Co bude s americkými „turisty“? Dopad vstupu České republiky do schengenského prostoru pro bezvízové cizince

Doba, která příslibem bezvízového styku dává českým občanům naději na zjednodušení možnosti cestovat do USA, naopak pro občany USA, kteří si přejí přicestovat a žít v Česku, přináší zpřísnění. Nesouvisí to ale se současnými bilaterálními jednáními mezi ČR a USA. Není za tím ani zájem Ministerstva vnitra či cizinecké policie začít najednou postihovat „nelegalitu“ těch Američanů, kteří žijí v České republice dlouhodobě, aniž by k tomu měli taková povolení, která jsou běžně vyžadována od „východních“ cizinců. Zpřísnění pro Američany a další bezvízové cizince například z Kanady či Austrálie je důsledkem vstupu České republiky do schengenského prostoru.

Podle schengenského režimu je v současnosti možné být v Česku krátkodobě bez víza maximálně tři měsíce z celkového období šesti měsíců. Po vypršení povolených tří schengenských měsíců, které pro mnoho Američanů v Čechách nastane 21. března 2008, to dlouho vypadalo, že bude nutné vycestovat nebo si včas zařídit dlouhodobé vízum. Tyto důsledky vstupu do Schengenu si mnozí Američané, ambasáda USA i některé české instituce uvědomili příliš pozdě. Poté, co mezi americkou komunitou zavládla panika, přišlo na začátku března Ministerstvo vnitra se zvláštním opatřením, které má fungovat jako přechodná amnestie pro „bezvízové cizince“: týká se těch, kteří si zažádali o dlouhodobé vízum během prvních tří měsíců pobytu v České republice.

Staré dobré časy?

Proč vůbec tento „problém se Schengenem“ vznikl a proč všechny tak překvapil? Z pohledu českého práva a úřadů přijetí schengenského acquis nepřineslo ve vztahu k bezvízovým cizincům nijak významnou změnu. Dříve sice neexistovalo pravidlo „tří měsíců ze šesti“, ale i tak platilo, že bez víz tu Američané směli být jen jako turisté a jen maximálně tři měsíce v kuse. Běžnou a velmi snadnou praxí však bylo toto pravidlo obcházet pravidelnými výlety za hranice a zpět jednou za tři měsíce. Například Američan Mike, který v Česku žije už dva roky a pracuje přes internet pro americkou univerzitu, vyjížděl nejdříve na radu svých známých pravidelně za hranice. Druhý rok už na to rezignoval a byl v Čechách dlouhodobě bez víz. Absence jakýchkoli kontrol a sankcí a fakt, že to podobným způsobem dělala řada lidí, byla důvodem toho, že Mike ještě nedávno vlastně vůbec nevěděl, zda je v Česku legálně či nelegálně.

Získat české dlouhodobé vízum nemuselo a nemusí být snadné. Pro legalizaci pobytu vyžaduje cizinecký zákon například doložení jednoho z legitimních „účelů“ pobytu, kterými mohou být práce, provozování živnosti, podnikání či studium. Cizinec ze třetí země tu podle zákona nemůže žít například jen z toho důvodu, že se mu v Praze líbí.

Ne všichni bezvízoví cizinci v Česku mohou jeden z těchto „účelů“ snadno prokázat. To se týká například těch cizinců, kteří si k nám chtějí přijet užít života v důchodu, nebo učitelů angličtiny, kteří sem přijíždějí jako dobrovolníci.

Zařizování víz a povolení k pobytu je obecně spojeno s administrativní zátěží, časovou a finanční náročností, „absurdními výlety“ do Drážďan či Vídně na český konzulát a s návštěvami cizinecké policie, jejíž pražská pobočka má mezi Američany „hororovou“ pověst. Navíc pro prokázání účelu pobytu byla často nutná spolupráce ze strany českých občanů, a ta ne vždy fungovala. Například mladé Američance Lauře na začátku jejího pobytu v Česku sliboval její zaměstnavatel vyřízení pracovního povolení déle než rok. Nakonec ho v průběhu onoho roku, co u něj pracovala, nevyřídil.

Ve chvíli, kdy takové vízum přinášelo pro mnohé z cizinců jen malé výhody a často velké nevýhody (placení daní apod.), se nelze divit, že na jeho vyřizování řada Američanů rezignovala. Právě v této možnosti na to rezignovat měli velkou výhodu oproti ostatním cizincům ze třetích zemí, kteří tu bez víz být nemohli.

Například i renomované instituce jako jsou univerzity či zahraniční studijní programy radily svým klientům – studentům nebo rodinným příslušníkům výzkumníků, aby si dlouhodobé vízum nevyřizovali. Hlavním důvodem této praxe bylo, že vyřízení víz trvalo déle, než bylo možné čekat. Studentce Denise, která nyní studuje v Praze v rámci programu CIEE, se vízum také nepodařilo vyřídit včas. Vyřídili jí ho až rodiče poté, co jim z Česka zaslala svůj pas a plnou moc poštou. Jediným způsobem, jakým si tu mohla reálně legalizovat pobyt, bylo pobývat tu nějakou dobu bez pasu, tedy nelegálně. Mnoho jejích spolužáků posílá své pasy do USA v rychlosti nyní.

Jak je vidět, Američané mohli v Česku dříve pobývat de facto nelegálně. Tato nelegalita ale byla všeobecně přijímána. ToTlerantní praxe vůči Američanům a dalším „západním“ cizincům vyplývala z představy, že Američané jsou tu žádaní: přinášejí k nám peníze, učí Čechy anglicky a obecněji jsou součástí otevírání české společnosti západnímu světu. Návrhy na zpřísnění při razítkování pasů a kontroly délky pobytu bez víz zaznívaly jen ojediněle, například za minulé vlády premiéra Paroubka během neúspěšných jednání o zrušení amerických víz na cestu do USA. Podle komentáře Jiřího Pehe z té doby by se jednalo o nepřístojné „šikanování turistů“ spadající do jedné kategorie s „krádežemi, taxikáři a neurvalými revizory v metru” (HN 22/3/2006). Tyto návrhy ale nikdy neprošly, a tak se ti Američané, kteří se nechtěli zabývat legalizací svého pobytu, mohli spolehnout na benevolenci úřadů a policie.

Čas zaplatit

Na tuto dřívější benevolenci nyní, kdy začala platit schengenská pravidla, mnozí zdejší Američané svým způsobem doplácejí. Kdyby totiž byli nuceni si pobyt legalizovat už dříve, dnes by pro ně nenastaly tak vážné problémy. Dobře je to vidět na příkladu Franka, který má sice americký pas, ale žije téměř celý svůj život v Evropě. Než přišel do Česka pracovat pro neziskovou organizaci, žil sedm let v Maďarsku, kde si také nikdy nebyl nucen zařídit dlouhodobý pobyt, i když by to pro něj nebyl býval problém. Ten by mu dnes umožnil v Schengenu zůstat bez problémů. Pro některé Američany by nutnost odjet po třech schengenských měsících byla jen nepříjemností, ale například pro lidi, jejichž děti tu chodí do školy nebo kteří tu podnikají, by byla vážná. Občanů USA, kteří si musí nyní zařizovat vízum, jsou v Česku podle slov mluvčí cizinecké policie tisíce (MF Dnes 4/3/2008). Oficiálně jich tu podle Českého statistické úřadu v polovině roku 2007 žilo 4631.

Mnozí Američané se snažili a snaží problém s vízy horečně řešit. Na konzulátech nebo v soukromých firmách, které nabízejí cizincům „vyřízení papírů“, potvrzují za posledních pár měsíců prudký nárůst amerických klientů. A nejsou to jen ti Američané, kteří vše odkládali na poslední chvíli, ale třeba i ti, kteří měli tu smůlu, že se rozhodli v Čechách usadit zrovna minulý rok. Již zmíněná Laura byla o změnách spojených se Schengenem dobře informovaná a začala si v září 2007 zařizovat živnostenský list, aby na jeho základě mohla získat vízum. Netušila ale, že ještě o pět měsíců později bude ve stejné situaci jako všichni ti, kteří začali „Schengen“ řešit až dávno po vstupu. Největší problém je podle ní v tom, že i přes to, že umí česky, bylo pro ni těžké nalézt konzistentní a přehledné informace o tom, jaké všechny dokumenty je třeba si opatřit k podání žádosti o živnostenský list. O dlouhodobé vízum si může zažádat až s prozatímním potvrzením o živnostenském listu. K celkové době tohoto procesu je pak nutné přičíst délku samotného vyřízení žádosti, která u dlouhodobých víz byla nedávno zkrácena ze 120 na 90 dnů.

Vyberte si jednu z možností

Problémy se získáváním informací byly v přechodném období po vstupu do Schengenu značně umocněny, protože informace nebyly často k dispozici a neustále se měnily. Ministerstvo vnitra mělo pocit, že informační kampaň o vstupu České republiky do schengenského prostoru byla dostatečná, jenže ta informovala o Schengenu bez kontextu relevantního pro jednotlivé životní situace a skupiny cizinců v Česku. Až na první schůzce informující Američany o Schengenu svolané ambasádou USA (která se příznačně konala až 12. února 2008, tedy necelé dva měsíce poté, co do něj Česká republika vstoupila) získal úředník Ministerstva vnitra Robert Solich, který byl na této schůzce, „dobrý přehled o tom, jakým praktickým problémům čelí američtí občané.“ Na praktická řešení těchto problémů se ale muselo čekat. V internetových diskuzích na serverech Expats.cz či Prague.tv, kde je mnoho fór týkajících se Schengenu, ve kterých se Američané snaží své problémy sdílet, je možné získat na každou otázku libovolné množství různorodých odpovědí. Různým informacím jednotlivých cizinců se ale nelze zcela divit, protože orgány státní správy skutečně odlišné informace podávaly. To lze dobře ukázat na následujícím příkladu.

Mnoho Američanů potřebovalo nutně vědět, kdy přesně jim vyprší povolené tři měsíce. Zmíněný úředník na schůzce v únoru tvrdil, že zde smějí pobývat tři měsíce od posledního razítka v pase, které dokazuje datum jejich příjezdu do Česka. Na konzulátu v Mnichově zase tvrdili, že datum je stanoveno jednotně pro všechny na 19. 3. 2008. V reakci na tuto informaci Robert Solich odpověděl: „19.3. je podle mého názoru hodně benevolentní interpretace všech pravidel, ale pokud to tak cítí [...] MZV, nebudeme je zřejmě přesvědčovat o opaku.“ Konzuláty zřejmě vycházely na rozdíl od Ministerstva vnitra z praxe, která byla často taková, že se razítka na hranicích nedávala, i když to byla povinnost pohraniční policie (nyní se dávání razítek na hranicích Schengenu už bude prý striktně dodržovat). Na druhé informační schůzce, která se konala ve velkém sále Městské knihovny 3. března, přišel tento pracovník Ministerstva vnitra s tím, že správné datum je ve skutečnosti až 21. březen, tedy tři kalendářní měsíce po vstupu do Schengenu a nikoli 90 dní, jak se mylně i nadále domnívá Ministerstvo zahraničních věcí.

Co se stane těm, kteří si nestihnou legalizovat pobyt, po 19., respektive 21. březnu, nebylo až donedávna jasné. Na Ministerstvu zahraničních věcí ještě nedávno podávali odzbrojující informaci: „Nezlobte se, 20. března ještě není, tak nevíme.“ Na cizinecké policii zase místo systémových řešení výše zmíněnému Američanovi Mikeovi radili, ať se v Čechách ožení.

Řešení s háčky

Ve snaze nalézt „řešení, která by neznamenala drastický zásah do života cizinců, kteří zde dlouhodobě a bezproblémově žijí“, přišlo nakonec Ministerstvo vnitra začátkem března s tím, že se podařilo prosadit jakési přechodné období hájení pro ty bezvízové cizince, kteří si řádně zažádali o dlouhodobá víza během prvních tří měsíců svého pobytu v ČR, ale kterým se do 21. března 2008 nestihnou vyřídit. Dané opatření, které má povahu doporučení policii, bude tyto cizince chránit do 30. června 2008 v tom smyslu, že nebudou pokutováni a vyhoštěni z Česka, jak by to jinak pravidla ukládala. Pokud takový Američan či jiný bezvízový cizinec bude legitimován policií, udělí mu policie výjezdní příkaz, který cizinci uloží opustit republiku do nejvýše šedesáti dnů. Těchto šedesát dnů tu cizinec bude legálně a během nich by měla být už jeho víza vyřízena.

Je jistě chvályhodné, že Ministerstvo vnitra mělo dobrou vůli celou věc nějak řešit. Nicméně ani tento krok neřeší všechno. Je zde totiž háček v tom, že české vízum se nevydává na území ČR. Aby si o něj cizinec mohl zažádat a aby si ho pak mohl vyzvednout, musí jet do některého sousedního, tedy schengenského, státu. Sousední státy však toto „chráněné období“ neuznávají. Jednu Američanku, účastnící se setkání v Městské knihovně, upozornili na ambasádě ve Vídni na to, že jí budou moci vydat víza jen za podmínky, že v den vyzvednutí prokáže, že je legálně na území Schengenu. Ministerský úředník ji v reakci na tuto obavu uklidnil, že na ambasádě jistě nebude problém. Přiznal ale, že problém by mohl nastat ze strany rakouské policie, která ji může kdekoli kontrolovat. Proto jí doporučil, aby si pro cestu do Vídně zařídila ještě krátkodobé rakouské vízum. Američané mají i další možnosti, jak si v Česku pobyt legalizovat. Mohou si například zažádat o krátkodobé turistické vízum na tři měsíce. Nicméně i pro to si musí zajet za hranice státu na jeden z konzulátů. Tyto cesty se jim, stejně jako všem ostatním cizincům, kteří si musí zařizovat víza z ČR, prodraží a je otázkou, zda jsou opravdu nutné a zda by se nemohla víza vydávat i v Česku.

O tom, kde všude se vydávají jak dlouhodobá víza, tak tzv. schengenská víza, která platí na celém území Schengenu a která se vydávají maximálně na tři měsíce, si každý stát rozhoduje sám. Ministerstvo vnitra České republiky vychází z logiky, že vízum je dokument opravňující cizince ke vstupu na území státu, a proto by bylo nesmyslné ho vydávat i uvnitř jeho hranic. Víza opravňující k pobytu na území Česka se tedy vydávají jen mimo republiku, víza opravňující k pobytu na celém schengenském území vydávají české konzuláty a ambasády jen mimo území Schengenu. Právě ale pro ty cizince, kteří mohou přicestovat bez víz, toto pravidlo není příliš logické.

Některé jiné státy mají v tomto směru vstřícnější pravidla vůči cizincům. Například Francie vydává schengenská víza také na území Schengenu. Toho hodlají využít právě někteří z těch Američanů, kteří chtějí získat schengenská víza a nechtějí kvůli tomu cestovat na Ukrajinu či do Švýcarska. Jak si navzájem poradili účastníci schůzky v knihovně a jak jim to potvrdil i ministerský úředník, mohou si zažádat o taková víza na francouzské ambasádě v Praze.

Schengenská víza se nehodí jen těm, kteří si chtějí prodloužit pobyt v Čechách. Potřebuje je i jiná skupina Američanů - ti kteří už sice dlouhodobá víza v ČR mají, ale kteří nechtějí být „uvězněni“ na několik měsíců v Čechách a chtějí cestovat po ostatních zemích Schengenu. Nedomyšlená směs schengenských a českých pravidel totiž v důsledku znamená, že držitel dlouhodobého víza, které se po 21. prosinci 2007 vydává v kombinaci se schengenským krátkodobým vízem, může po Evropě cestovat „volnou cestou“ jen první tři měsíce platnosti víza, poté už ho vízum opravňuje pouze k pobytu v Česku. Takové vízum se obvykle vydává na rok a o jeho prodloužení, které změní dlouhodobé vízum na dlouhodobý pobyt, který už držitele k volnému pohybu opravňuje, se smí zažádat až nejdříve čtyři měsíce před vypršením víza. I kdyby se tedy tato žádost vyřídila okamžitě, bude cizinec minimálně pět měsíců ze zákona de facto zavřen v Česku (samozřejmě s možností vyjet zcela mimo Schengen). Pokud chce cestovat po Schengenských zemích, musí si zažádat o víza jednotlivých států, které chce navštívit, nebo o víza schengenská.

Závěr

Jak je vidět, pokud chce například nově příchozí Američan být legálně v ČR i v Schengenu, bude ho to stát více úsilí. Není však jasné, jestli se se změnou pravidel změní i přístup k Američanům a dalším bezvízovým cizincům v Česku, nebo zda i v rámci schengenského režimu bude pokračovat atmosféra tolerance k těmto cizincům, v rámci které se bude počítat s tím, že například na výjezdu ze schengenského území nebude nikdo kontrolovat datum příjezdu a tedy celkovou délku pobytu. „Když jste Američan, většinou se nedívají,“ řekl ministerský úředník téměř plnému sálu Městské knihovny o současné praxi pohraničníků na výjezdu.

Vstup do Schengenu nově upozornil na jisté nelogičnosti a problémy s udělováním víz a dává tak šanci ho využít ke změnám v systému. Mělo by k nim ale dojít dříve, než se zjistí, že post-schengenské podmínky možnosti pobytu na našem území bezvízové cizince odradí anebo než si opět zvyknou na to, že lze využívat jakési podivné benevolence a tolerance.

Hospodářské noviny (22/3/2006). Pehe, J, „Nápad ministra Svobody, jak připravit zemi o turisty“, dostupné na http://domaci.ihned.cz/c3-18081380-002000_d-jiri-pehe-
napad-ministra-svobody-jak-pripravit-zemi-o-turisty.