Souvislosti souhlasu, který žena dává překupníkovi, aby jí pomohl vycestovat z její komunity/země, předznamenávají řadu otázek, které v poslední době zaměstnávají mezinárodní společenství. Teoreticky vzato zákon předpokládá, že dospělý člověk souhlasící s tím, že bude předmětem obchodu, si je racionálně vědom svých přání a nezasluhuje jakoukoliv dodatečnou ochranu, pokud ovšem souhlas daný překupníkovi nebyl souhlasem nepoučeným. Zásadní slabinou tohoto předpokladu však je, že brání mezinárodnímu společenství ve snaze zjistit, co se děje poté, co překupníci získali souhlas dané ženy. Mezinárodní společenství bohužel neučinilo mnoho pro to, aby vyřešilo rozpor mezi tím, co vypadá jako souhlas, a pozdějšími událostmi, které obvykle tento souhlas negují. Se záměrem tuto mezeru zaplnit tato studie využívá příběhů obchodovaných žen z Afriky, Asie a východní Evropy k ilustrování omezenosti souhlasu v diskurzech souvisejících s obchodováním s lidmi. Tato studie zkoumá potenciální důsledky souhlasu s cílem poukázat na faktory, které ve skutečnosti jasně negují souhlas v transakcích souvisejících s obchodem s lidmi. Jinými slovy, v transakcích souvisejících s obchodem s lidmi není to, co se zdá být souhlasem ex ante, ve skutečnosti souhlasem ex post.