Integrace jako investice – nebude to rychlé, ale může to prospět všem
Přinášíme vám krátké shrnutí základních tezí z článku Lisy Pelling publikovaného na webu Social Europe. Naleznete zde několik tezí, v nichž jsou shrnuty úspěšné postupy, které švédská vláda použila během příchodu 90 tisíc uprchlíků z balkánských válek a které fungovaly i přesto, že v té samé době čelilo Švédsko hospodářské a sociální krizi včetně vysoké nezaměstnanosti. Co si z toho můžeme vzít my pro úspěšnou integraci uprchlíků z Ukrajiny?
I když se vše bude vyvíjet pode nejlepšího možného scénáře, ukrajinští uprchlíci se nebudou moci v blízké budoucnosti vrátit do své země. Nebudou mít kam se vrátit – už nyní je v mnoha velkých městech včetně Kyjeva nebo Charkova zásadním způsobem poškozena infrastruktura.
Proto bychom měli vnímat integraci jako investici. Není to úplně intuitivní, ale současná situace by neměla být brána jako výmluva pro to, aby kvalifikovaní lidé zahazovali své odborné dovednosti v první dostupné práci. Každému uprchlíkovi by mělo být umožněno uplatnit své dovednosti, naučit se jazyk a získat znalosti potřebné pro zapojení na trh práce. Investice do přístupu uprchlíků ke kvalifikovaným pozicím se vyplatí bez ohledu na to, zda tady zůstanou. Z práce kvalifikovaných lidí získáme větší prospěch, ať už se tu usadí, nebo se vrátí a zůstanou s Českou republikou ve spojení díky dobrým zkušenostem a profesním i obchodním vazbám.
Integrace se bude odehrávat v našich městech, sousedství a čtvrtích. Výzvy a problémy v sociální oblasti či infrastruktuře nezmizí, spíš naopak. Rozumná integrační politika musí zajistit, aby příchod uprchlíků neprohloubil bytovou krizi, nezvýšil segregaci ve školách a nezatížil zdravotnický systém. To bude vyžadovat řešení s dlouhodobou perspektivou.
Je naprosto jasné, že současná vlna solidarity brzy skončí. Uprchlíci a migranti byli vždy „obětními beránky“, kterým se připisovaly viny za neduhy společnosti. A s Ukrajinci to nebude jiné.
Když se Švédsko stalo v devadesátých letech útočištěm pro velké množství uprchlíků z balkánských válek, samo se nacházelo ve vleklé hospodářské a sociální krizi s extrémně vysokou nezaměstnaností. Ylva Johanssonová, tehdejší ministryně školství, přišla s konceptem „kunskapslyftet“ (podpora znalostí). Do rekvalifikačních kurzů, přípravného vzdělávání pro vysokoškolská studia i odbornou přípravu se mohli zapsat všichni nezaměstnaní – ať už šlo o uprchlíky či nízko kvalifikované Švédy. Součástí úspěchu této iniciativy bylo i to, že nebyla označována jako integrační, takže její poměrně značné náklady nebyly vnímány jako „utrácení peněz za migranty“. Rozšíření vzdělávání dospělých však rozhodujícím způsobem přispělo k integraci uprchlíků z Bosny a dalších částí bývalé Jugoslávie. Desetitisíce uprchlíků strávily první roky ve Švédsku ve škole místo na podpoře a byly dobře připraveny na to, aby se po skončení krize mohly uplatnit na trhu práce. Integrace uprchlíků z balkánských válek nebyla rychlá, ale byla úspěšná. Důkazem pro to je, že za tři desítky let dosáhla většina těchto uprchlíků stejné úrovně mezd a bydlení jako rodilí Švédi. Příchod 90 tisíců uprchlíků z Bosny nebyl pro švédskou ekonomiku katastrofou, ale naopak odstartoval její boom.
Celý článek naleznete zde.
Ilustrační obrázek: Freepik.com