Equality, Diversity and Enlargement
Výzkumná zpráva "Equality, Diversity and Enlargement" vznikla v rámci akčního programu Evropské komise Boj proti diskriminaci. Akční program si klade za cíl v letech 2001 až 2006 podporovat anti-diskriminační politiku ve členských státech Evropské unie.
Základem pro vypracování předkládané studie byla snaha o unifikaci legislativních rámců 13 přistupujících a kandidátských zemí s Nařízením Rady o ochraně před diskriminací na základě příslušnosti k určité rase, etnickému původu, náboženskému vyznání, věku, tělesnému postižení a sexuální orientaci, přijaté 29. června 2000. Studie vychází z databází národních států nabytých v době mezi listopadem 2002 a červnem 2003.
Připravenost České republiky plně implementovat nařízení Rady sledovaly výkonná místopředsedkyně Poradny pro občanství, občanská a lidská práva - Pavla Boučková a právník Poradny pro občanství, občanská a lidská práva - Barbora Bukovská. Ochranu obyvatel před jakoukoli formou diskriminace shledaly ve svých závěrech jako nepřiměřenou, přestože lze vystopovat jisté pozitivní kroky k nápravě tohoto stavu. Ve své výzkumné zprávě se autorky zabývaly různými aspekty současné podoby legislativního rámce ve vztahu k ochraně obyvatel před diskriminací. Autorky v úvodu upozornily na skutečnost, že v ČR neexistuje samostatný zákon, který by se ochranou před diskriminací zabýval.
Základní formulace o ochraně lidských práv a svobod se nachází v Ústavě ČR, především pak Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, a dále pak v mezinárodních úmluvách, ke kterým ČR přistoupila. Útržkově se jednotlivé formy ochrany před diskriminací rozebírají v příslušných zákonech (Zákoník práce, Občanský zákoník, Zákon o zaměstnanosti), nikdy však nemají komplexní podobu. Nedostatkem českého právního řádu je dle autorek skutečnost, že neexistuje definice náboženství a víry. V případě rasy a etnika existuje jen obecná definice (aby nevyloučila některé skupiny obyvatel), která je pak předmětem jurisdikce (jinými slovy, že na uvážení soudce, jak vyhodnotí a rozhodne danou skutečnost a situaci).
Česká republika začala připravovat zvláštní protidiskriminační zákon v rámci twinningového projektu EU zahájeného v únoru 2002. Česká a britská strana spolupracovaly na tvorbě návrhu zákona o rovném zacházení a ochraně před diskriminací, jež by v sobě zahrnul ustanovení z nařízení Rady. Zákon je sice připraven, ovšem ohledně podoby jeho praktické implementace se stále vedou ostré spory. Jednotliví aktéři se neshodují v tom, zda by měl být všeobsažným zákonem, který by nabytím účinnosti vyrušil závazky v upraveném Zákoníku práce, nebo by tyto dva akty existovaly v symbióze vedle sebe.
Neshody panují rovněž nad vytvořením Centra pro rovné zacházení, nového úřadu pro ochranu obyvatel před diskriminací, který by vnikl společně s přijetím zákona.V ČR zatím podobný institut neexistuje. Odpůrci se obávají vzniku dalšího byrokratického aparátu a přiklonili by se raději k variantě přesunu určitých pravomocí na veřejného ochránce práv.
Autorky si však kladou otázku, zda by pak institut veřejného ochránce práv nenabyl úplně jiné formy, než k jaké byl vytvořen. Studie rovněž uvádí, že v České republice se sice zlepšuje kooperace mezi jednotlivými aktéry nevládního a vládního sektoru při tvorbě národní legislativy, ovšem uspokojivá veřejná debata stále chybí. Spolupráce mezi jednotlivými ministerstvy v otázkách ochrany před diskriminací je více méně náhodná. Není pravidlem, že by jednotlivé útvary diskutovaly kompatibilitu vládního návrhu zákona s ostatními předloženými akty, a proto někdy její konečná podoba vyznívá dvojznačně. Autorky si ovšem všímají pozitivní role Rady vlády ČR pro lidská práva a Rady vlády pro národnostní menšiny v procesu tvorby návrhů zákona nebo formulování doporučení pro úpravu příslušných aktů. Rady vlády ČR vytvářejí pro svou činnost výbory, tvořené ze zástupců veřejného a soukromého sektoru, kteří vnášejí do stanovisek své úhly pohledu.
Studie vypovídá, že legislativní rámec České republiky zatím ještě není plně kompatibilní s nařízením Rady, ovšem nesetrvává v nečinnosti.
Závěr studie vyznívá pro přistupující státy v celku příznivě. Legislativní rámce většiny těchto států jsou téměř kompatibilní s nařízením Rady o ochraně před diskriminací na základě příslušnosti k určité rase, etnickému původu, náboženskému vyznání, věku, tělesnému postižení a sexuální orientaci. Plně implementováno není však nařízení Rady v žádném z nich.
(anotovala Andrea Gerstnerová)
Základem pro vypracování předkládané studie byla snaha o unifikaci legislativních rámců 13 přistupujících a kandidátských zemí s Nařízením Rady o ochraně před diskriminací na základě příslušnosti k určité rase, etnickému původu, náboženskému vyznání, věku, tělesnému postižení a sexuální orientaci, přijaté 29. června 2000. Studie vychází z databází národních států nabytých v době mezi listopadem 2002 a červnem 2003.
Připravenost České republiky plně implementovat nařízení Rady sledovaly výkonná místopředsedkyně Poradny pro občanství, občanská a lidská práva - Pavla Boučková a právník Poradny pro občanství, občanská a lidská práva - Barbora Bukovská. Ochranu obyvatel před jakoukoli formou diskriminace shledaly ve svých závěrech jako nepřiměřenou, přestože lze vystopovat jisté pozitivní kroky k nápravě tohoto stavu. Ve své výzkumné zprávě se autorky zabývaly různými aspekty současné podoby legislativního rámce ve vztahu k ochraně obyvatel před diskriminací. Autorky v úvodu upozornily na skutečnost, že v ČR neexistuje samostatný zákon, který by se ochranou před diskriminací zabýval.
Základní formulace o ochraně lidských práv a svobod se nachází v Ústavě ČR, především pak Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, a dále pak v mezinárodních úmluvách, ke kterým ČR přistoupila. Útržkově se jednotlivé formy ochrany před diskriminací rozebírají v příslušných zákonech (Zákoník práce, Občanský zákoník, Zákon o zaměstnanosti), nikdy však nemají komplexní podobu. Nedostatkem českého právního řádu je dle autorek skutečnost, že neexistuje definice náboženství a víry. V případě rasy a etnika existuje jen obecná definice (aby nevyloučila některé skupiny obyvatel), která je pak předmětem jurisdikce (jinými slovy, že na uvážení soudce, jak vyhodnotí a rozhodne danou skutečnost a situaci).
Česká republika začala připravovat zvláštní protidiskriminační zákon v rámci twinningového projektu EU zahájeného v únoru 2002. Česká a britská strana spolupracovaly na tvorbě návrhu zákona o rovném zacházení a ochraně před diskriminací, jež by v sobě zahrnul ustanovení z nařízení Rady. Zákon je sice připraven, ovšem ohledně podoby jeho praktické implementace se stále vedou ostré spory. Jednotliví aktéři se neshodují v tom, zda by měl být všeobsažným zákonem, který by nabytím účinnosti vyrušil závazky v upraveném Zákoníku práce, nebo by tyto dva akty existovaly v symbióze vedle sebe.
Neshody panují rovněž nad vytvořením Centra pro rovné zacházení, nového úřadu pro ochranu obyvatel před diskriminací, který by vnikl společně s přijetím zákona.V ČR zatím podobný institut neexistuje. Odpůrci se obávají vzniku dalšího byrokratického aparátu a přiklonili by se raději k variantě přesunu určitých pravomocí na veřejného ochránce práv.
Autorky si však kladou otázku, zda by pak institut veřejného ochránce práv nenabyl úplně jiné formy, než k jaké byl vytvořen. Studie rovněž uvádí, že v České republice se sice zlepšuje kooperace mezi jednotlivými aktéry nevládního a vládního sektoru při tvorbě národní legislativy, ovšem uspokojivá veřejná debata stále chybí. Spolupráce mezi jednotlivými ministerstvy v otázkách ochrany před diskriminací je více méně náhodná. Není pravidlem, že by jednotlivé útvary diskutovaly kompatibilitu vládního návrhu zákona s ostatními předloženými akty, a proto někdy její konečná podoba vyznívá dvojznačně. Autorky si ovšem všímají pozitivní role Rady vlády ČR pro lidská práva a Rady vlády pro národnostní menšiny v procesu tvorby návrhů zákona nebo formulování doporučení pro úpravu příslušných aktů. Rady vlády ČR vytvářejí pro svou činnost výbory, tvořené ze zástupců veřejného a soukromého sektoru, kteří vnášejí do stanovisek své úhly pohledu.
Studie vypovídá, že legislativní rámec České republiky zatím ještě není plně kompatibilní s nařízením Rady, ovšem nesetrvává v nečinnosti.
Závěr studie vyznívá pro přistupující státy v celku příznivě. Legislativní rámce většiny těchto států jsou téměř kompatibilní s nařízením Rady o ochraně před diskriminací na základě příslušnosti k určité rase, etnickému původu, náboženskému vyznání, věku, tělesnému postižení a sexuální orientaci. Plně implementováno není však nařízení Rady v žádném z nich.
(anotovala Andrea Gerstnerová)
21. 1. 04
Zdroj: migraceonline.cz