jak to ten druhý má, a proč jedná tak, jak jedná. Díky check-inu máme data z první ruky místo domněnek.
• Díky této transparentnosti a možnosti doptat se na věci, které nezazněly, ale přijdou mi důležité, přináší check-in do konverzace lepší orientaci v ní. Vím, proč se věci dějí, vím, jak to ostatní mají a co jim přijde důležité, takže se orientuji v tom, co se děje. Umím tomu také sám přispět.
• Když všechny efekty a benefity check-inu smícháme dohromady, konverzace se díky němu stávají efektivními: jsme na ně nalazeni, Důležité věci jsou transparentní, v konverzaci se tak orientujeme a můžeme tím pádem řešit to, co je opravdu důležité a ne se utápět v nedůležitých detailech a malichernostech.

Pokud by se reálně stala byť jen polovina těchto benefitů u vašeho prvního check-inu, myslím, že to bude skvělý úspěch a možná zhodnotíte, že je to nástroj, který si chcete s sebou vzít i do doby pokoronavirové.
Poznámka závěrem této části textu: Pokud by vás check-in a věci kolem něj zajímaly více do detailu, můžete si pustit epizodu nenásilného podcastu nazvanou Prožívání (část 1): Co to je a proč o něm mluvit.

MÍSTO ZÁVĚRU: JAK TO VŠECHNO ZVLÁDAT? SPOLU!

To, co se kolem nás děje, nejspíš nikdo z nás ještě nezažil. Reakce, které to v nás vyvolává, mohou být také nové a pro nás samotné nečekané. A taky se často mění! Někdo na začátku zažíval velký strach, který se změnil v nudu. Jiný se zpočátku smál a poslední týden již propadá panice. Někomu současný stav vyhovuje celou dobu a pro někoho se vlastně vůbec nic nezměnilo… Zřetelněji než kdy jindy ovšem vnímáme, že je v pohodě nebýt v pohodě!

Dovolme si to. Nebuďme v pohodě, když nejsme. Dovolme si to sdílet s ostatními. Dovolme si požádat o podporu, nebojme se podporu nabídnout, když máme kapacitu a chuť. Stejně tak si dovolme zažívat radost a vděčnost i v této době. A taky ji sdílet. Prožívání je to, co máme jako lidi společné, a empatie to, co nám umožňuje se k sobě navzájem přiblížit. Pointa nenásilné komunikace a všech výše zmíněných tipů není být „pozitivní“, ale být autentický. Zažíváme divnou dobu, neutíkejme z ní za každou cenu do jiných témat, vytěsňování obav z nejistoty nebo do utěšování druhých a přesvědčování sebe sama, že všechno bude dobré. Buďme klidně nejistí, je v pořádku necítit se dobře, ale zůstaňme v tom spolu.

Nebojme se o nejistotě mluvit s dětmi (tipy, jak na to přináší na svých stránkách třeba UNICEF). Nebojme se o nejistotě mluvit s našimi nejbližšími doma, s kolegy v práci, se studenty při online výuce atd. Pokud by se vám pro tyto rozhovory hodila nějaká struktura a slovní zásoba, vyzkoušejte některé ze cvičení ze staršího, ale nestárnoucího blogového příspěvku Ondráše Přibyly (kartičky s názvy pocitů a potřeb existují také jako aplikace zdarma pro vaše chytré telefony: aplikace na android: https://play.google.com/store/apps/details?id=com.nvccards&hl=cs, aplikace na ios: https://apps.apple.com/us/app/nvc-karti%C4%8Dky/id1488200646). Stejně tak jako každá náročná situace i tato s sebou přináší krom strastí také příležitosti.

 

Máme jedinečnou příležitost učit se žít v nejistotě a být s nejistotou v kontaktu. Tato dovednost by se nám hodila i dříve, hodí se nám dnes a rozhodně se nám bude hodit i v (nejistém) budoucnu. To, co teď totiž zažíváme, není čekárna na budoucnost ani život v pauze. To, co teď zažíváme, je přítomnost. A ta je taková, jaká je. Nejistá. Je však na nás, jak se rozhodneme k tomu postavit a jakou přítomnost si vytváříme.

Učení se bytí v nejistotě je nikdy nekončící proces, protože se mění jak vnější kontext, tak naše prožívání a kapacita a také prožívání a kapacita lidí kolem. Jako kdyby každou chvíli někdo mačkal klávesu F5 a aktualizoval údaje ve světě, v nás, v druhých. Pojďme si přiznat, že nevíme, jaké aktualizace se právě načetli (a už vůbec ne, jaké se načtou za pár týdnů), a pojďme se učit dovednosti, které nám pomáhají s tímto stavem pracovat. Začít můžete třeba tipy v tomto textu. A další kroky už jsou na vás.

UŽITEČNÉ ODKAZY

• https://soundcloud.com/nenasilnypodcast - podcast ze světa NVC
• https://nadoslech.cz/ - skupinová podpůrná setkání v době koronaviru
• https://terap.io/ - bezplatná terapie v aktuální situaci
• https://www.delamcomuzu.cz/ - psychologická konzultace, supervize, debriefing po náročných situacích
• https://linkapsychickepomoci.cz/ - nonstop linka první psychické pomoci, tel.: 116 123

Zdroje obrázků:

NVC Brno, z. s. inspirováno Godfrey Spencerem

https://www.facebook.com/nevypustdusi/photos/a.2702770573342860/2710548025898448/?type=3&theater

https://www.facebook.com/rodinnecentrum.cz/photos/a.362193474383979/583029268967064/?type=3&theater

Freepik.com