Pochod v pondělí 22. prosince byl již desátou akcí Pegidy v řadě. Představoval dosavadní špičku v počtu účastníků. Na prvních pochodech v říjnu bylo pouze několik stovek lidí. Sociální síť Facebook hrála od začátku hlavní roli při mobilizaci a komunikaci ze strany organizační skupiny pod vedením Lutze Bachmanna. Tato skupina neměla žádné přímé vztahy s existujícími politickými skupinami nebo stranami.

Mezitím vznikly pobočky i v jiných německých městech, které se nazývají podle tamních jmen měst např. Bogida (Bonn), Dügida (Düsseldorf), Kögida (Köln) nebo Legida (Leipzig). Hlavní ale stále zůstávají Drážďany. Ostatní odnože zatím nedosáhly srovnatelných počtů účastníků. V těchto městech se zúčastnilo zpravidla více lidí na antirasistických protidemonstracích než na Pegidách. Například v Mnichově demonstrovalo 22. prosince proti Pegidě mezi 12 a 15 tisíci lidmi. V Drážďanech se odhaduje počet účastníků na protiakcích mezi 4 a 10 tisíci lidmi v závislosti na informačním zdroji.

Velká násilnická demonstrace Hogesy (Chuligáni proti salafistům) v říjnu v Kolíně nad Rýnem se zhruba 5 tisíci účastníky mohla být inspirací a vzorem pro Pegidu. Na rozdíl od ní je však pozoruhodné, že se na pochodech Pegidy většinou nenajdou v prvních řadách aktéři, kteří by otevřeně jako neonacisté vystupovali. Pravicoví radikálové se ale „neoficiálně“ k pochodům připojili, o čemž svědčí například často viditelné značky oděvů jako např. Thor Steinar. Také se na nich najdou vlajky pravicové protiislámské skupiny German Defence League i buršáckých sdružení.  Většina účastníků je ale na pohled nenápadná a horlivě se brání proti označování za pravicové radikály nebo „nácky“. Sami sebe chápou jako „znepokojené občany“ (besorgte Bürger). Strana pravicových radikálů NPD se snaží upozorňovat na to, že má Pegida podobné cíle. Mnohem lépe se však daří napojit na Pegidu nové pravicové protievropské straně AfD (Alternative für Deutschland), která se ke hnutí veřejně hlásí.

Foto: Johannes Grunert; zdroj: www.flickr.com 

Vzhledem k tomu, že politické zařazení a směřování Pegidy není jasné, je důležité se ptát, jak vypadají cíle tohoto hnutí a jaké jsou názory účastníků pochodů. Oficiální program Pegidy obsahuje v prvé řadě různé požadavky týkající se azylových otázek jako například politika „nulové tolerance“ vůči uchazečům o azyl a migrantům, kteří se dopustili trestného činu, dále obecné fráze o „zachování a ochraně naší křesťansko-židovské kultury Západu“, ale také například odmítnutí údajné „nutkavé, politicky korektní neutralizaci genderu v našem jazyce“.

Dobrým zdrojem o postojích a stanoviscích účastníků demonstrací je dokumentární pořad televize ARD. Jeho první a druhá část zveřejněná na kanálu Youtube.com obsahuje přes šedesát minut rozhovorů s různými lidmi přímo na místě demonstrace v Drážďanech dne 15. prosince. O hlavním tématu Pegidy, totiž údajné islamizaci Německa, se objevují celkem vágní a absurdní představy. Například v rozhovorech zaznívá: „Nejsem věřící, ale na vesnicích mají zůstat kostely a o Vánocích nechci, abych musel chodit do nějaké mešity.“ Ve východoněmeckém Sasku, jehož jsou Drážďany hlavním městem, přitom žije pouze 0,1 % obyvatelstva muslimského vyznání.

Na otázky o osobních zkušenostech s hrozící islamizací v každodenním životě téměř nikdo z účastníků pochodu nedokáže předložit konkrétní případy. Pouze poukazují na televizní zprávy nebo na příklady ze západního Německa. Islám líčí jako zpátečnické náboženství a bojí se budování „islámské diktatury“ v Německu. Lidé zřetelně vyjadřují strach z cizího.

Uprchlíkům a migrantům obecně účastníci pochodu téměř bez výjimky vytýkají kriminální chování a využívání systému sociálních dávek v Německu: „Žijí na náš úkor. Chtěl bych také žít na úkor jiného národa.“ Někteří z pochodujících si představují, že jejich osobní sociální problémy mají vyplývat z údajné „krádeže“ sociálních dávek uprchlíky.

Asi všichni účastníci Pegidy souhlasí s obecným odmítnutím etablovaných politických stran i politiků. Podobně vnímají média jako nepřátelská. Jedno z oblíbených hesel je „lživá média“, které bylo historicky používané především národními socialisty. Krom toho se občas objevují antisemitské a protiamerické názory. Zdá se, že Pegida především představuje agresivní nacionalismus a snůšku různorodých obav, které reagují na chiméru islamizace.

Foto: Johannes Grunert; zdroj: www.flickr.com

Zatím neexistuje jednoznačná interpretace těchto rasistických pochodů a vysvětlení jejich příčin. I když krutosti tzv. Islámského státu a nárůst uprchlíků fungují jako konkrétní aktuální důvody posilující tento fenomén, Pegida nevznikla z ničeho nic.

V posledních letech značně narostl počet rasistických útoků. V různých městech se vytvořily místní občanské kampaně proti ubytovnám pro uprchlíky. To se stalo hlavně v menších městech jako např. Schneeberg (Sasko) nebo Greiz (Durynsko), kde protestovali občané v pochodech s pochodněmi proti uprchlíkům v jejich městě. Takovéto pochody ale byly též ve velkých městech. Například v berlínské čtvrti Mahrzahn-Hellersdorf pochodovali „znepokojení občané“ společně s neonacistickou stranou NPD. Mnoho protestů minulý rok vyvolaly také obavy z údajné migrační vlny chudých Romů z jihoevropských států.

Rozvoj a nárůst těchto událostí doprovází obecné usilování pravicově-konzervativní části veřejnosti proti genderové rovnoprávnosti, právům menšin, atd. Příkladem je kniha Thila Sarazina „Německo se zničí samo“ (2010), které se prodalo více než milión výtisků. V ní Sarazin rasistickým způsobem prorokuje zánik německého národa mimo jiné kvůli islámské imigraci. Etnickým Němcům podle něho hrozí, že se stane menšinou ve vztahu k muslimské většině. Muslimové podle něho mají z genetických důvodů nižší inteligenci. Dalším příkladem je bestseller Heinze Buschkowského „Neukölln je všude“ (2012). Kniha bývalého starosty berlínské čtvrti se sice většinou snaží vyhýbat zobecňování špatných vlastností na celé etnikum, jak to běžně činí Sarazin, pro hodně čtenářů je však tato kniha dokladem toho, že prý multikulturní společnost a integrace ztroskotala. V pamfletu Akifa Pirinçciho „Německo bez vědomí“ (2014) se popisuje údajné upřednostňování migrantů, ale také homosexuálů a žen jako hrozba pro Německo. Právě tento aspekt současných konzervativních a pravicových představ je také možné najít v programu Pegidy například v již zmíněném místě, které se vyslovuje proti genderově citlivému jazyku. Že strašidlo islamizace není vůbec vyloučeno z oblasti „liberálních“ médií, ukazuje příklad staršího vydání časopisu Spiegel s hlavním tématem „Tiché islamizace“.

Šířící se resentiment proti „jiným“ v širokých kruzích společnosti ukázal nedávno výzkum tzv. Mitte Studie. Podle jeho autorů je jedním z důležitých důvodů posilování změna poměrů na trhu práce v důsledku neoliberálních reforem a jejich ekonomických represivních mechanismů z roku 2005 pod heslem Hartz-IV. Právě ve středních třídách je strach ze sociálního sestupu značně citelný. Rasismus pak funguje jako pokus o posílení sebevědomí ekonomicky a psychicky znejistěného jednotlivce přes znehodnocení jiných lidí.

Vedle obecných vysvětlení je však potřeba v případě Pegidy zohlednit specifické regionální pozadí. Podle mnoha pozorovatelů není žádná náhoda, že středem tohoto hnutí jsou zrovna Drážďany. Ve východním Německu se znatelně nižším podílem migrantů než v jiných částech země je vyšší výskyt každodenního rasismu. Navíc popularita Pegidy odpovídá tzv. zvláštním saským poměrům. Ve spolkové zemi Sasko se od poloviny roku 2012 konalo celkem 54 protestů proti uprchlickým ubytovnám, přičemž došlo k 57 kriminálním útokům proti ubytovnám anebo proti uprchlíkům na jiných místech v Sasku.

Extrémně pravicové strany mají v Sasku už několik let velké úspěchy. V roce 2004 volilo NPD 9,2 %. V roce 2014 sice podpora NPD poklesla, ale protievropská strana AfD získala 9,7 %. O tom, že extrémně pravicové myšlenky jsou pevně zakořeněné ve státních strukturách, dokládá např. průběh žaloby a procesu proti faráři Lotharu Königovi kvůli jeho angažmá na protinacistické demonstraci. Jisté radikální protestantské prostředí a evangelikalismus v částech Saska usnadňuje úspěch AfD a jejího konzervatismu à la Tea Party (viz Michael Lühmann), který slaví úspěchy mezi středními vrstvami.

Foto: Johannes Grunert; zdroj: www.flickr.com

I když se v různých městech konaly protidemonstrace a většina levicových a středových médií Pegidu kritizuje, existuje zároveň silně rozšířené problematické vnímání tohoto protestního hnutí. Komentátoři často nekriticky přejímají nacionalistickou logiku myšlení Pegidy anebo akceptují oprávněnost jejích požadavků. To ve svém důsledku znamená, že „znepokojený občan“ by podle některých médií i politiků neměl být označen za rasistu, přestože jím je.

Objevují se pokusy vyvrátit výtky hnutí tím, že se migranti a uprchlíci představují jako užiteční pro německou společnost a národ. Obráceně by to asi znamenalo, že se neužiteční uprchlíci nemusejí přijmout. Nemálo je základní souhlas s obavami Pegidy, že uprchlíci mají představovat problém. Některá média dokonce ochotně napomáhají strachům a resentimentům vůči migrantům. Například bulvární list Bild šířil nepravdivou zprávu o údajném návrhu poslance Omida Nouripoura za stranu Zelených o zpívání islámských písní během vánočních mší (tyto články si můžete přečíst zde a zde.) Bild ji zkonstruoval na základě telefonátu poslanci, v němž se ho dotazoval, jestli by nebyl dobrý nápad zpívat muslimské písničky během vánočních mší. Nouripour na to odpověděl, že to není dobrý nápad. Ale kdyby přeci jen ano, je třeba zároveň zpívat křesťanské písničky v mešitách. Taktéž byla fakticky nesprávná zpráva Bildu o předpisu, na základě kterého by se kvůli náboženským ohledům přejmenovaly vánoční trhy v Berlíně na zimní trhy. I v českých médiích se o tom následně psalo jako o důkazu o údajné islamizaci Německa.

Tradiční konzervativní strany CDU a CSU se zřejmě snaží posílit svůj pravicový dojem u lidí, kteří se domnívají, že pod vedením kancléřky Merkelové se CDU/CSU posouvá směrem doleva. Bavorská CSU nedávno navrhla, aby migranti mluvili německy i doma. Saský ministr vnitra za CDU na konci listopadu předložil plán na zřízení speciální policejní jednotky proti uprchlíkům, kteří spáchali trestné činy. Tím zcela jasně naslouchá populistickým rasistickým požadavkům. Šéf parlamentní frakce CDU Volker Kauder varoval před založením islámské strany, což nemá vůbec žádný reálný základ.

Boj o politické profilování konzervativních stran CDU/CSU dobře ukazují nedávné události. V novoročním proslovu sice kancléřka Merkelová velmi rozhodně odsoudila Pegidu a vyzvala lidi, aby se jí nezúčastňovali. Hned poté však CSU oznámila, že má v plánu zostření azylové politiky, konkrétně např. zrychlení azylové procedury. To je též jeden z bodů v programu Pegidy.

Politici, kteří se pouští do podobných debat o problémech jako „islamizace“ a berou tyto obavy „znepokojených občanů“ vážně, vyvolávají vzpomínky na události začátku devadesátých let minulého století. Tehdy došlo v Německu k rasistické eskalaci, v rámci které byla napadena anebo i zapálena různá ubytovací zařízení pro uprchlíky (např. v Rostocku nebo Hoyerswerdě). Též došlo k vraždám migrantů. Důsledek toho všeho bylo velmi přísné omezení azylového práva, respektive jeho faktické odstranění.

Otázka dalšího vývoje, vlivu a důsledků drážďanských akcí Pegidy bude mít určitě větší význam než jen lokální. I když na zmíněných pravidelných pochodech s časem – doufejme – poklesne účast, dá se přesto obávat, že se celý diskurs o migrantech a uprchlících posune ještě více napravo. To by ospravedlňovalo nejen protimigrační jednání státu, ale též konkrétní rasistické útoky. Navíc vystupování strany AfD a její snahy o kontakt s Pegidou může proměnit protestní hlasy z ulice na volební hlasy. Hrozí, že rasismus „znepokojeného občana“ a jeho obavy z „jiného“ ještě více ovládnou společenský a politický mainstream.

---