Burešův návrh: naděje pro uprchlíky
Burešův návrh: naděje pro uprchlíky
„Ale kam půjdou?“ Tak se mě ptají přátelé a další lidé, kteří se zajímají o českou azylovou politiku a její dopady na osudy uprchlíků. Ti nejdřív dostanou „první negativ“ (zamítnutí žádosti o azyl) od českého ministerstva vnitra, pak dostanou „druhý negativ“ od Krajského soudu (zamítnutí žaloby na rozhodnutí MV) a pak „třetí negativ“ (zamítnutí kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu). Pak uprchlíci dostanou výjezdní vízum a přibližně do čtrnácti dnů musejí opustit naši republiku.
„Ale kam půjdou?“
Krčím bezmocně rameny.
„Mohou znovu požádat o azyl?“ ptají se dál.
„Ne, až po dvou letech“.
„Mohou tady zůstat a pracovat?“
„Ne, musí vyjet z České republiky a na některém z našich zahraničních vyslanectví požádat o vízum za účelem zaměstnání či podnikání. Na výsledek mohou čekat až půl roku.“
„Co když jim propadl pas, to si ho mají vyřídit za tak krátkou dobu? A co když tady ambasádu nemají? A co když potřebují do sousední země vízum?“
„Nevím, nevím, nevím. Nejspíš se z nich stanou ilegálové - tady, nebo někde jinde od nás na západ.“
„Ale české ministerstvo vnitra přece ze všech dostupných zpráv musí vědět, že třeba ta čečenská rodina, kterou známe, se vrátit nemůže. Že je to v Čečensku pro ně nebezpečné, hlavně pro muže a kluky. Stále tam pokračují začistky, seberou muže a rodina ho někdy vykoupí až zmrzačeného nebo mrtvého. Putin tam pokračuje v genocidě, a nejen on.“
Odpovídám jasně: „Je tady možnost, ministerstvo vnitra by mohlo těmto lidem dávat tvz. překážku vycestování. To znamená, že i když jim nepřizná azyl, tak jim v podstatě umožní zůstat po skončení azylové procedury na našem území na tzv. strpění podle cizineckého zákona.“
„A o tom může rozhodnout jen ministerstvo vnitra?“
„Bohužel ano. Ale je tady jistá naděje v návrhu ministra Jaroslava Bureše, předsedy legislativní rady vlády. Ten navrhuje, aby žádosti o azyl ve druhé instanci posuzovaly mimosoudní tribunály složené z odborníků na lidská práva a migrační problematiku. Kdyby jeho návrh prošel, byla by naše azylová politika mnohem objektivnější.“
„Ale ve druhé instanci snad rozhodují krajské soudy, nebo ne?“
„Soudy se při posuzování žádosti o azyl nezabývají tím, zda je oprávněná, jestli člověk má nárok na azyl nebo alespoň na překážku vycestování. Pouze zkoumají, zda ministerstvo vnitra při vyřizování žádosti postupovalo podle stanovených pravidel - tedy jen to, jestli MV při rozhodování neudělalo nějakou formální chybu. Pokud ano, tak případ vrací a o žádosti znovu rozhoduje ministerstvo vnitra.“
„A co by dělal ten mimosoudní tribunál?“
„Třeba té vaší známé čečenské rodině by mohl dát azyl, nebo by alespoň řekl: je přece jasné, že se ta rodina nemůže vrátit, alespoň prozatím, a dal by jim překážku vycestování. Pak by tu mohli zůstat až do doby, než bude jejich návrat skutečně bezpečný.“
A otázka na závěr, samozřejmě řečnická, kterou tentokrát kladu já: Jestlipak víte, kdo zásadně odmítá návrh ministra Jaroslava Bureše?
Věra Roubalová,
sociální pracovnice Poradny pro uprchlíky