Článek "Xenofobní zbraň", reakce na pozměňovací návrh T. Kladívka
Xenofobní zbraň
Příliv Čečenců z Polska do České republiky způsobil nejspíš některým úředníkům Ministerstva vnitra a „kovaným pravičákům“ těžké trauma. Rozhodli se proto, že se pasují na pány nad životem a smrtí uprchlíků. Právě k tomu má sloužit pozměňovací návrh azylového zákona poslance Tomáše Kladívka z ODS, o němž bude za pár dní rozhodovat sněmovna. Návrh nese název „Řízení o přípustnosti řízení o udělení azylu.“
Vnitráci by tak mohli konečně získat účinnou xenofobní zbraň: každému z uprchlíků by mohli odmítnout vstup na naše území, pokud k našim hranicím dorazili z tzv. bezpečné třetí země nebo z bezpečné země původu. Všechny naše sousední země jsou přitom považovány za bezpečné. A dalších bezpečných zemí je poměrně dost, včetně členů a kandidátů Evropské unie. Takže v praxi by to mohlo vypadat i takto: šanci na azyl u nás bude mít jen ten uprchlík, jenž k nám přiletí letadlem přímo ze země, která není považována za bezpečnou, například ze Severní Koreje či z Angoly. Musel by ovšem přiletět bez mezipřistání v bezpečné zemi, protože ministerský úředník by mohl operovat tím, že žádost o azyl mohl podat už tam. Malý český ouřada by tak konečně získal to, po čem touží, o čem sní a co očekává: všemocnost v rozhodování o osudech druhých lidí.
Vnitro by mělo posoudit přípustnost žádosti o azyl do 5 dnů a uprchlík má na jeho verdikt čekat ve státě, z něhož k nám přišel. Může se sice do 7 dnů po obdržení rozhodnutí odvolat, ale jak to udělá třeba z Polska, to návrh neřeší. Ministerstvo má stejně postupovat i u těch žadatelů o azyl, kteří k nám přišli z bezpečné třetí země či země původu a už jsou na našem území. Podle Kladívkova návrhu nelze tyto lidi umístit do uprchlického tábora, vnitro jim však zajistí „z prostředků státního rozpočtu ubytování, stravu a nezbytnou lékařskou péči“. To by však bylo dražší než jejich umístění do tábora.
Ministerstvo by muselo zřídit pro tyto uprchlíky buď speciální zařízení, nebo jim platit ubytování v soukromí. A hlavně - vnitro už teď nestíhá vyřizovat v rozumné době běžné žádosti o azyl a k tomu by nově posuzovalo jejich přípustnost - potřebovalo by tedy ještě více úředníků, než má přijít. Pan poslanec se přitom při zdůvodnění návrhu oháněl tím, že stoupající počet žadatelů o azyl příliš zatěžuje státní rozpočet. To je vůbec těmito lidmi často používaný argument, jako by lidská práva (a demokracie vůbec) měla být za každou cenu levná. Zde však jde navíc o nesmysl, který by ze státního rozpočtu mohl vyždímat více prostředků než při běžném postupu, v případě zaměstnání dalších úředníků by dokonce šlo o výdaj stálý.
Kladívko svůj návrh podal na schůzi sněmovny bez jakéhokoli předběžného projednání. Podle toho to také vypadá: návrh je nejen hrubě nepromyšlený a nedotažený, ale také úplně zbytečný. Už teď zákon v tomto případě umožňuje zkrácené řízení, v němž může být žádost o azyl vyřízena během třiceti dnů. I zde se samozřejmě může žadatel odvolat, změna je však v tom, že na výsledek čeká v táboře na našem území. To je nejen levnější, ale i humánnější řešení.
Návrh má platit od 1. ledna příštího roku. O několik měsíců později se přitom Česká republika stane pravděpodobně členem Evropské unie, která chce azylovou politiku sjednotit. Azylový zákon se tedy bude s největší pravděpodobností znovu měnit, a to k lepšímu - Unie si nemůže dovolit uzákonit takto zjevnou xenofobii. Pan poslanec by si také měl znovu prostudovat naší Ústavu, konkrétně Listinu základních práv a svobod, kde je právo na azyl zakotveno.
Tomáš Kladívko dokázal, že o azylové politice buď neví vůbec nic, nebo že mu jde o něco úplně jiného. Možná chtěl jen úspěšně navázat na předvolební kampaň, v níž ODS hýřila nacionalistickými a xenofobií zavánějícími hesly.