Důstojně připomínat oběti holocaustu znamená bojovat za demokracii a lepší svět bez diskriminace

Současné dění kolem odvolání Terezy Štěpkové z pozice ředitelky Institutu Terezínské iniciativy se mě týká nejen kvůli lidskoprávnímu přesahu celé věci, ale i proto, že jsem vnučkou přeživšího z Osvětimi. Tereza Štěpková byla 30. června 2021 bez udání důvodu ze dne na den odvolána.

Jsem přesvědčena, že správní radě vadilo především její inkluzivní a lidskoprávní pojetí vzdělávání a připomínání holocaustu, které je mi opravdu blízké a které navíc odpovídá celosvětovým trendům a směřování i tak zavedených institucí jako United States Holocaust Memorial Museum ve Washingtonu. Tomu by nasvědčovala i napjatá situace, která nastala poté, kdy Tereza Štěpková zařadila při veřejném čtení mezi jména obětí holocaustu i Romy. Za Terezu se postavil mimo jiné Michal Frankl, který je jedním z nejváženějších českých odborníků na holocaust s opravdu celosvětovým renomé. V tuto chvíli Terezu Štěpkovou podporuje i většina zaměstnanců ITI, kteří zvažují hromadnou výpověď.

Jako ředitelka organizace, která v několika projektech připomíná památku obětí holocaustu, se musím za směřování ITI pod vedením Terezy Štěpkové v připomínkových i vzdělávacích projektech postavit po odborné i čistě pragmatické stránce spojené s fundraisingem – získáváním prostředků na činnost organizace. Zaznamenala jsem totiž zpětnou vazbu, ve které správní rada tvrdí, že se Tereza Štěpková svou koncepcí, především vzdělávacích programů, vzdálila původnímu smyslu Institutu Terezínské iniciativy – tj. připomínání vězněných a obětí terezínského ghetta a péči o unikátní databázi obětí holocaustu.

Naplňovat misi důstojného připomínání obětí holocaustu tím, že budou vyvíjeny vzdělávací programy na podporu demokracie, lidských práv, diverzity, inkluze a programy předcházející a varující před následky předsudků a stereotypů opravdu dává smysl. Podobný směr vzdělávání zaujala většina světových institucí připomínajících holocaust. Na stránkách United States Holocaust Memorial Museum se například dočteme: „Učíme, že holocaustu lze předcházet právě tím, že poznáme varovné signály. Sledování těchto signálů a zavedením včasných opatření mohou dnes vlády zabránit tomu, aby se holocaust opakoval.“

K čemu je monumentální databáze obětí holocaustu, děsící, nedotknutelná, když nás nedovede k tomu, že se holocaust nesmí opakovat? Něco takového se už nikdy nesmí stát Židům ani žádným jiným skupinám lidí. Deportace, ghetta a vyhlazovací tábory jsou posledními kroky něčeho, co může začínat nenápadně – stereotypním vtipem, předsudkem, uplatněním kolektivní viny nebo třeba úzkým pojetím demokracie jako něčeho, co slouží jen těm schopným, úspěšným a uvědomělým.

Právě to se Tereza Štěpková se svým týmem snažila dělat. Zaměstnanci ITI používali databázi obětí holocaustu vždy citlivě, s respektem a úctou a zároveň zdaleka nejen k prostému vystavení na ponurém piedestalu. Čerpali z ní při tvorbě programů, které akcentují demokracii, lidská práva i prevenci předsudků a stereotypů. Příběhy vylučování nebo persekuce se dotknou každého z nás, když si uvědomíme, jak bývalí přátelé a kolegové segregovaných přecházeli na druhý chodník. Není snad smyslem připomínání památky obětí holocaustu právě to, abychom mladé lidi, ale třeba i pedagogy, vedli k tomu, aby dokázali rozpoznat zlo a odmítnout ho a aby nikdy nepřešli na druhou stranu chodníku? Aby byli aktivní, zajímali se o svět kolem sebe a dokázali se ohradit, až opět začne být, nenápadně, krok za krokem, některá skupina obyvatel vylučována?

A teď k mým čistě pragmatickým důvodům pro podporu Terezy Štěpkové, i když i ty souvisí s výše uvedeným. Evropské instituce, Evropská komise a další významní aktéři a rozdělovatelé finančních prostředků vnímají připomínku obětí holocaustu podobně a prostředky rozdělují především na připomínkové projekty, které v sobě mají i tuto lidskoprávní rovinu. My sami máme v Multikulturním centru projekt „Praha sdílená a rozdělená“, který mimo jiné připomíná i památku obětí holocaustu. Upřímně, i když je kvalitní, má velký smysl a stojí za ním skvělá myšlenka, je projekt sám o sobě neufinancovatelný (a to jej bohudíky několik let podporovala rodina Popperových na památku svých příbuzných, obětí šoa). Jediný způsob, jak udržet prostředky na jeho provoz, neřku-li rozvoj, je udělat jej součástí vzdělávacích aktivit. To, co by se mohlo zdát jako vzdalování, je naopak opravdu aktivní snahou misi Institutu Terezínské iniciativy naplnit, udržet a rozvíjet.

 

Úvodní fotografie: „​Kameny zmizelých“ (Stolpersteine), zdroj: https://1url.cz/AKBqk.