Novela cizineckého zákona, sněmovní tisk 916
První důležitá novela zákona o pobytu cizinců, kterou Česká republika v letošním roce přijímá, prošla pod číslem 916 již poslaneckou sněmovnou. Následující text Pavla Čižinského stručně rekapituluje proces schvalování této stěžejní normy pro právní postavení cizinců v ČR.
Návrh zákona dorazil do Poslanecké sněmovny 10.března 2005, zpravodajem byl určen poslanec za ODS, Tomáš Kladívko, a vládní předloha byla svěřena Výboru pro obranu a bezpečnost, tedy naprosto standardní postup, který se vždy uplatňuje. První čtení proběhlo hned v prvním dni 42 schůze sněmovny dne 22.března 2005 a vystoupil v něm kromě zástupce vlády a zpravodaje jen komunistický poslanec Zdeněk Maršíček. Především poslanec Maršíček se na zákon díval především z hlediska rozdělení kompetencí mezi jednotlivými složkami policie a jejich početních stavů. Dále byly krátce zmíněny problémy jako zdravotní pojištění, převod detenčních zařízení z působnosti policie pod Správu uprchlických zařízení a jejich „celková humanizace“.
Na jednáních výboru pro obranu a bezpečnost, která se uskutečnila dne 14.4. a 20.4.2005 se projednávaly především legislativní podněty vzešlé od nevládních organizací realizujících program Migrace (Poradna pro občanství, občanská a lidská práva, společnost Člověk v tísni a Multikulturní centrum Praha). Ministerstvo vnitra, které se jednání účastnilo jako zástupce předkladatele – vlády, ovšem s předloženými podněty nesouhlasilo výbor tak nakonec přijal pouze 2 pozměňovací návrhy:
1) zákaz umísťovat nezletilé cizince bez doprovodu (15 – 18 let) do detenčních zařízení a
2) zvoucí osoba nemusí opatřit zvanému cizinci zdravotní pojištění již při pozvání, ale až poté, co bude zvanému cizinci uděleno vízum.
Během druhého čtení dne 15.6. 2005 bylo ve sněmovně již živěji. Poslankyně Táňa Fišerová a poslanec Svatopluk Karásek navrhli vypustit změnu § 52, jíž se mělo umožnit zavést, že cizinci určitých států smí podávat své žádosti o víza jen na zastupitelském úřadě ve svém státě. Dále bylo navrženo, aby při rozhodování o správním vyhoštění musela policie nejen ( jak navrhuje vláda) rozhodnout o tom, zda u cizince existuje tzv. překážka vycestování, tj. cizinec by musel vycestovat do země, kde by jeho základní lidská práva byla velmi ohrožena, ale vždy uvést v rozhodnutí důvody, proč se na cizince překážka vycestování nevztahuje, přičemž při existenci překážky vycestování by nešlo cizince správně vyhostit vůbec. Poslanec Maršíček dále podal některé návrhy týkající se usnadnění výkonu práva na sloučení rodiny, zdravotního pojištění dětí cizinců a možnosti odpouštět správní vyhoštění. Poslanec Kladívko přednesl 11 drobných legislativních většinou jen technických úprav, a sice např.:
- cizinec žádající o vízum za účelem zaměstnání musel dosud mít nejprve povolení od řadu práce. Nyní se navrhovalo, aby v zájmu urychlení stačilo napsat čestné prohlášení, že cizinec žádost po pracovní povolení podal. Kladívko navrhl, že místo čestného prohlášení je nutno uvést číslo jednací té podané žádosti,
- zrušit explicitní ustanovení v zákoně, dle něhož byl cizinec povinen přijít na policii za účelem „prověření rodinných vztahů“, tedy fingovaných manželství, a to s odůvodněním, že tato povinnost cizinců vyplývá již z jiných ustanovení zákona a
- prodloužení k lhůty, ve které musí cizinci žijící v ČR za účelem sloučení rodiny dojít na policii k výměně svých průkazů, do 1. ledna 2006.
Poslanec Ludvík Hovorka ( KDU – ČSL) se ještě pokusil protlačit do tohoto sněmovního tisku změnu zákona o občanských průkazech, a to sice prodloužení doby, po níž mohou platit občanské průkazy bez strojově čitelných údajů, o dva roky do roku 2010. Souvislost s cizineckým zákonem tam dána nebyla.
Při třetím čtení dne 24.6.2005 hlasovali poslanci přesně podle ministra vnitra. Pozměňovací návrhy výboru tedy byly schváleny, ovšem s výjimkou návrhu zamezujícími detencím dětí přes 15 let. Návrhy přednesené poslanci Maršíčkem, Hovorkou a Karáskem a poslankyní Fišerovou byly všechny zamítnuty. Naopak pozměňovací návrhy poslance Kladívka přijaty.
Novela se ocitla v určitém stínu současně schvalované novely zákona o azylu, v němž bylo navrhováno především zrušení kasačních správních žalob, což by azylové proceduře odebralo celé jedno ze tří možných stádií, a což tedy vyvolalo širší politický i mediální zájem. Vedle tématu azylu poněkud zanikla rozsáhlá a technicky nemírně komplikovaná změna zákona o pobytu cizinců, která znamená v každém případě významné zlepšení právního postavení cizinců, byť z pohledu lidských práv a integrace cizinců mohla být zlepšení větší.
Proces schvalování dle mého názoru dále ukázal, že cizinecká problematika by neměla být v Poslanecké sněmovně výhradně v pravomoci výboru pro obranu a bezpečnost, který logicky akcentuje více bezpečnostní aspekty fenoménu migrace. Na migraci se lze ovšem dívat i z pohledu humanitárního a lidskoprávního anebo z pohledu ekonomického. Oba tyto pohledy by měli ve Sněmovně a jejích orgánech zaznívat silněji.
Na jednáních výboru pro obranu a bezpečnost, která se uskutečnila dne 14.4. a 20.4.2005 se projednávaly především legislativní podněty vzešlé od nevládních organizací realizujících program Migrace (Poradna pro občanství, občanská a lidská práva, společnost Člověk v tísni a Multikulturní centrum Praha). Ministerstvo vnitra, které se jednání účastnilo jako zástupce předkladatele – vlády, ovšem s předloženými podněty nesouhlasilo výbor tak nakonec přijal pouze 2 pozměňovací návrhy:
1) zákaz umísťovat nezletilé cizince bez doprovodu (15 – 18 let) do detenčních zařízení a
2) zvoucí osoba nemusí opatřit zvanému cizinci zdravotní pojištění již při pozvání, ale až poté, co bude zvanému cizinci uděleno vízum.
Během druhého čtení dne 15.6. 2005 bylo ve sněmovně již živěji. Poslankyně Táňa Fišerová a poslanec Svatopluk Karásek navrhli vypustit změnu § 52, jíž se mělo umožnit zavést, že cizinci určitých států smí podávat své žádosti o víza jen na zastupitelském úřadě ve svém státě. Dále bylo navrženo, aby při rozhodování o správním vyhoštění musela policie nejen ( jak navrhuje vláda) rozhodnout o tom, zda u cizince existuje tzv. překážka vycestování, tj. cizinec by musel vycestovat do země, kde by jeho základní lidská práva byla velmi ohrožena, ale vždy uvést v rozhodnutí důvody, proč se na cizince překážka vycestování nevztahuje, přičemž při existenci překážky vycestování by nešlo cizince správně vyhostit vůbec. Poslanec Maršíček dále podal některé návrhy týkající se usnadnění výkonu práva na sloučení rodiny, zdravotního pojištění dětí cizinců a možnosti odpouštět správní vyhoštění. Poslanec Kladívko přednesl 11 drobných legislativních většinou jen technických úprav, a sice např.:
- cizinec žádající o vízum za účelem zaměstnání musel dosud mít nejprve povolení od řadu práce. Nyní se navrhovalo, aby v zájmu urychlení stačilo napsat čestné prohlášení, že cizinec žádost po pracovní povolení podal. Kladívko navrhl, že místo čestného prohlášení je nutno uvést číslo jednací té podané žádosti,
- zrušit explicitní ustanovení v zákoně, dle něhož byl cizinec povinen přijít na policii za účelem „prověření rodinných vztahů“, tedy fingovaných manželství, a to s odůvodněním, že tato povinnost cizinců vyplývá již z jiných ustanovení zákona a
- prodloužení k lhůty, ve které musí cizinci žijící v ČR za účelem sloučení rodiny dojít na policii k výměně svých průkazů, do 1. ledna 2006.
Poslanec Ludvík Hovorka ( KDU – ČSL) se ještě pokusil protlačit do tohoto sněmovního tisku změnu zákona o občanských průkazech, a to sice prodloužení doby, po níž mohou platit občanské průkazy bez strojově čitelných údajů, o dva roky do roku 2010. Souvislost s cizineckým zákonem tam dána nebyla.
Při třetím čtení dne 24.6.2005 hlasovali poslanci přesně podle ministra vnitra. Pozměňovací návrhy výboru tedy byly schváleny, ovšem s výjimkou návrhu zamezujícími detencím dětí přes 15 let. Návrhy přednesené poslanci Maršíčkem, Hovorkou a Karáskem a poslankyní Fišerovou byly všechny zamítnuty. Naopak pozměňovací návrhy poslance Kladívka přijaty.
Novela se ocitla v určitém stínu současně schvalované novely zákona o azylu, v němž bylo navrhováno především zrušení kasačních správních žalob, což by azylové proceduře odebralo celé jedno ze tří možných stádií, a což tedy vyvolalo širší politický i mediální zájem. Vedle tématu azylu poněkud zanikla rozsáhlá a technicky nemírně komplikovaná změna zákona o pobytu cizinců, která znamená v každém případě významné zlepšení právního postavení cizinců, byť z pohledu lidských práv a integrace cizinců mohla být zlepšení větší.
Proces schvalování dle mého názoru dále ukázal, že cizinecká problematika by neměla být v Poslanecké sněmovně výhradně v pravomoci výboru pro obranu a bezpečnost, který logicky akcentuje více bezpečnostní aspekty fenoménu migrace. Na migraci se lze ovšem dívat i z pohledu humanitárního a lidskoprávního anebo z pohledu ekonomického. Oba tyto pohledy by měli ve Sněmovně a jejích orgánech zaznívat silněji.
9. 7. 05
Zdroj: migraceonline.cz