Článek, který původně vyšel na migrationeducation.org, analyzuje právně-politickou konstrukci “uprchlíka“ v postkomunistické České republice před a po vstupu do EU. Zaměřuje se na roli státu a vysvětluje postupný posun v chápání azylu od základního lidského práva k nástroji tzv. řízené migrace. Autorka stručně shrnuje vývoj chápání uprchlictví po roce 1990, změny v azylové a cizinecké legislativě a jejich dlouhodobý vliv na utváření azylové politiky. Zabývá se také reakcemi migrantů na tyto legislativní změny. Článek uzavírá analýza přesídlovacích programů pro vybrané skupiny uprchlíků, které ilustrují pokračující změnu chápání azylu jakožto nástroje řízené migrace.