Portál pro kritickou diskuzi o migraci v České republice
a v zemích střední a východní Evropy

MigraceOnline.czE-knihovna › Nová etapa evropské migrační politiky! Peníze a podpora diktátorům

Nová etapa evropské migrační politiky! Peníze a podpora diktátorům

Zpráva OSN s názvem Zavřeni a zbaveni lidskosti – zpráva o porušování lidských práv migrantů v Libyi[1] z prosince loňského roku hovoří jasně – mučení, otrocká práce, sexuální násilí, všechny myslitelné a evropským a mezinárodním právem zakázané činy jsou v Libyi na denním pořádku. Totéž tvrdí již delší dobu Amnesty International nebo Human Rights Watch, které obvykle svá zjištění dokumentují prostřednictvím přímých výpovědí obětí porušování lidských práv ve světě.[2]

OSN bez obalu uvádí:
  • V kapitole „svévolné zadržování a nelidské podmínky v detenci“ (6.1) – detence jsou přeplněné, s nedostatkem světla a vzduchu, zamořené infekčními nemocemi, neštovicemi, svrabem, s nedostatkem jídla, nepřístupností toalet, atd. Doplněno konkrétními příběhy lidí, kteří prošli těmito centry.
  • V kapitole „mučení a další nelidské zacházení“ (6.2) – „Byli jsme bití bez důvodu. Strážci byli asi opilí nebo zdrogovaní“ Nezletilý chlapec, který dorazil na Sicílii, potvrdil: „Byli jsme bití vším, co jim přišlo pod ruku, kameny, tyčemi, cihlami.“ Střelná poranění, řezné rány, ztráta zraku v důsledku bití do hlavy nejsou žádnými výjimkami v zacházení s migranty v Libyi. Opět doplněno konkrétními příběhy lidí.

A zpráva pokračuje dalšími kapitolami s názvy jako je Nucená práce, Sexuální násilí, Porušování práv při zachycení na moři, v nichž OSN popisuje znásilňování třináctiletých dívek, vraždu, mimo mnoha dalších, šestnáctiletého kluka ze Senegalu, který nemohl dále pracovat, odvážení lidí daleko do pouště, a tak dále a tak podobně.

Jako špatný vtip proto působí nedávná ceremonie na Maltě, kde šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová slavnostně předává certifikáty 89 absolventům kurzu pro libyjskou pobřežní a pobřežní stráž. Kurz je součástí souboru opatření a programů Evropské unie s cílem zastavit migranty v Libyi nebo ještě lépe před Saharou, aby se vůbec k pobřeží Středozemního moře nedostali. A na maltském summitu se spokojeně usmívá také náš sociálně-demokratický premiér Bohuslav Sobotka.

Budování kapacit, podpora justice, memoranda porozumění. S kýmkoli. 

Libye:

Libyi chce Evropská unie vnutit program za 200 miliónů eur, který má zajistit kontrolu jižní hranice země a libyjského pobřeží. Libye nemá stabilní vládu, různé oblasti ovládají různé skupiny, města jsou de facto samostatná a nezávislá, jedná se o zhroucenou zemi. To potvrzují zprávy OSN, ale třeba také německého ministerstva zahraničí, které uznává, že v Libyi dochází k „nejhorším a systematickým porušováním lidských práv“[3]. Přesto chceme (komu?) v Libyi dodávat peníze, techniku, školení. Cílem je jediné. Nejpozději v pobřežních vodách Libye zachytit všechny lodě s migranty a vrátit je do jakýchkoli libyjských rukou. Nad zbytkem zavřeme oči. Naštěstí samotní Libyjci se do této spolupráce příliš nehrnou, protože kdyby se cesta zavřela, mohli by přijít o snadný terč svých násilností a okrádání.[4]

V migračním žargonu tuto podporu diktátorům nazýváme „svěřenecký fond“, „rozvoj lokální azylové a migrační infrastruktury“, nebo „podpora justice“. Špinavá tmavá díra kdesi v Libyi s mřížemi a bitím je „přijímacím centrem“, naše věznice uprostřed lesa s mřížemi a ostnatým drátem v Bělé Jezové je „zařízením“, zbavení osobní svobody za mřížemi se psy a policisty je „zajištěním“, což zní skoro jako zajištění na stáří nebo pojištění.    

Súdán:

Dalším migračním partnerem EU je Súdán v čele s Omarem Al Baschirem, který je stále očekáván Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu z důvodu spáchaných zločinů proti lidskosti. Drobnou nevýhodou bude, že za Baschirem se bude muset častěji cestovat do Chartúmu, protože on k nám zřejmě nepřijede. V Súdánu EU rovněž podporuje management hranic[5], mimojiné bývalé džandžavídy, v minulosti na příkaz Baschira vraždící lidí v Darfůru, kteří jsou dnes nazýváni Rapid Support Forces (rychlé podpůrné síly). Súdán mezitím stále opouštějí pronásledovaní súdánští občané, kteří jsou například v zemích EU z více 50% uznáváni za osoby potřebující mezinárodní ochranu. A „rychlé podpůrné síly“ již hlásí první úspěchy díky evropským penězům – zadržely více než 400 Eritrejců na cestě do Libye.

Eritrea:

Unijní podpora budování justičních kapacit[6] bude probíhat také v Eritrei, a to přesto, že místní diktátor Isayas Afewerki podrobuje takzvané národní službě bez jasného konce všechny své obyvatele. „Národní služba“ slouží k ovládnutí a zotročení obyvatelstva, režimu nepohodlní obyvatelé se vrátí z této služby za 10 nebo 15 let anebo také vůbec. Není divu, že mladých eritrejských mužů a žen je plná Evropa a bývá jim všude v EU udělována mezinárodní ochrana.

Takto je možné pokračovat ve výčtu dalších afrických zemí s plánovanými migračními partnerstvími, do kterých budeme posílat naše peníze, techniku a experty a přitom zavírat oči nad zjevným porušováním lidských práv tamních diktátorů. Nebezpečná je především takzvaná trade-off debata směřující k propojování rozvojových projektů s programy migračních kontrol. Podmiňování rozvojové spolupráce spoluprací při zastavování a zastrašování uprchlíků a pracovních migrantů hluboko v Africe je nebezpečným trendem, který by mohl značně uškodit rozvojové a humanitární pomoci jako takové a obrazu Evropy v očích zbytku světa. Nedovolme, aby neziskové organizace vedle stavby škol a hloubení studen byly nuceny stavět za naše peníze klece, nebo chcete-li „přijímací kapacity“ pro „nelegální“ migranty.

Evropská unie si nemůže dovolit uzavírat „memoranda o porozumění“ s Al Baschirem nebo Afewerkim. To už může rovnou vytvořit migrační partnerství s Bašárem Assadem, Putinem, Tálibánem nebo tzv. Islámským státem, kteří v důsledku svých „politik“ patří každý rok k největší producentům uprchlíků ve světě.

Afrika nepotřebuje evropské miliony do kapes diktátorů. Potřebná je především zásadní změna přístupu evropských států k obchodní politice vůči africkým zemím, která nebude možná bez konfliktu s evropskými producenty, farmáři nebo těžebními firmami. Německý ministr pro rozvoj Gerd Müller volá po novém „Marshallově plánu pro Afriku“ s cílem podpořit evropské investice přímo v afrických zemích, aby tam vznikala nová pracovní místa s mottem „co může být vyrobeno v Africe, mělo by tam být také vyrobeno“. Afrika potřebuje, podle Müllera, každý rok vytvořit 20 miliónů nových pracovních míst, aby byla schopna uživit svou rychle rostoucí populaci. A dobrým začátkem by byl i pro nás tak potřebný boj proti bankovním tajemstvím chránícím miliardy dolarů afrických diktátorů a boj proti daňovým rájům, kde končí zisky nejen z afrického kontinentu.   

Martin Rozumek
Autor je ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům, z.s.


[1] “DETAINED AND DEHUMANISED” REPORT ON HUMAN RIGHTS ABUSES AGAINST MIGRANTS IN LIBYA, 13 December 2016, United Nations Support Mission in Libya, Office of the United Nations High Commissioner for Human Rights

[2] Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) odhaduje, že se v Libyi momentálně nachází víc jak  264,000 migrantů a uprchlíků. Podle UNHCR se tam momentálně nachází 37,500 registrovaných uprchlíků a žadatelů o azyl, přičemž polovina z nich jsou uprchlíci ze Sýrie.

[3] https://www.tagesschau.de/inland/libyen-fluechtlinge-111.html

[4] Viz. www.aktualne.cz z 10.2. : Libyjci odmítají zastavit tisíce migrantů mířících do Itálie. Je to váš problém, vzkazují Evropě.

[5] www.statewatch.org, Leaked: "non-papers" on migration, mobility and readmission with Ethiopia, Somalia and Sudan

[6] https://ec.europa.eu/europeaid/sites/devco/files/t05-eutf-hoa-reg-09-better-migration-management_en.pdf

Martin Rozumek
JUDr. Martin Rozumek je ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU).


...nahoru▲   

Kontakt

Multikulturní centrum Praha
Náplavní 1
120 00 Praha 2

Tel: (+420) 296 325 345
E-mail: migraceonline@mkc.cz

Doporučujeme



Sponzoři

Partneři

Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect