Ekonomické důvody migrace

Motivem každé migrace je zlepšení stávající situace. Lidé i v nejkrajnějších situacích se rozhodují relativně racionálně. Tato premisa platí jak pro nucenou, tak dobrovolnou migraci. Rozdíl je samozřejmě v tom, že člověk stěhující se z místa A do místa B dobrovolně, chce většinou zlepšit nějakou specifickou oblast svého života, například najít v místě B lepší práci, kvalitnější školy, zdravější prostředí apod. Naopak pro osobu, která je z místa A donucena odejít, je při rozhodování prioritou nebezpečnost místa A, takže zlepšení stávající situace často znamená dostat se prostě co nejrychleji pryč a zachránit holý život.

Motivů k odchodu ze země je vždy celá řada. V případě nucené migrace může jít o diktátorské režimy, náboženskou či etnickou nesnášenlivost nebo přírodní katastrofu, která v důsledku vyústí v hromadný odchod z oblasti původu. Stejně tak u ekonomické migrace jde o celou škálu různých důvodů, které vrcholí odchodem do cílové země. Při posuzování motivů vedoucích k migraci je třeba mít na paměti jednak rozdělení na dobrovolnou a nucenou migraci, jednak skutečnost, že rozhodnutí odejít a volba cílové země jsou vždy výsledkem kombinací mnoha faktorů. Jednotlivé důvody přitom může potenciální migrant brát v úvahu vědomě, často však část motivace zůstává pocitová.

Dobrovolní migranti hodnotí tradičně jeden z následujících ukazatelů: zda má cílová země a země původu nějakou společnou historii, což platí zejména o koloniální minulosti, ale může jít i o náborové pracovní programy z nedávnější minulosti. Tak přišla ostatně do Evropy v šedesátých a sedmdesátých letech řada Turků a Maročanů, v případě Československa šlo zase o programy přivážející k nám Vietnamce. Výrazně ve prospěch migrace působí společný jazyk a kulturní příbuznost. Nezanedbatelným faktorem je dostupnost, neboli logistická dosažitelnost mnohdy vzdálených států a podle toho volené prostředky dopravy. Pro většinu migrantů pak klíčovou roli sehrávají tzv. migrační sítě. Migrační sítí se myslí sociální prostředí a struktury krajanů, kteří v cílové zemi oficiálně nebo neoficiálně působí. Takovou sítí může být rodina z vedlejší vesnice stejného čínského kantonu nebo veřejné kulturní sdružení krajanů. Podstatou je vzájemná spřízněnost a skutečnost, že krajané v cílové zemi již znají tamní podmínky a usnadňují dalším migrantům příchod a pobyt v zemi.

O migračních motivech existuje několik teorií, zastavme se ale pouze u ekonomických faktorů, které ovlivňují migraci. Jde především o tyto čtyři: HDP na hlavu, nezaměstnanost, úroveň vzdělání a počty migrantů v té které zemi. Tyto ukazatele nejvíce podmiňují růst či pokles migrace.

HDP na hlavu má na mezinárodní migraci pozitivní vliv, podporuje ji. Jinými slovy, do země s vyšším HDP na hlavu bude směřovat migrace, zatímco ze země, v níž je HDP nízký, budou lidé odcházet. Nezaměstnanost má na mezinárodní migraci naopak negativní vliv. Zaměstnanost v cílové zemi je samozřejmě velkým magnetem, tak jako je nezaměstnanost v zemi původu častým důvodem k odchodu. Třetím významným ekonomickým důvodem v mezinárodní migraci je vzdělání, respektive obecná úroveň dosaženého vzdělání v cílové zemi. Země s vyšší životní úrovní, potažmo vyšším obecným vzděláním, vykazují nedostatek pracovní síly pro nejnižší kategorie pracovního trhu. Místní lidé nechtějí podřadné práce vykonávat, což otevírá možnosti cizincům. Ti zaplňují mezery na dně pracovní hierarchie, aby často po nějaké době sami začali stoupat vertikálně po pracovním a společenském žebříku a uvolňovat místo zase dalším. Nechuť vykonávat nejméně prestižní práce je přitom úměrná obecné úrovni vzdělání v zemi, a proto je vzdělání tak důležitým faktorem podporujícím mezinárodní migraci. Konečně posledním ekonomickým ukazatelem je počet migrantů v cílové zemi. Tento faktor je možné nahlížet z více úhlů. Jednou z variant je hodnotit prosté počty migrantů v té které zemi. Výsledek může ovlivnit rozhodování potenciálního migranta pozitivně nebo negativně, podle toho, zda velký počat znamená silné migrační sítě a představuje zázemí, nebo zda je velký počet krajanů v cílové zemi spíše překážkou, protože vyvolává v cílové společnosti sociální tenze. Velice také záleží na charakteru skupiny migrantů v cílové zemi: zda se vytvářela postupně během let, nebo zda do země přišla v nárazové vlně v důsledku událostí doma, zda šlo o ekonomické nebo dobrovolné migranty apod.

Zmíněné ekonomické faktory tvoří kostru většiny migračních modelů, které konstruují sociální vědci zaměřující se na migraci. Všechny modely lze rozdělit do dvou velkých skupin podle toho, zda nahlížíme na migrační motivy z individuální nebo strukturální perspektivy. Metodologicky vzato je pak při hodnocení jakéhokoliv dobrovolného migračního pohybu třeba zhodnotit individuální a strukturální ekonomické ukazatele. Co získáme? Bohužel pouze velmi malou, byť významnou, část komplikovaného obrazu. Jak již bylo uvedeno, část migračních motivů zůstává často skryta i samotným aktérům tohoto procesu, jednotlivé důvody jsou vnitřně provázány a posouzení významu většiny faktorů zůstává nakonec individuálním rozhodnutím potenciálního migranta.