Portál pro kritickou diskuzi o migraci v České republice
a v zemích střední a východní Evropy

MigraceOnline.czE-knihovna › Záznam z veřejné debaty na téma: Ne – bezpečná práce: od prekérní práce po nucenou kriminalitu.

Záznam z veřejné debaty na téma: Ne – bezpečná práce: od prekérní práce po nucenou kriminalitu.

Dne 5. listopadu 2013 proběhla v Evropském domě v Praze debata, která se věnovala otázkám bezpečnosti práce a zahraničních zaměstnanců. Zejména se zaměřovala z pohledu České republiky a Velké Británie na to, kde začíná a končí prekérní práce, jak ji odhalovat a postihovat a jak posuzovat ty, kdo byli pod silným nátlakem nebo v tísni přinuceni se podílet na trestném činu.

Marie Jelínková [1]

V první části debaty vystoupili pozvání panelisté, v druhé části byl pak prostor pro debatu. Vzhledem k tomu, že se většina otázek úzce navazovala na jednotlivé příspěvky, jsou v tomto záznamu odpovědi začleněny do příspěvků jednotlivých panelistů. Debata začínala tématem prekérní práce, jejím definováním i postihováním a končila u tématu nucené kriminality.

Klára Skřivánková z Anti-Slavery International (Velká Británie) ve svém příspěvku zdůraznila, že v realitě neexistuje pevná hranice mezi nucenou prací a pracovním vykořisťováním. Celou šíři situací, se kterými se v praxi v oblasti porušování zákoníku práce a pracovního vykořisťování až nucené práce setkáváme, je dobré spíše vidět jako kontinuum. Na jednom konci kontinua je ideál slušné práce, kdy si jedinec může vyjednat pracovní podmínky, má nad situací kontrolu a je chráněn zákonem. Na opačném konci kontinua se nachází nucená práce – druh moderního otroctví, kdy jedinec pracuje pod pohrůžkou trestu a v nedobrovolných podmínkách. Mezi těmito dvěma extrémy se nacházejí různé situace, které do určité míry vykazují prvky vykořisťování: například pokud jedinec nedostává minimální mzdu či nemá zaplaceno za práci přesčas, ale také obchod s lidmi a vykořisťování.

Podle Kláry Skřivánkové je důležité si uvědomit, že situace v oblasti pracovního vykořisťování se může v průběhu času měnit. Toto lze ilustrovat třeba na případu migranta, který přijel do ČR pracovat legálně s pracovním vízem vázaným na daného zaměstnavatele. Pracovní podmínky měl slušné a dostával minimální mzdu. Po vypršení víza mu ovšem zaměstnavatel nebyl ochoten pomoci s jeho prodloužením. V takovýchto situacích se často vytváří podmínky pro vykořisťování. Zaměstnanec přestane dostávat mzdu, není schopen si dále vyjednat pracovní podmínky a zaměstnavatel vyhrožuje, že jej oznámí úřadům. Vnímání pracovního vykořisťování jako kontinua je důležité právě pro uchopení takovéto situace.

Ani extrémní situace, kdy dochází k nucené práci či obchodování s lidmi, není mnohdy snadné dokázat, u méně výraznějších forem pracovního vykořisťování pak bývá situace ještě obtížnější. Díky konceptu kontinua je ovšem možné identifikovat určité porušení zákona, následně tedy i (podle trestního či pracovního zákoníku) určit viníka. Současná praxe ale tímto způsobem většinou nepostupuje. Pracovní vykořisťování je rovněž potřeba zohledňovat z hlediska pracovního i trestního práva, protože se jedná o dvě odlišné sféry, kde lze hledat nápravu. V rámci zmíněného kontinua je také možné kvůli jinému porušení zákona (tj. než je trestný čin obchodování s lidmi aj.) zjistit, že dochází k jinému trestnému činu a viníka stíhat.

V řadě zemí je například trestným činem držet průkaz totožnosti či pas jiné osoby. V situacích, kdy dochází k nucené práci, pracovníci nejsou často ochotní s úřady spolupracovat. Pokud ale úřady zjistí, že jejich pas drží někdo jiný, je to důvod ke stíhání za trestnou činnost. To stejné platí v situacích, kdy dochází k šikaně, slovnímu či fyzickému napadání. Ve výsledku je pak možné sjednat nápravu či vykořisťování do jisté míry zastavit skrze použití jiného trestného činu, ke kterému například v jinak nepřehledné či obtížně dokazatelné situaci dochází. V závěru příspěvku se Klára Skřivánková věnovala nucené kriminalitě, jež je často druhem nucené práce. Mezinárodní organizace definují nucenou práci jako činnost a přeneseně jako podmínky, za kterých probíhá. Z hlediska mezinárodního práva může být tedy nucená kriminalita kvalifikována jako nucená práce a podle Kláry Skřivánkové by tak měla být i chápána.

Eva Holá, právnička Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU), která dlouhodobě působí na Plzeňsku, se zaměřila na to, jaké jsou nejpalčivější problémy v oblasti práce zahraničních zaměstnanců, se kterými se v praxi setkává a zda je možné (ať již z pohledu praxe nebo teorie) případy prekérní práce zahraničních zaměstnanců v ČR nějak uspokojivě řešit. Na OPU se nejčastěji obrací pracovníci na nízko kvalifikovaných pozicích, tedy kategorie pracovníků, která je nejvíce ohrožená. Jedná se přitom o osoby různých státních příslušností, většinou ze třetích zemí, které nejčastěji nacházejí zaměstnání skrze zprostředkovatele. Z toho důvodu často chybí úprava vztahu zaměstnanec – zaměstnavatel zákoníkem práce. Zároveň se mnoho z nich potýká s problémy, se kterými se setkávají i čeští zaměstnanci, jako je odmítání zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci dovolenou, neproplacení práce přesčas až po problémy nezaplacení mzdy vůbec. Ovšem čeští pracovníci i cizinci s trvalým pobytem jsou emancipovanější a častěji schopni obtížnou situace řešit sami nebo vyhledat pomoc.

Za další významný problém Eva Holá označila to, že chybí bezplatné právní poradenství pro zahraniční i české zaměstnance. Pokud například dotyčnému nebyla proplacena mzda za předchozí tři měsíce, nemůže si většinou dovolit zaplatit právní služby z vlastních zdrojů. Eva Holá se proto se domnívá, že by právní poradenství mělo být výrazně přístupnější.

Zdeněk Málek z Generálního ředitelství cel přestavil kompetence celní správy, která v oblasti cizinecké agendy kontroluje především to, zda zaměstnavatelé plní všechny zákonné povinnosti související se zaměstnáváním cizinců. Celní správa kontroluje zaměstnance ze třetích tak i ze zemí EU. U zaměstnanců ze třetích zemí kontroluje, zda jim bylo uděleno pracovní povolení a zda pracují na adekvátní pracovní pozici a v pracovně-právním vztahu. U občanů EU celní správa kontroluje pouze zaměstnanecké povolení zaměstnavatelů.

Pokud při kontrole celní správa zjistí, že se jedná o nelegální zaměstnávání, zajistí veškeré podklady a náležitosti, které odevzdá inspektorátu práce, a ten pak provádí samotné správní řízení. Sankce za nelegální zaměstnávání občanů třetích zemí se pohybuje v minimální výši 250 tisíc korun, což už je pro mnohé firmy likvidační. Po uložení sankce od inspektorátu práce se případ předává opět celní správě, která má na starosti pokuty vymáhat. Vzhledem k vzrůstající agresivitě kontrolovaných zaměstnavatelů či pracovníků Zdeněk Málek vidí výhody práce celní správy v tom, že kontrolu provádějí celníci v uniformách a se zajištěnou zbraní. Na druhou stranu i přes různé novely zákona o zaměstnanosti vnímá určité mezery v legislativě, které kontrolní činnost celní správy omezují. Další problémem z perspektivy celní správy je nedůvěra cizinců ve státní orgány a jejich neochota s celní správou spolupracovat. Prezentaci je možné nalézt v zde a v příloze tohoto článku.

Šárka Möstlová z Odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra přiblížila oblast působnosti svého odboru, kam spadají zejména veškeré závažnější problémy navazující na vnitřní bezpečnost nevojenského charakteru - extremismus, boj proti korupci, terorismus, organizovaný zločin a také téma boje proti obchodování s lidmi. U obchodu s lidmi za účelem nucené práce a pracovního vykořisťování vidí Šárka Möstlová největší problém v rozlišení, zda se určité jednání považuje již za obchodování s lidmi, nebo se jedná „pouze“ o porušování pracovně-právních předpisů. Dalším problémem je povaha jednotlivých trestních činností. Objevují se nové, nesnadno odhalitelné způsoby zacházení s lidmi, které jsou již za hranicí legality. Pachatelé jsou někdy propojeni a situace, například kvůli agenturám práce nebo řetězcům subdodavatelů, bývají často nepřehledné.

V oblasti nucené kriminality i pracovního vykořisťování pokládala Šárka Möstlová za důležité také zmínit oběť a její vnímání situace. V trestním řízení je výpověď poškozeného stěžejní, a když se narazí na osobu, která se necítí být poškozená, byť obětí obchodování s lidmi být může, bývá dokazování problematické. Takové případy přitom nejsou neobvyklé. Za poslední ze závažnějších problémů Šárka Möstlová považuje převedení problému do legislativ [2], protože praktická aplikace jednotlivých termínů, které se týkají obchodu s lidmi za účelem nucené práce a pracovního vykořisťování, je často obtížná a nejasná. Prezentaci je možné nalézt v zde a v příloze tohoto článku.

Vicky Brotherton z Anti-Slavery International představila výzkum, který byl realizován v rámci projektu RACE in Europe, který se zabývá obchodováním s lidmi, kriminálním vykořisťováním a nuceným žebráním. Výzkum [3] zohledňuje situaci v oblasti nucené kriminality ve Velké Británii, Nizozemí, Irsku, České republice, Bulharsku, Rumunsku a stručně i v některých dalších evropských státech.

Pro ČR je výzkum založen na zjištěních Multikulturního centra Praha a La Strady. Žádné oficiální statistiky a sledování v této oblasti v ČR neexistují. Výsledky výzkumu ukazují, že za období 2011-2012 došlo k 20 % nárůstu v počtu pěstíren marihuany, tento trh ovládají vietnamské gangy a za drogovou kriminalitu bylo zadrženo 283 Vietnamců. To odpovídá i zjištění z jiných evropských zemí, kde jsou Vietnamci často nejen organizátory, ale i oběťmi nucené práce v pěstírnách. V řadě případů jim ani není dovoleno vycházet, jsou fyzicky napadáni či vázáni dluhy, které jsou nuceni odpracovat (např. za převoz do Evropy). Podle výsledků výzkumů lze soudit, že Velká Británie, Irsko a ČR jsou v tomto ohledu propojeny – lidé, kteří pracují v pěstírnách ve Velké Británii, byli často převezeni přes ČR nebo byli dříve v ČR vykořisťování.

Oficiální statistiky o obětech nucené kriminality v ČR nejsou dostupné, Některé známé případy ale naznačují, že případy nucené kriminality v ČR existují. Například v červnu 2012 se v médiích objevil případ vietnamského muže, který byl zazděn v pěstírně. Stal se obětí trestného činu, přesto byl však odsouzen a uvězněn za pěstování marihuany. Další indikátory nucené kriminality se pak objevily u případů osob v nelegálních továrnách na cigarety či při výrobě pervitinu. Takovéto případy podle Vicky Brotherton uvádí v pochybnost způsob, jakým je v oblasti vymáhání práva zacházeno s oběťmi obchodování s lidmi.

Specifickou oblastí jsou pak případy nuceného žebrání a drobných krádeží (zvláště u dětí). Ve srovnání s ostatními zeměmi EU má Česká republika značný prostor pro uznávání tohoto typu vykořisťování. Jinak je tomu například v Nizozemsku a ve Velké Británii, kde je v oficiálních statistikách kriminální vykořisťování chápáno jako typ obchodování s lidmi (více k tomu viz zde). Konkrétně ve spojitosti s Británií jsou zmíněny časté případy kapsářství, podvody s dávkami, pěstování marihuany a nucené žebrání.

Na obecnější úrovni Vicky Brotherton označila za klíčový problém stíhání obětí nucené kriminality a označování pachatele. K tomu dochází, přestože například podle čl. 26 Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi nesmí být za trestný čin stíhány či potrestány oběti, které byly tento trestný čin nuceny spáchat. Ve Velké Británii byly v rámci výše zmíněného výzkumu zkoumány případy vietnamských občanů, kteří byli uvězněni za pěstování marihuany, u 235 přezkoumávaných případů se objevilo silné podezření na obchodování s lidmi. I v analyzovaných rozsudcích soudci konstatovali, že se jednalo o případy vykořisťování, přesto ale došli k závěru, že oběti musí mít potrestány, protože pěstovaly marihuanu.

Jako jeden z klíčových výstupů z výzkumu proto Vicky Brotherton označila nutnost nejrůznějších školení o indikátorech obchodování s lidmi a vykořisťování. Do národních legislativ by pak měla být pro ochranu obětí plně převedena mezinárodní doložka o nepotrestání.

Poslední z panelistů, Jakub Frydrych z Národní protidrogové centrály Služby kriminální policie a vyšetřování, se zaměřil na prostředí vietnamské zločinecké skupiny v ČR, které je mnohdy výrazně více násilné než si uvědomujeme. Jako podstatný rys vnímal některé významné kulturní odlišnosti mezi českou a vietnamskou společností (např. význam pospolitosti nad hodnotou jednotlivce). Stejně tak je u této skupiny podle zkušeností Jakuba Frydrycha odlišné vnímání práva a jeho vymáhání.

Podle statistik, kterými Národní protidrogová centrála disponuje, došlo v ČR skutečně v posledních letech k markantnímu nárůstu pěstíren marihuany. K tomuto i dalším negativním trendům přitom zásadně přispěla rovněž česká migrační politika, která umožnila přijet desítkám tisíců Vietnamců do ČR. Mnozí z těchto Vietnamců (i dalších cizinců) si nebyli, zejména po nástupu ekonomické krize a změně migrační politiky ČR, schopni najít práci a/či udržet si legální status. Vznikla tak významná skupina Vietnamců, kteří potřebovali práci a příjem a kteří se tak stali snadným terčem zločineckých skupin. Podrobné údaje k tomuto tématu včetně aktuálních grafů a statistik o zapojení etnicky podmíněných zločineckých skupin do drogové trestné činnosti v ČR je možné nalézt v prezentaci zde a v příloze tohoto článku.

Celkový dojem z mimořádně zajímavých příspěvků byl nicméně částečně rozpačitý. Na jednu stranu zde existuje řada problémů, které umíme, respektive se postupně učíme, identifikovat. Na stranu druhou je k jejich úspěšnému potlačení často třeba nejen změna legislativy, ale i praxe na mnoha různých úrovních. Na rozdíl od vykořisťovatelů a zločineckých struktur, které umí na vzniklé situace, mezery v zákonech atp. reagovat velmi rychle, je změna ze strany státu těžkopádná. Možná o to víc jsou v této chvíli povzbudivé případy, kdy se různé formy pracovního vykořisťování postihovat daří či kdy jsou oběti nucené kriminality alespoň částečně rehabilitovány.

Dokument vznikl v rámci projektu „Zahraniční zaměstnanci na trhu práce“, který realizuje Sdružení pro integraci a migraci ve spolupráci s Organizací pro pomoc uprchlíkům a Multikulturním centrem Praha. Mezinárodními partnery projektu jsou Caritasverband für die Diezöse Osnabrück z Německa a Anti - Slavery International z Velké Británie.

regularizace.jpg

[1] S přispěním dobrovolníků OPU, kterým tímto děkujeme.

[2] Tedy například to, co vnímáme pod různými pojmy jako je „nucená práce“, „zvlášť vykořisťující podmínky“ atp. /pozn. redakce/

[3] Jež bude oficiálně publikován během první poloviny roku 2014


Ke stažení
Marie Jelínková
Marie Jelínková, Ph.D. vystudovala sociologii na FSV UK. Ve své diplomové práci se zabývala porovnáním české a australské integrační politiky. V současnosti pokračuje v doktorandském studiu veřejné a sociální politiky, ve kterém se zaměřuje na zkoumání kvality života přistěhovalců v ČR. Také se zabývá problematikou sociální exkluze a inkluze, o které vede kurz.


...nahoru▲   

Kontakt

Multikulturní centrum Praha
Náplavní 1
120 00 Praha 2

Tel: (+420) 296 325 345
E-mail: migraceonline@mkc.cz

Doporučujeme



Sponzoři

Partneři

Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect