Text přijatý Radou dne 20. června 1994 definuje důkazní prostředky k určení státu, který je odpovědný za vyřízení azylové žádosti. Obsahuje dva seznamy důkazů (A - přímé, B - nepřímé), které členské státy budou používat při provádění Dublinské dohody. Za přímý důkaz se považují veškeré oficiální dokumenty, zejména výpisy z registrů, cestovní dokumenty, víza, jízdenky nebo povolení k pobytu. Za nepřímé důkazy se pokládá prohlášení žadatele o azyl, potvrzení údajů mezinárodními organizacemi, například UNHCR. V textu se uvádí, že uvedené seznamy mohou být podle potřeby a na základě získané zkušenosti přepracovány. Anglický název: Means of proof in the framework of the Dublin Convention (adopted by the Council on 20 June 1994)