Asistenční systém zaměstnávání Ukrajinců
Můžete prosím představit, o jaký projekt se jedná, jaká je v něm role Charity a jaký je jeho hlavní cíl?
HM: Hlavním cílem a motivem vyhlášení projektu byla snaha snížit nelegální migraci za prací z Ukrajiny do ČR a reálně nabídnout legální „alternativu“. Tímto projektem nechceme nějak masivně podporovat novou ukrajinskou migraci, ale chceme oslovit potenciálního migranta.
VH: Dalším cílem je zamezit zneužívání občanů Ukrajiny na českém trhu práce. Projekt není určen pro masy lidí, ale pro individuální asistenci konkrétnímu zájemci o zprostředkování zaměstnání. Těm pak chceme poskytnout komplexní servis při vyřizování žádosti o povolení k zaměstnání a žádosti o vízum nad devadesát dní za účelem zaměstnání. Navíc úkolem Charity je nejen projekt realizovat, ale i mapovat situaci, získávat data, sbírat informace. Součástí zakázky je i monitoring regionálního trhu práce, o tom zasíláme zprávy ministerstvu práce a sociálních věcí jednou měsíčně. Výstupem pro ministerstvo vnitra je průběžná monitorovací zpráva a závěrečná roční zpráva.
Kdo je tedy vlastně „cílovou skupinou“ projektu? Na koho je primárně zaměřen?
VH: Prvotní cílovou skupinou projektu jsou pracovní migranti z Ukrajiny. Součástí projektu je ale v podstatě i informační kampaň mezi potenciálními migranty nejen do České republiky.
HM: Další cílovou skupinou jsou pochopitelně i čeští zaměstnavatelé. Šlo o to zjistit, jaká je vlastně ochota českých zaměstnavatelů zaměstnávat legálně cizince, konkrétně Ukrajince. Úloha českých center je proto oslovovat zaměstnavatele, komunikovat s nimi.
VH: A nejenom je oslovovat, ale zároveň jim i poskytovat informace o rizicích spojených s nelegálním zaměstnáváním, která zaměstnavateli hrozí. Poskytovat zaměstnavatelům informační a poradenský servis ohledně toho, jakým způsobem legálně vyřídit povolení pro zaměstnávání pracovníků ze zahraničí a jaké to zaměstnavateli přináší výhody.
Jaká je role jednotlivých institucí, které jsou zapojené do projektu?
VH: Ministerstva nás podporují metodicky a také nám pomáhají zorientovat se v „legislativní džungli“. Dalšími partnery, kteří s námi spolupracují, jsou úřady práce, cizinecká policie a v současnosti jsme nově oslovili i inspektoráty práce.
Jak je projekt finančně zajištěn?
HM: Ukrajinskou stranu financuje ministerstvo vnitra, konkrétně Odbor azylové a migrační politiky, v rámci svého rozvojového programu. Na ministerstvu práce a sociálních věcí je to pak Odbor zahraniční zaměstnanosti, který finančně podporuje zejména česká asistenční centra a v tuto chvíli financuje pozici tvz. mediátora, stálého člověka na Ukrajině. V podstatě jediná aktivita ministerstva práce a sociálních věcí na Ukrajině je dodávání informačních letáků pro potenciální uchazeče v ukrajinštině a financování prezentací pro veřejnost. Tato první prezentace proběhla na konci října v Užhorodu a další dvě prezentace se uskuteční do března ve Lvově a Charkově. Organizačně to zajišťují naše partnerské ukrajinské organizace ve spolupráci s naším mediátorem. Projekt se daří právě díky tomu, že jsme navázali na již existující služby. Takže zpátky k vaší otázce, naše aktivity jsou tedy částečně spolufinancovány i z jiného projektu ministerstva vnitra, který umožňuje provoz našich konzultačních center na Ukrajině.
Řekly jste, že se jedná se o pilotní projekt, víte o tom, že by byl už obdobný projekt v minulosti realizován někde jinde?
VH: Podle informací ministerstva vnitra podobný projekt nemá jinde v Evropské unii obdoby. Projekt je jedinečný v tom, že nic takového žádný stát Evropské unie zatím nezkusil. Ačkoli myšlenka jistě byla, tak nevíme o žádném státě, který by podobný projekt realizoval.
V čem je tedy tento projekt ojedinělý a výjimečný?
VH: Navázala se výborná spolupráce s konzuláty na Ukrajině a dobře funguje kooperace mezi institucemi, které jsou do projektu zapojeny. Pro ministerstva je určitě nesmírně důležité a podstatné už samotné zmapování situace ohledně zaměstnávání Ukrajinců v Česku. Vítáme tento projekt jako možnost, jak vytvořit reálnou nabídku pro jednu z největších skupin pracovních migrantů do České republiky. Dlouhou dobu jsme mohli klientským praktikám, které nás pálily, pouze přihlížet a nabízet jen krizové poradenství. Teď konečně máme vytvořenou komplexní nabídku služeb, kdy s uchazečem o zaměstnání jdeme od prvního kroku, kdy se rozhodl vycestovat za prací do západní Evropy, až po ten moment, kdy získá konkrétní pracovní pozici. Následně je mu poskytován i servis týkající se orientace v Česku, kontakty na instituce… V podstatě s migrantem procházíme celý migrační proces.
HM: To vše hlavně proto, že klientský systém je všudypřítomný a když ti lidé narazí na jediný problém, je poměrně pravděpodobné, že okamžitě spadnou do klientského systému.
VH: Pozitivním překvapením je pro nás to, že máme dostatek pracovních míst od českých zaměstnavatelů. Na druhou stranu nás překvapuje, že zájem ze strany uchazečů z Ukrajiny není takový, jaký jsme čekali. Mysleli jsme, že bude větší. Už třeba ty nabízené platy nestačí, nejsou pro lidi z Ukrajiny tolik atraktivní. Podporovat novou pracovní migraci z Ukrajiny, která se zřejmě do budoucna ani nijak masivně zvyšovat nebude, nemá smyl. Spíše bychom měli odstraňovat tu nelegální.
Kde jsou tedy úskalí číhající na zájemce o legální zaměstnávání cizinců?
VH: Klientský systém zprostředkování zaměstnání je tu zaběhlý spousty let, je organizačně propracovaný a my nemůžeme, už vzhledem k tomu, že jdeme právě tou legální cestou, kdy jen vyřízení víza zabere opravdu hodně času, být pro zaměstnavatele tak flexibilní, jako klientský systém. Řada zaměstnavatelů zkrátka nemůže čekat tři čtyři měsíce, až mu přijedou pracovníci.
Jsou kulturní bariéry nebo koordinace jednotlivých složek projektu problém?
HM: S úplatností našich pracovníků na Ukrajině jsme se nesetkali. Vybírali jsme pečlivě organizace a zaměstnance, kteří již s námi nějakou dobu spolupracovali, a dále je prověřujeme. Zajištění kontroly je dvojí, působení mediátora plus programového manažera, který často na Ukrajinu jezdí. Požadavek na přítomnost české osoby v roli mediátora vzešel i od konzulátů na Ukrajině, například i z toho důvodu, aby ukrajinští zaměstnanci nepodlehli korupci.
VH: Ale koordinace činnosti všech těchto složek je opravdu náročná, ukrajinské organizace bohužel nepracují vždy tak, jak bychom si představovali.
V čem na základě dosavadních zkušeností z realizace projektu spatřujete hlavní překážky úspěšnosti legálního zaměstnávání migrantů z Ukrajiny?
HM: Na té ukrajinské straně je to opravdu neinformovanost lidí a nedůvěra v možnost legálního procesu. Neboť klientský systém je v ukrajinském prostředí všudypřítomný – ať už jde o sousedy nebo známé ve vesnicích na zakarpatské Ukrajině nebo zprostředkovatele před konzuláty ve Lvově a Kyjevě. Na Ukrajině panuje obecná nedůvěra v instituce a strach z úřadů. Často lidé raději zaplatí peníze, nevěří, že by fungovala jiná možnost, než jít přes klienty. Z Ukrajiny jsou navíc naučeni, že úřady na ně kašlou, že tam se práva nedovolají. Bojí se, že když udělají chybu v žádosti, tak konzuláty jim tu žádost automaticky vyhodí a tím ztratí možnost jít pracovat. Když je před konzulátem osloví klient a řekne si třeba deset eur jenom za vyplnění žádosti o vízum, tak oni mu to dají a myslí si, že tím to budou mít vyplněné dobře, což často ani není pravda. Mnohdy lidé vůbec netuší, jaké mají vízum, u jakého zaměstnavatele mají vyřízené to pracovní povolení atd.
VH: Práci jsme začali reálně zprostředkovávat v červenci, takže nyní je asi předčasné nějak hodnotit úspěšnost asistenčního systému. My samozřejmě neříkáme, že možnost, kterou nabízíme, je jediná legální možnost, jak získat práci v ČR. Pokud zde budou existovat solidní personální agentury, nechceme jim konkurovat, ani nahrazovat jejich služby. Ale v současné chvíli žádné takové agentury neznáme a podmínky zaměstnávání cizinců jsou otřesné.
HM: První, co vzbuzuje nedůvěru je již to, že je asistenční systém bezplatný. Na Zakarpatí lidem připadá, že co je zadarmo, na tom musí být něco divného.
Jak tento asistenční systém konkrétně funguje?
VH: Asistenční systém je navázán na síť konzultačních center v Užhorodu, ve Lvově a Charkově a na síť asistenčních center v Praze, Brně, Litoměřicích, Hradci Králové a Plzni. Tato konzultační centra poskytující migrační poradenství jsme měli na Ukrajině již před začátkem projektu, takže jsme využili tuto existující síť a služby center byly rozšířeny o přímou asistenci. Podobně jsme využili i českých migračních poraden, které již fungují deset let a mají zkušenosti s cizineckou problematikou. Navíc, využíváme existujících sociálních kontaktů, což je jeden z nejefektivnějších bodů asistenčního systému.
Je na Ukrajině nějaká informační kampaň ohledně nabídky této služby? Jak se uchazeči o zprostředkování legálního zaměstnání do projektu dostávají?
HM: Ano. Daly jsme inzeráty do novin o tom, že poskytujeme bezplatnou konzultaci pro zprostředkování zaměstnání do ČR, a lidé přišli.
VH: Neděláme však žádnou plošnou kampaň. Spíše vycházíme ze znalosti místního prostředí a osobních kontaktů. Nejlépe se nám pro šíření informací osvědčily neformální vazby. Pro českou veřejnost informační kampaň plánujeme, ale až spolu se zveřejněním výsledků projektu.
Co všechno činnost kontaktních a asistenčních center obnáší a jaká je nabídka poskytovaných služeb?
HM: Pracovník na Ukrajině je zodpovědný za pohovor s uchazeči, má na starosti výběr pracovníků, protnutí nabídky pracovního místa s požadavky uchazeče. Dále poskytuje asistenci s přípravou a vyplněním všech dokumentů, které uchazeč nasbírá pro vyřízení povolení k zaměstnání, následuje kontrola platnosti pasu a řádného vyplnění všech dokumentů pro podání žádosti o vízum s platností nad devadesát dnů. Povolení k zaměstnání je vyřizováno v zastoupení na základě plné moci na území ČR, zatímco uchazeč je ještě na Ukrajině. Doporučujeme také dopravu do ČR.
VH: Ukrajinská i česká strana vedou dokumentaci zájemců o službu, evidují telefonické kontakty, zájemce, kteří osobně přišli, kteří se rozhodli odjet pracovat do ČR, kteří si vyřídí pracovní povolení, vízum, tedy konkrétně v jaké fázi projektu se nachází. Na území ČR je pak poskytována služba vyzvednutí pracovníka, asistence při příjezdu, doprovod na ubytovnu a k zaměstnavateli a asistence při odjezdu. Česká centra monitorují situaci na trhu práce, i co se týče situace na ubytovnách. Dále vedeme evidenci zaměstnavatelů, nejen počty oslovených zaměstnavatelů, ale i profily těch, kteří jsou ochotni zaměstnávat legálně, z jakých sektorů jsou, kde je vlastně největší poptávka po této pracovní síle.
HM: Podáváme také informace například o pojištění nebo schengenském systému. Veškeré informace jsou samozřejmě v ukrajinštině, dohoda o poskytnutí asistenční služby je jak v ukrajinštině, tak v češtině. Dále máme informační letáky pro Ukrajince a brožury pro zaměstnavatele na české straně.
A jak je to s pracovní smlouvou mezi uchazečem a zaměstnavatelem?Máte například možnost ovlivnit její formu nebo třeba kontrolovat dodržování sjednané výše mzdy?
VH: Tu už si uzavírá uchazeč sám se zaměstnavatelem. Ze zákona vypadlo dřívější ustanovení a zaměstnavatel dnes již nemá povinnost ukazovat úřadu práce návrh pracovní smlouvy.
HM: My se alespoň na bázi důvěry snažíme tu smlouvu vidět. Většinou když přijedou uchazeči z Ukrajiny, tak pracovníci českých asistenčních center je k zaměstnavatelům doprovází, když se uzavírá pracovní smlouva. Takže se smlouvy snažíme vidět, ale zaměstnavatel nemá povinnost nám ji dát k nahlédnutí. Ale zatím nám většinou zaměstnavatelé vycházeli vstříc.
Jak se vám daří oslovovat zaměstnavatele?
VH: Oslovovali jsme ty, na které již máme kontakty, dále jsme se obrátili na ty, kteří jsou uvedeni na portálu www.praceprocizince.cz, kde je i databáze pracovních míst. A další jsme kontaktovali přes úřady práce. Od zaměstnavatelů často slýcháme, že se bojí klientů, bojí se mafie. Nebo jsou už z nelegálních praktik unaveni a sami si často i rizika nelegálního zaměstnávání uvědomují. A to i přes smutný fakt, že nelegální zaměstnávání zatím není příliš sankcionované vůči zaměstnavatelům. I tak na nelegální zaměstnávání mnozí zaměstnavatelé přistupovat nechtějí.
Kolik máte evidovaných osob, které došly až do té fáze sepsání dohody o poskytování asistenčních služeb ?
VH: Do stovky osob. Co se týká vyplnění dotazníků a kontaktování center se zájmem již přímo o vstup do projektu, tam je to řádově tak 200 – 300 osob. Konkrétní čísla i závěrečnou zprávu z projektu bude mít ministerstvo vnitra k dispozici v polovině února.
Jak je to s požadavky na kvalifikaci zaměstnanců a jak obecně hodnotíte spolupráci se zaměstnavateli?
VH: Většinou se nám do systému hlásí spíše kvalifikovaní lidé, středně vzdělaní nebo s vyšším odborným vzděláním. Ale v podstatě díky složitosti uznávání profesní kvalifikace a diplomů jim nabízíme spíše nekvalifikované pozice. Ale je zde jistá naděje, že část zaměstnavatelů je ochotná počkat do doby vyřízení nostrifikace diplomů nebo do rekvalifikace zaměstnanců investovat i vlastní prostředky.
Dá se říci, jaké osoby se do projektu zapojily nejčastěji? V jakých profesích se uplatnily?
VH: Převážně muži okolo čtyřiceti let. Původními profesemi byli většinou ekonomové, elektrosvářeči, řidiči, technické profese obecně. A co se týče poptávky zaměstnavatelů, tak nejčastěji byli požadováni právě svářeči, řidiči, montážní dělníci, soustružníci nebo například zdravotní sestry, šičky, pekaři.
HM: Jsou ale sektory, kde vůbec nemůžeme konkurovat klientskému systému. Například ve stavebnictví, pohostinství a v sezónních pracích to nejde vůbec. U profesionálních řemeslníků je zase problém s uznáváním kvalifikace, protože celá oblast uznávání kvalifikace je nejednotná.
Jaké jsou vaše očekávání co se týče dalšího vývoje projektu?
HM: V současnosti realizujeme veřejnou zakázku ze státního rozpočtu. Byla to pro nás zajímavá výzva, protože jsme věděli, že do našich konzultačních a asistenčních center přichází lidi, pro které není dostačující pouze získat informace. Pokud chceme konkurovat klientskému systému, musíme nabídnout komplexní zprostředkovatelský servis, který klienti poskytují. Do budoucna by bylo dobré uvažovat o tom, že by se zaměstnavatelé na nákladech projektu zčásti finančně podíleli. Například při organizaci náboru na Ukrajině si již zaměstnavatel financuje výlohy za cestu sám.
Uvažuje se o možnosti rozšíření na další země, kde by se dal tento model a nabyté zkušenosti využít?
HM: Mluví se například o pracovních migrantech z Mongolska. Ti zde nejsou v tak masovém počtu, jako například ukrajinští občané, ale o to více jsou izolovaní. I díky kultuře, jazykové bariéře. V Mongolsku má Charita navíc zřízenou pobočku přímo v Ulambátaru.
Vojtěška Hervertová a Helena Mourečková pracují jako koordinátorky projektu Asistenční systém zaměstnávání Ukrajinců podpořeného MPSV a MV ČR v neziskové humanitární organizaci Charita Česká republika.
Článek vznikl v rámci projektu "Czech Made?" Multikulturního centra Praha za podpory Evropské komise.