Rozsáhlá studie 'EU and US Approaches to the Management of Immigration' si klade za cíl porovnat strategie imigračních politik v Evropě a USA. V úvodu autoři představují hlavní principy imigrační politiky v USA, aby je posléze uvedli do kontrastu s příslušnou evropskou zemí. Studie je sestavena z 18 částí, přičemž každá podrobně rozebírá vybranou evropskou zemi. Do studie je zahrnuto celkem 14 zemí EU (kromě Švédska), Švýcarsko, Polsko, Česká republika a Maďarsko. Na tvorbě kapitoly o Maďarsku se společně podíleli: antropolog Pál Nyíri, právnička Judith Tóth, sociolog András Kováts a v neposlední řadě odborníci z Centra pro mezinárodní migraci a studium uprchlictví (Center for International Migration and Refugee Studies), které se zabývá studiem mezinárodní migrace z maďarské perspektivy.

Maďarsko

Autoři si studii rozdělili do čtyř podkapitol, aby tak přehledně zachytili situaci na poli azylové a migrační politiky v Maďarsku. První kapitola se věnuje celkové charakteristice maďarské imigrační politiky. Druhá kapitola pojednává o způsobu tvorby vládních rozhodnutí. Třetí kapitola detailně popisuje rodinnou politiku a politiku zaměstnanosti v kontextu budoucího členství Maďarska v Evropské unii. A nakonec čtvrtá kapitola je vyhrazena doplňujícím poznámkám a doporučením.

Resumé:

V současnosti se veřejná debata o otázkách migrace zaměřuje zejména na tři témata: legislativní a institucionální rámec, implementaci tzv. Status Law (souboru legislativních opatření na podporu etnických Maďarů v sousedních zemích) a formulaci komplexní imigrační politiky.

V polovině roku 2001 maďarský parlament přijal řadu legislativních návrhů, které pozměnily nebo nahradily čtyři zákony vztahující se k otázkám migrace, azylu, naturalizace, pohraniční kontroly, podmínek vstupu na území Maďarska a podmínek udělení pobytu. Podle maďarské vlády jsou schválené změny součástí příprav na vstup do Evropské unie. S tímto tvrzením však zásadně nesouhlasí nevládní neziskové organizace (NNO), podle nichž jde o změny zbytečné a navíc předčasné. Evropská unie podle názorů NNO nevykonávala v tomto ohledu na Maďarsko žádný tlak, neboť acquis evropské azylové a migrační politiky (soubor legislativních opatření) budou platná až v roce 2004. Přijaté novely zpřísnily podmínky vstupu do Maďarska a podmínky pobytu na území. Byl vytvořen „status trvalého pobytu“ (permanent resident status), který nahradil dřívější „imigrační status“ (imigrant status). Na prvně zmiňovaný status se přitom vztahuje méně práv, něž na imigrační status (status trvalého pobytu může být například odejmut, jestliže účel pobytu již vypršel). Cílem těchto změn je podle maďarské vlády boj proti ilegální migraci. V lednu roku 2002, necelý rok po nabytí účinnosti předchozích legislativních úprav, vláda přijala další změnu azylového zákona, včetně úprav podmínek vstupu a pobytu cizinců na území Maďarska. Legislativní kroky vlády v roce 2001 vedly rovněž k tomu, že se migrační a azylová politika navzdory kritickým hlasům centralizovala. Soustředila se pod Úřad pro imigraci a národnost (Office of Immigration and Nationality) na ministerstvu vnitra.

Maďarská legislativa je podle autorů studie založena na přesvědčení, že příliv imigrantů do země je velký, a proto je nutné jej zbrzdit centralizovanou a restriktivní politikou. Pokud jde o zahraniční náborové pracovníky, Maďarsko prosadilo systém kvót na základě bilaterálních dohod s příslušnými zeměmi. Nejvíce sezónních náborových pracovníků přichází z Rumunska (kvóta je vyměřena na 8000 osob za rok, přičemž doba jejich pobytu nesmí přesáhnout půl roku). Bilaterální dohoda mezi Maďarskem a Českou republikou povoluje vstup třem stům náborových pracovníků ve věkové skupině 18-40let, kteří mohou na území Maďarska pracovat po dobu 12-18 měsíců (uvedenou dobu je ovšem možné prodlužovat). Pokud jde o členské státy Evropské unie a státy Severní Ameriky, tak přístup k nim byl vždy liberálnější. U mnohých z nich žádné kvóty neexistují.

Specifickou kategorii osob tvoří etničtí Maďaři ze sousedních zemí. Pracovní povolení dostávají za zvýhodněných podmínek, a to na dobu tří měsíců každý rok. Další výhody v přístupu na maďarský pracovní trh vyplývají z mezinárodních dohod. Pracovní povolení je uděleno bez dalšího přezkoumání blízkým příbuzným cizince (druhovi/družce, dětem), který žije na území Maďarska nejméně po dobu osmi let, přičemž blízký příbuzný jej nejméně po dobu pěti let ho doprovází. Jestliže cizinec žije v Maďarsku alespoň jeden rok a jeho druhem/družkou je maďarský občan, uznaný uprchlík, osoba pod dočasnou ochranou nebo imigrant (držitel statusu trvalého pobytu), povolení se uděluje automaticky.

V době, kdy maďarské zdravotnictví trpí nedostatkem lékařů a zdravotních sester z důvodu nízkých příjmů, ožívá debata o tom, zda by zahraniční náboroví pracovníci mohli tuto mezeru zaplnit. Některé nemocnice již nyní rekrutují zdravotní sestry z Rumunska a Ukrajiny. Z celkových 40 000 zdravotníků působících v Maďarsku, může počet míst obsazených přistěhovalci činit až 2 400. Podle Maďarské lékařské komory imigranti zaplňují pro domácí lékaře neatraktivní pozice. 

Pokud jde o podávání žádostí o pracovní povolení nebo povolení k pobytu, Maďarsko patří k zemím s nejednotnou právní úpravou. Za každé výše zmiňované povolení je zodpovědná jiná instituce. Žádosti o pracovní povolení je nutné podat v zahraničí (s výjimkou osob samostatně výdělečně činných) a žádost o povolení k pobytu na území Maďarska.

V závěru detailní studie o azylové a migrační politice v Maďarsku zaznívají doporučení do budoucna. Doporučení se týkají především decentralizace odpovědnosti Úřadu pro imigraci a národnost a podpory spolupráce se sociálními partnery, NNO a místní správou při tvorbě vládních rozhodnutí. Rovněž by mělo dojít k obratu ve způsobu chápaní azylové a migrační politiky. Pozornost by již neměla být úpěnlivě zaměřena jen na kontrolní mechanismy (jak zabránit přílivu uprchlíků a imigrantů), ale i na oblast ekonomickou a sociální (tzn. v čem mohou být cizinci maďarské společnosti prospěšní a čím ji svou přítomností mohou obohatit).