S azylanty je problém…
Dne 11. ledna proběhl na Ministerstvu práce a sociálních věcí pod vedením JUDr. Steinichové ze Správy služeb zaměstnanosti seminář k novému zákonu o zaměstnanosti pro pracovníky nestátních a státních organizací pracujících s cizinci. Seminář nabídl poměrně obsáhlou úvodní část, během níž se účastníci dozvěděli, kolik má zákon kapitol, paragrafů a že je kompatibilní se zákony Evropské unie. Teprve druhá polovina, v níž již měly mnohem větší prostor dotazy přítomných pracovníků, a která tudíž byla mnohem konkrétnější, poskytla jisté penzum užitečných informací a výkladů, jež ovšem potvrdí či vyvrátí teprve praxe. Navíc mnoho závažného vzhledem k otázkám pobytu cizinců v návaznosti na tento zákon a postupy Cizinecké a pohraniční policie, jak už je v této zemi v případě zmíněné instituce „dobrým“ zvykem, zůstalo utajeno. Jednak pro nepřítomnost kohokoliv z CPP, jednak i pro údajnou (a snadno uvěřitelnou) nemožnost donutit někoho z jejích řad ke spolupráci a ke komunikaci, byť by o to stálo samotné MPSV...
Z pohledu alespoň některých účastníků tak za jednu ze skutečných informací, nebo přinejmenším signálů, lze považovat takřka magickou větu z odpovědi JUDr. Steinichové na upozornění jednoho z účastníků, že nezaměstnaní azylanti jsou na konzultace na úřadu práce zváni zpravidla jednou za dva měsíce a nikoliv za dva týdny, jak prý „bývá zvykem..“, a že se setkávají i s problémy, pokud vyjádří zájem o zařazení do tzv. individuálního akčního plánu a projeví tak touhu spolupracovat více a systematičtěji na svém uplatnění na trhu práce. Ona magická věta zní: „No, s azylanty je problém!“ Jaký konkrétně je problém s lidmi, kteří mají mít při vstupu na český trh práce stejná práva jako čeští občané, platí pro ně stejná pravidla i povinnosti, to už se účastníci nedozvěděli - to že se měnila a mění pravidla pro žadatele o azyl je sice pravdou, ale pro uznané azylanty zcela irelevantní... Naopak si mohli vyslechnout, že individuální akční plán znamená také spoustu povinností pro nezaměstnané, a že jejich neplnění může znamenat vyřazení ze samotné evidence, což by mohlo někomu (rozuměj azylantovi) život spíše zkomplikovat než mu pomoci! Čili jinými slovy: S azylanty je problém, nevíme si s nimi rady (třeba proto, že se jedná „jen“ o azylanty?!) a je vlastně v jejich vlastním zájmu se příliš neexponovat, protože naše i jejich nečinnost je vlastně ochraňuje!
Na tomto příkladu už ani nepřekvapuje ona generalizace, jako by azylanti byli nějakou konzistentní „minoritou“, jejíž členové vykazují nějaké společné znaky. Daleko horší mi připadá fakt, že tato slova zazněla z úst pracovnice Správy služeb zaměstnanosti a navíc v době po našem vstupu do EU, kdy se nejrůznější nestátní (za podpory státu) i státní organizace snaží zapojit do evropských programů podporujících zaměstnanost znevýhodněných jedinců, mezi něž se počítají též uznaní uprchlíci neboli azylanti, a které se zaměřují na individuální práci a především rovný přístup ke službám vedoucím k uplatnění na trhu práce a k zaměstnání. Navíc však tato slova bohužel potvrzují praxi, která zcela odporuje proklamovaným tezím, jak je můžeme číst v oficiálních vládních dokumentech typu Koncepce integrace cizinců (azylantů) či Národní akční plán sociálního začleňování apod. V Česku zkrátka již dávno moc neplatí „Co je psáno, to je dáno“, a už asi vůbec ne, pokud jde o azylanty (a cizince z tzv. třetích zemí vůbec). S těmi je zkrátka problém...