Portál pro kritickou diskuzi o migraci v České republice
a v zemích střední a východní Evropy

MigraceOnline.czE-knihovna › Strach a hnus v předvolební rétorice aneb poslední ohlédnutí za volbami do Evropského parlamentu

Strach a hnus v předvolební rétorice aneb poslední ohlédnutí za volbami do Evropského parlamentu

7. 7. 14
Zdroj: migraceonline.cz
„Práci našim, ne imigrantům“. Tak znělo heslo na plakátu jedné ze strany kandidující v letošních volbách do Evropského parlamentu, hnutí Úsvit přímé demokracie. Plakát doplněný přiléhavou ilustrací, na které bílé ovce vykopávají z české vlajky ovci černou, není v našem předvolebním rybníčku ojedinělým výkřikem do tmy. Naopak představuje spíše vrchol pomyslného ledovce. Negativní rétoriku zacílenou na téma migrace zvolila kromě (tradičně xenofobního) Úsvitu v rámci předvolební kampaně i řada dalších, svojí orientací spíše středo-levicových, politických subjektů. Následující text se zaměřuje na to, jakým způsobem byla otázka migrace tematizována jednotlivými politickými stranami v období před volbami do Evropského parlamentu 2014 a zároveň sleduje, zda se nějakým způsobem toto vymezení vůči migrantům a migrantkám promítlo do výsledků voleb.

Rasistická ovečka

„Rasistická ovečka“ patří v repertoáru extrémně-pravicových stran k oblíbenému motivu. Před Úsvitem jej jako první použila Švýcarská lidová strana (SVP), nápad si poté v Česku vypůjčila dnes již rozpuštěná Národní strana (NS). Zatímco NS doplnila grafiku prohlášením „Jedinou politickou stranou v této zemi, která myslí na budoucnost našich bílých dětí, je strana Národní.“[1], Úsvit – přestože zachoval podobně laděný obsah – zvolil odlišnou rétoriku. „Nechceme u nás žádné nepřizpůsobivé imigranty, nepřizpůsobivé menšiny ani náboženské fanatiky. Jsme jedinou stranou v České republice, která toto prosazuje a říká narovinu.“ doplňuje strana k plakátu v rámci své prezentace na sociálních sítích.[2] Markantní nadužívání pojmu „nepřizpůsobivý“ lze zaznamenat i na stránkách Tomia Okamury, předsedy hnutí Úsvit.  Ten vítá návštěvníky a návštěvnice svého webu následovně: „Říkám Vám jasně: Nechci u nás nepřizpůsobivé menšiny, nechci mešity, nechci zahalené lidi, nechci cizince parazitující na našem sociálním systému – pro Úsvit jsou a budou vždy na prvním místě slušní občané České republiky!“.[3] Koncept „nepřizpůsobivého“, který v posledních letech zdomácněl v politickém i mediálním diskurzu, je typickým příkladem využívání jinakosti k rozdmýchávání strachu a nenávisti ve společnosti.[4] Onen abstraktní „nepřizpůsobivý“ jakoby ztělesňoval všechno, čím my, tzv. slušní občané, nejsme a rozhodně být nechceme. „Nepřizpůsobivý“ zneužívá sociální systém, zahaluje se (zřejmě má co skrývat) a holduje náboženskému fanatismu. Je odchylkou od standardních norem, je „cizí“ a tudíž nebezpečný. Atmosféra nedůvěry, kterou taková rétorika pomáhá budovat a udržovat, není založená na přímé negativní zkušenosti, ale na iracionálním strachu, který v nás tajemný „nepřizpůsobivý“ vyvolává. Jednodušeji řečeno, rodiče straší děti před spaním obludami ve skříni, aby je udrželi v posteli. Tomio Okamura nás straší „nepřizpůsobivými cizinci“, aby získal preferenční hlasy. Daná paralela samozřejmě není tak jednoduchá a banální. Politické strany se neohánějí „nepřizpůsobivým“ s vidinou narůstajícího počtu voličů a voliček, ale spíše přitakávají současnému trendu, který z negativního postoje vůči migrantům a migrantkám dělá úzus.

Český strach z neznámého

Ten dobře ilustruje analýza výsledků volební kalkulačky EUvox[5], kterou vypracoval Sociologický ústav Akademie věd ČR.[6] Jedna z otázek tematizuje výše diskutovaný strach z neznámého a ptá se, zda voliči/ky jednotlivých stran pociťují islám jako hrozbu pro českou společnost. Celkově vnímá islám jako zdroj potencionálního nebezpečí více než polovina českých uživatelů a uživatelek EUvox kalkulačky. Jak naznačuje analýza[7], míra pocitu ohrožení je do značné míry ovlivněna politickými preferencemi. Zatímco voličskou základnu Strany zelených nechává islám zcela v klidu, u podporovatelů/ek Úsvitu, Svobodných a ODS vyvolává silné negativní emoce. Korelace mezi politickou příslušností a tolerancí k odlišnému náboženskému vyznání příliš nepřekvapí. Zvláště dáme-li rasistickou ovečku do kontrastu ke kampani Strany zelených pro občany a občanky jiných členských států EU, která je informovala o tom, jak hlasovat do Evropského parlamentu na území ČR.[8] Stejně tak nezaskočí věková podmíněnost vztahu k islámu. Ve věkové skupině nad 60 let vnímá islám jako hrozbu 70 % respondentů a respondentek, v mladší věkové skupině 18 – 29 let to není ani polovina (44 %). I tak jde ale o poměrně vysoké číslo, zvláště (a teď přichází zajímavá pointa), pokud výsledky českých uživatelů a uživatelek volební kalkulačky dáme do kontrastu s ostatními zeměmi EU. Celkově lze říci, že Evropa není islámu příliš nakloněna. Ve všech členských státech existují nemalé skupiny, které považují islám za hrozbu. Za povšimnutí nicméně stojí, že Česká republika co do negativního postoje vůči islámu suverénně vede. A to i vedle takových zemí, jako je Nizozemí, Francie nebo Belgie, kde mají s islámem a s migrantkami a migranty, kteří islám vyznávají, mnohem bohatší zkušenosti. Spíše než islám, bychom tedy měli vnímat jako znepokojující skutečnost, že chováme nenávist (resp., že se bojíme) něčeho jenom proto, že je to jiné a cizí. Jak dodává politolog Lukáš Linek: „šíření strachu a nenávisti k islámu je u nás posilováno hlavně díky tomu, že česká společnost nemá žádnou přímou negativní zkušenost s již zmíněným islámem“.[9]

Zásluhy za naše xenofobní prvenství nepatří pouze populistickým stranám, jako je Úsvit. Jsou to právě ty tradiční a umírněné strany sdružující (rétorikou Tomia Okamury) „slušné“ občany/ky, které posilují negativní tendence ve společnosti. „Nechceme Evropu plnou nepřizpůsobivých imigrantů, kteří na předměstí pálí auta, prodávají drogy a zanášejí k nám mj. radikální islamismus“.[10] Napadá Vás Dělnická strana sociální spravedlnosti? Nenechte se zmást. S tímto heslem vyrazila do předvolebního boje Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL). Věta o imigrantech, kteří pálí auta a u toho stíhají prodávat drogy, vyvolala v rámci jedné z předvolebních diskuzí[11] nesouhlasné reakce. KDU-ČSL ji proto ze svých webových stránek obratem stáhla, aby pak celý incident korunoval svým výrokem kandidát strany do Evropského parlamentu, Tomáš Zdechovský. „Autor té věty jsem já a stojím si za ní. Když tu chce někdo žít, musí respektovat naše pravidla. Ta věta není xenofobní, právě naopak.“[12] Závaznost právních norem, se kterými je pálení cizího majetku a prodej drog v rozporu, nikdo nezpochybňuje. Na druhou stranu je evidentní, že primární asociace migrantů a migrantek s protizákonným jednáním má málo společného s hodnotově nezatíženým konstatováním objektivních faktů, právě naopak. Diskurz, v rámci kterého nám při slově „imigrant“ naskakují apokalyptické výjevy vypálených předměstí, je xenofobní. A jako takový v nás přiživuje strach, nedůvěru a v konečném důsledku nenávist vůči migrantům/kám. 

Kvalifikování pracovníci, azylanti, zločinci a ti ostatní

Posledním příkladem, který dokresluje negativně laděnou předvolební mozaiku, je moderovaný online chat lídra kandidátky ČSSD Jana Kellera na serveru Novinky.cz. Jeden z tazatelů/ek se ptá, jaký je kandidátův názor na imigranty? A svou otázku rozšiřuje: „Často se mluví o tom, že zde dělají práci, kterou našinec dělat nechce. Skutečnost je ale taková, že našinci by ji rádi dělali, problém je mzdové ohodnocení této práce!“[13] Jan Keller v rámci své odpovědi přichází s „typologií imigrantů“. Dle jeho názoru je můžeme rozdělit do tří kategorií. První kategorii tvoří ti, kteří na území ČR vykonávají vysoce kvalifikovanou práci, druhou představují žadatelé/ky o azyl. Tyto dvě kategorie si dle Kellera, na rozdíl od poslední skupiny, zaslouží náš respekt. „Naopak třetí skupinu tvoří lidé svázáni s organizovaným zločinem a proti těm bychom měli postupovat přísněji než dosud.“ [14] Takže si to shrneme, máme tady tři skupiny migrantů/ek – kvalifikované, dále ty, kterým jde v zemi původu o život a nakonec zločince. Kam zařadit studenty/ky, kteří míří do České republiky, aby zde vzdělání a zmiňovanou kvalifikaci teprve získali? Co s těmi, kteří přicházejí za svojí rodinou? A kam by Keller zařadil migranty/ky, kteří pracují v oblasti stavebnictví, v úklidových firmách, v masážních salónech, vlastní večerky apod.? Shodneme se zřejmě na tom, že i k výkonu těchto povolání je potřeba jistá kvalifikace, ale je natolik vysoká, aby si zasloužili (Kellerovými slovy) náš respekt? Anebo je zařadíme do škatulky organizovaného zločinu a tím pádem je nároku na respekt zbavíme? 

Příklady „rasistické ovečky“ a „imigrantů pálících auta“ jsou projevy přímočaré a blatantní formy xenofobie. Kellerova „typologie“, navíc pronesená z pozice akademika, je oproti tomu sofistikovaný šach mat. Nejenom že přiživuje neustále omílaný mýtus migranti/ky nám „kradou místa“, ale zároveň kriminalizuje běžnou (a nejvíce zastoupenou) pracovní migraci. Vysoká kvalifikace a ohrožení života v zemi původu se stávají jedinými důvody, pro které můžeme migraci „prominout“. I kdyby vzal Keller studenty/ky a rodinné příslušníky/ce na milost, pro ty, kteří migrují za prací a lepším nebo takovou prací, která nesplňuje Kellerova kritéria, si nezaslouží náš respekt, ani vstřícnost úřadů. Samozřejmě je potřeba vážit politikova slova s tím, že byla pronesena v rámci diskuzního fóra, jehož formát nutí odpovídat rychle a stručně. Na druhou stranu Keller se již dříve vyjadřoval v podobném duchu k tématům migrace v rámci rozhovoru pro MF Dnes.[15] Přestože odmítá populistické proklamace typu, „že se kolem Evropy postaví ostnatý drát“, i v této úvaze zapomíná na tu nejběžnější ekonomickou migraci. Jeho řešení: „snažit se udělat maximum pro to, aby ti lidé neměli důvod utíkat ze svých vlastních zemí“ a odůvodnění „pokud se nestabilizuje prostředí mimo Evropu, budou se sem ti lidé masově hrnout“, opomíjí ty, kteří v České republice nehledají útočiště před nestabilní situací v domovské zemi, ale ekonomickou prosperitu, pochopení nemá. Pomyslnou třešničku rozhovoru pak představuje tvrzení, že islámská migrace představuje bezpečnostní hrozbu a  „větší riziko než nová VŘSR“. I kdybychom měli po letmém zhlédnutí Kellerových diskusních příspěvků pochybnosti o jeho vztahu k migračním tématům, zmíněný rozhovor nám dává trochu jasnější představu [16]

“Zima přichází“ – xenofobie a výsledky voleb

Na závěr nezbývá než se pokusit zodpovědět otázku, zda v textu zmiňovaným politickým subjektům „vyplatila“ jejich energie investovaná do utužování xenofobie a strachu z migrace. V rámci analýz volebních výsledků byla nejčastěji skloňována nízká volební účast (okolo 18%), která o vztahu voličů/ek k evropským tématům zřejmě vypovídá více, než samotné výsledky. Nicméně i tak lze konstatovat, že přes poměrně značný důraz na téma migrace, se daná problematika do samotných výsledků příliš nepromítla. Vítězné ANO a následující TOP 09 (obě okolo 16%) si v rámci předvolební kampaně do EP na xenofobní rétoriku příliš nepotrpěli. U třetí ČSSD (přes 14%) je pak na diskuzi, nakolik se téma migrace promítlo do voličských preferencí. Obecně lze říci, že i když médii proběhla řada negativně laděných výroků na téma migrace, volebními výsledky hýbala spíše jiná témata. To dokazuje mimo jiné i fatální neúspěch hnutí Úsvit, které svůj program postavilo výlučně na anti-migračním sentimentu, a ve volbách zcela propadlo. Dalším významným faktorem byla již zmiňovaná nízká volební účast, která nahrává politickým stranám s disciplinovanější voličskou základnou. Spíše než polemizovat, která z politických stran se více staví proti migraci a nakolik jí takový postoj pomohl v předvolebním boji, je důležité zdůraznit xenofobní rétoriku, která zůstává přítomná v českém veřejném diskurzu dlouho po uzavření volebních místností. 

V celounijním měřítku převažují (stejně jako v ČR) strany podporující evropskou integraci, které se programové xenofobii vyhýbají. Na druhou stranu nelze zavírat oči před řadou klíčových úspěchů, které zaznamenaly nacionalisticky laděné subjekty, jako například euroskeptická Strana pro nezávislost Spojeného království (UKIP) ve Velké Británii nebo extrémně pravicová Národní fronta (FN) ve Francii, která se pod vedením Marine Le Pen otevřeně staví proti migrantům/kám. Podobného ražení jsou i vítězní fašizující Lidovci (DF) z Dánska a Praví Finové (PS) z Finska, kteří skončili v těchto volbách třetí. Současný anti-migrační trend je v Evropské unii tedy bezpochyby na vzestupu a je otázkou, zda se k němu Česká republika přidá nejenom v rámci online dotazníků, kalkulaček a diskuzních fór, ale i u volebních uren. Nicméně pokud se ČR přikloní k nacionalistickým a xenofobním tendencím, nebude to výlučně zásluhou banálních Okamurů, ale i sofistikovaných Kellerů, tedy politických subjektů s dostatečným společenským kreditem a autoritou, kteří diskurz nesnášenlivosti halí do pseudo-analytického pozlátka.

esf_eu_oplzz_podporujeme_horizontal_cmyk_3.jpg

Tento článek vznikl v rámci projektu Na práci v ČR, financovaném z Evropského sociálního fondu prostřednictvím OP LZZ a státního rozpočtu ČR.


[1] Tématu předvolebního plakátu hnutí Úsvit se podrobněji věnuje článek na serveru Romea.cz [http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/hnuti-usvit-tomia-okamury-rozjelo-svou-predvolebni-kampan-rasisticky-a-xenofobne], datum přístupu 7. 6. 2014.

[3] [http://www.tomio.cz/], datum přístupu 8. 6. 2014.

[4] Obdobnou rétoriku můžeme sledovat i v projevech bývalé lídryně kandidátky hnutí Úsvit Kláry Samkové, např. v rámci debaty na téma „Imigrace jako hrozba pro Evropu“ viz [http://respekt.ihned.cz/video/c1-62133170-masarykovy-debaty-imigrace-jako-hrozba-pro-evropu], datum přístupu 8. 6. 2014.

[5] [http://www.euvox.eu/cz/], datum přístupu 8. 6. 2014.

[6] V rámci odkazování na volebním kalkulačku EUvox je zároveň nutné zmínit jistá úskalí a limity tohoto měřícího nástroje. Kalkulačka má v první řadě pomáhat svým uživatelům a uživatelkám provádět informovaná volební rozhodnutí. Konkrétně po vyjádření souhlasu nebo nesouhlasu s 30 tvrzeními se ukáže pozice respondenta/tky v politickém spektru a jeho/její blízkost k jednotlivým stranám. Taková volební „nápověda“ založena na několika málo tezích je nicméně náchylná ke zjednodušení a zcela jistě nemůže postihnout hodnotové postoje dané společnosti v jejich komplexnosti. Bez problémů není ani mezinárodní srovnávání výsledků. Odlišná společensko-kulturní zkušenost respondentů/ek v jednotlivých zemích nutně vede k jisté míře zkreslení. V neposlední řadě je tu formulace samotných otázek. Pokud vezmeme za příklad níže zmíněnou otázku týkající se islámu, může se zdát věta „Islám představuje hrozbu hodnotám dané země či regionu“ jako návodná. Pokud ne přímo hrozby, nutí nás zvažovat míru invazivnosti islámu, o které bychom v případě jiných náboženství nutně neuvažovali.

[7] Podrobná analýza včetně grafické vizualizace a popisu nástroje EUvox viz: [http://www.soc.cas.cz/aktualita/proc-ceske-politicke-strany-koketuji-s-rozdmychavanim-strachu-z-islamu-protoze-na-ceska], datum přístupu 9. 6. 2014.

[12] Tamtéž.

[14] Tamtéž.

[15] Rozhovor s Barborou Tachecí, MF Dnes, 5. 2. 2014. Krátce i v online verzi [http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-barbory-tacheci-s-janem-kellerem-fgx-/domaci.aspx?c=A140204_143438_domaci_cen], datum přístupu 11. 6. 2014.

[16] Kellerovy výroky vyvolaly reakce hned u několika komentátorů/ek, viz např. [http://a2larm.cz/2014/05/migranti-psanci-techto-voleb/] nebo [http://denikreferendum.cz/clanek/18048-ma-kritika-je-mozna-vic-prosbou], datum přístupu 15. 6. 2014.

Vanda Černohorská
Vanda Černohorská vystudovala Filosofii a Filmovou vědu na Univerzitě Palackého v Olomouci, Genderová studia na Karlově univerzitě v Praze a Sociologii na Masarykově univerzitě v Brně, kde pokračuje ve studiu v doktorském programu. V současné době působí v Integračním centru Praha (ICP) jako vedoucí pobočky na Praze 13. Předtím, než nastoupila do ICP, pracovala dva roky na Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra.


...nahoru▲   

Kontakt

Multikulturní centrum Praha
Náplavní 1
120 00 Praha 2

Tel: (+420) 296 325 345
E-mail: migraceonline@mkc.cz

Doporučujeme



Sponzoři

Partneři

Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect