Rozsáhlá studie 'EU and US Approaches to the Management of Immigration' si klade za cíl porovnat strategie imigračních politik v Evropě a USA. V úvodu autoři představují hlavní principy imigrační politiky v USA, aby je posléze uvedli do kontrastu s příslušnou evropskou zemí. Studie je sestavena z 18 částí, přičemž každá podrobně rozebírá vybranou evropskou zemi. Do studie je zahrnuto celkem 14 zemí EU (kromě Švédska), Švýcarsko, Maďarsko, Česká republika a Polsko. Na tvorbě kapitoly o Polsku se společně podíleli: zástupce ředitele Institutu sociálních studií Varšavské univerzity Krystyna Iglicka, odbornice na politické vědy Monika Mazur-Rafal, nezávislý výzkumník procesů formování migrační politiky Piotr Kazmierkiewicz a v neposlední řadě odborníci z Centra pro mezinárodní vztahy (Center for International Relations) a Institutu pro veřejné záležitosti (Institute of Public Affairs).

Polsko

Charakterizovat polskou migrační politiku je poměrně obtížné, neboť Polsko žádnou propracovanou migrační politiku zatím nemá. Disponuje pouze rámcovým schématem.
Studie přibližuje atmosféru veřejných debat nad legislativními úpravami polského cizineckého zákona (Polish law on aliens), které jsou ve své podstatě považovány za diskusi o polské migrační politice. Veřejná debata se však nikdy v minulosti nezabývala otázkami ekonomické migrace. K jistému posunu v nahlížení na celkovou strukturu azylové a migrační politiky dochází až v posledních dvou letech (od roku 2002).

Rok 1989 znamenal pro Polsko zahájení rozsáhlých politických, legislativních a institucionálních změn. Otevření hranic a volný pohyb osob vyvolal zcela novou migrační situaci. Existovaly obavy z masového exodu polských občanů na Západ,  dále z erupce etnických konfliktů a v neposlední řadě z návratu velkého počtu polských emigrantů zpět do vlasti. Tyto obavy se nakonec ukázaly jako liché.
Na počátku 90. let Polsko rovněž nebylo schopno adekvátně reagovat na potřeby uprchlíků.

Veřejná debata nad cizineckým zákonem

V první polovině 90.let let se rozpoutala veřejná debata nad otázkami bezpečnosti státu (vzhledem ke geopolitickému postavení Polska), vytvořením rámcového schématu polského cizineckého zákona a formováním státních mechanismů, které by dohlížely nad jeho vlastním výkonem.
Politici se na jedné straně snažili do polské legislativy vtělit mezinárodní principy ochrany lidských práv a základních svobod a na straně druhé vytvořit strategii národní migrační politiky. První pokus o reformulaci cizineckého zákona (původně z roku 1963) skončil v roce 1992 nezdarem. Zejména se jako vysoce kontroverzní ukázal navrhovaný koncept vyhošťování cizinců. Vyvolal vlnu stížností polského Ombudsmana k Ústavnímu soudu.
K obnovení debaty nad cizineckým zákonem docházelo pak v letech 1995 až 1997 v rámci parlamentních podvýborů, plenárních výborů a za pomocí odborníků. Novela azylového zákona byla senátem schválena v červnu 1997. Diskuse nad novelou azylového zákona z roku 1997 se točila zejména okolo následujících témat: bezpečnosti státu, národních zájmů, harmonizace s evropskou legislativou, nezaměstnanosti a ilegální migrace. Do diskuse se zapojily jak nevládní, tak mezinárodní organizace. Nevládní organizace Helsinský výbor pro lidská práva a také úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) do debaty přispěly svými požadavky na dodržování lidských práv a práv uprchlíků.
Další novela cizineckého zákona byla přijata dne 11.dubna 2001 zejména v souvislosti s harmonizačním procesem (přijímáním tzv.acquis communautaire EU). Výroční zprávy Evropské komise z let 1999 a 2000 Polsku doporučovaly posílit ochranu národních hranic a zpřísnit podmínky pro vstup občanům třetích zemí na území Polska. Ani do této novely cizineckého zákona se však nepodařily zakomponovat imigrační principy jako zaměstnávání kvalifikovaných zahraničních pracovníků či zajištění odpovídajících výdělků pro zahraniční pracovníky.
Diskuse nad poslední novelou cizineckého zákona z roku 2001 se zaměřila především na splnění požadavků pro členství v EU, než na jeho možné dopady na proces integrace.

Kategorie migrantů

„uprchlíci“ – osoby pod zvláštní ochranou státu na základě Ženevské konvence a jejího protokolu,
„navrátilci“ – osoby polského původu, které se vracejí do vlasti (stát se zavazuje garantovat speciální péči v oblasti reintegrace),
„ilegální migranti“ – osoby, které nelegálně překročily hranice nebo překročily povolení k pobytu (pohraniční stráž se zavazuje zpřísnit kontroly, neziskové organizace společně s Ombudsmanem se zavazují dohlížet nad vyhošťováním osob, které si v průběhu let vytvořily s Polskem silné vazby),
„ekonomičtí migranti“ – osoby, které vlastní pracovní povolení (stát se zavazuje potírat ilegální migraci).

Demografické ukazatele a imigrace

Podobně jako ostatní rozvinuté státy Evropy, tak  i Polsko zaznamenává úbytek  populace způsobený nízkým přirozeným přírůstkem a naproti tomu nárůst střední délky života. Oproti roku 1990, kdy osoby důchodového věku tvořily 18,6 procenta celé populace, v roce 2000 jich bylo již 24,4 procenta. Průměrná délka života se v 90.letech prodloužila o 3 roky pro muže (v roce 2000 činila 69,7 let) a o 2,5 roku pro ženy (v roce 2000 činila 78 let). Porodnost se snížila z 2,04 v roce 1990 na 1,34 v roce 2000. Demografické předpovědi naznačují, že by se Polsko do roku 2010 mělo stát významnou imigrační zemí.

Mezinárodní organizace

Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (UNHCR)
Organizace zahájila svou činnost na základě ratifikace Ženevské konvence o postavení uprchlíků polskou vládou v roce 1991. Je poradním orgánem vlády zejména v otázkách udělování azylu a dodržování lidských práv. Organizace podporuje aktivity nevládních organizací (např. realizaci Dne uprchlíků nebo činnost poradenských center).

Mezinárodní organizace pro migraci (IOM)
Organizace začala spolupracovat s polskou vládou v polovině 90.let. Zajišťuje dobrovolné návraty ilegálních migrantů. Významnou úlohu sehrála v procesu harmonizace s evropskou legislativou především v oblasti justice a vnitřních věcí (třetí pilíř EU).

Nevládní organizace zaměřené na podporu cizinců

Helsinská nadace pro lidská práva
Hlavním posláním nevládní organizace je zajišťovat dodržování lidských práv a práv uprchlíků. Helsinská nadace se stala respektovaným partnerem vlády při novelizacích cizineckého zákona. 

Polská charita
Informační kancelář pro migranty a uprchlíky a regionální centra Charity poskytují limitovanou materiální a finanční pomoc cizincům, a to bez ohledu na jejich status. Pomoc je poskytována jak uprchlíků, tak navrátilcům. Charita cizincům zajišťuje právní pomoc a v průběhu celého procesu integrace zprostředkovává psychologickou a sociální péči.

Polský červený kříž
Humanitární organizace svou pozornost soustřeďuje na materiální pomoc uprchlíkům a lidem v nouzi.

Nevládní výzkumné organizace

Centrum pro mezinárodní vztahy (CMS)
Nezávislý výzkumný institut, který se zaměřuje na studium polské zahraniční a bezpečnostní politiky a proces evropské integrace.


Cizinec může v Polsku pracovat jen na základě pracovního povolení. Zda je cizinci pracovní povolení skutečně vydáno závisí na uvážení příslušných institucí (zpravidla lokálních úřadů práce). Uvolněné pracovní místo musí být nejdříve nabídnuto polskému občanovi a teprve v případě, že se o místo neuchází žádný polský občan, může byt nabídnuto cizinci. Na základě přijatých legislativních opatření v letech 2001 až 2002 musí zahraniční pracovník dostávat za vykonanou práci alespoň minimální mzdu (v přepočtu cca 200 eur), aby se tak zabránilo růstu levné zahraniční pracovní síly na domácím trhu práce.
Polsko nestanovilo žádné kvóty pro maximální počet vydaných pracovních povolení. Praxe je ovšem taková, že úřady práce před vydáním pracovního povoleni velmi pečlivě zvažují, zda je zahraniční pracovník pro polskou společnost prospěšný.

Trvalý pobyt

Cizinec může získat trvalý pobyt na základě splnění následujících kritérií:
(A) musí prokázat těsné rodinné nebo ekonomické vazby s Polskem,
(B) musí disponovat adekvátními prostředky na živobytí,
(C) musí mít kde bydlet
(D) a žít v Polsku nejméně po dobu 5 let.

Odebrání statusu
Status trvalého pobytu bude cizinci odebrán, jestliže byl pravomocně odsouzen na nejméně 3 roky vězení, nebo pokud je to v zájmu bezpečnosti státu.

Vyhoštění cizinců
Cizinec je ze země vyhoštěn, jestliže:
(A)    ilegálně překročí hranice,
(B)    vyprší jeho povolení k pobytu,
(C)    uváděl v žádosti nepravdivé údaje,
(D)    prokazoval se falešnými dokumenty,
(E)    pracoval bez pracovního povolení,
(F)    nedisponuje dostatečnými prostředky na živobytí,
(G)    je to v zájmu národní bezpečnosti.

Práva držitelů trvalého pobytu
Cizinci mají:
(A)    právo na práci a právo svobodně podnikat,
(B)    právo na vzdělání,
(C)    právo na sociálním zabezpečení
(D)    a právo na zdravotní pojištění.

Strategie polské migrační politiky

Otázky migrace a imigrace se staly předmětem veřejných debat až od listopadu roku 2002, kdy vládní Úřad pro repatriaci a cizince začal zpracovávat budoucí strategii migrační politiky. Odborníci z ministerstev, odpovědných úřadů, výzkumných pracovišť, akademické obce a nevládního sektoru byli přizváni, aby se debat zúčastnili. V rámci probíhající diskuse je možné zaznamenat jistý posun v národních prioritách. Pozornost se soustředila od témat souvisejících s národní bezpečností spíše k tématům pracovní migrace.

Polská společnost se tak po deseti letech dostala do fáze, kdy si začíná uvědomovat ekonomický a sociální přínos cizinců.