Portál pro kritickou diskuzi o migraci v České republice
a v zemích střední a východní Evropy

MigraceOnline.czE-knihovna › Žádná mzda za odvedenou práci – realita zahraničních pracovníků v ČR

Žádná mzda za odvedenou práci – realita zahraničních pracovníků v ČR

Nevyplacené mzdy jsou jedním z nejčastějších pracovněprávních problémů, se kterými se cizinci v České republice setkávají. Stávají se tak z několika důvodů více ohroženi pracovním vykořisťováním než Češi. Jednak mají jazykovou bariéru, zároveň se neorientují v českém právním řádu. Povědomí o svých pracovních právech a možnostech jejich vymáhání je velmi omezené. Zároveň mají někteří cizinci své pobytové oprávnění navázáno na pracovní pozici u daného zaměstnavatele, proto jsou jím často zastrašování či je jim vyhrožováno zrušením pobytového oprávnění.

Nejčastěji se s nevyplacenými mzdami setkáváme u cizinců, kteří vykonávají nízko kvalifikovanou práci ve stavebním a výrobním průmyslu a v některých odvětvích služeb (např. masážní salóny). Z pohledu pobytového oprávnění se jedná o cizince, kteří mají jednak svůj pobyt navázaný na danou práci, tedy pobývají v České republice na základě zaměstnanecké karty, nebo nemají pobytové nebo pracovní oprávnění (např. velmi často mají polské pracovní vízum, které je opravňuje k pobytu nikoli k výkonu práce).

Samotné příčiny nevyplacení mezd se různí. Stává se, že po ukončení pracovního poměru se zaměstnavatel rozhodne,  zejména na základě skutečnosti, že pro něj cizinec již nadále nepracuje, tak mu není třeba ani vyplácet mzdu. Navíc, pokud ví, že má zřejmě v plánu vycestovat zpět do země původu, nepředpokládá cizincovu snahu dlužnou částku vymáhat ze zahraničí. Mnohdy ovšem cizinci v naději, že se zaměstnavatel pouze opozdil s platbou, nadále pokračují ve výkonu práce. Neobvyklé nejsou ani spory ohledně řádného ukončení pracovněprávního poměru, kdy je pracovněprávní vztah ukončen zaměstnavatelem v rozporu se zákoníkem práce, pracovněprávního poměr nadále trvá, a tím vzniká i dlužná mzda.

Na právní poradenství přicházejí jak cizinci, kteří pracovali v České republice legálně a na základě pracovní smlouvy či dohod mimo pracovní poměr, tak cizinci, kterým zaměstnavatel po celou dobu trvání pracovněprávního vztahu pracovní smlouvu pouze sliboval, ale nikdy se jí nedočkali, stejně jako mzdy za odvedenou práci. Mnohdy tyto pracovněprávní vztahy na začátku fungovaly a mzda byla řádně vyplácena, pak se ale situace změnila a cizinec dlužnou mzdu nikdy neobdržel.  Část nesrovnalostí ohledně nevyplacených mezd bývá úspěšně vyřešena mimosoudní cestou. Někdy se jedná pouze o účetní nesrovnalosti, jindy stačí zaslat předžalobní výzvu zaměstnavateli, a ten svůj závazek následně splní.

Přestože se cizinec snaží komunikovat s (mnohdy již bývalým) zaměstnavatelem, neboť má zájem dlužnou částku vydobýt, ne vždy bývá toto jednání úspěšné. Pouze část cizinců se rozhodne nevyplacenou mzdu vymáhat žalobou u soudu. Takovéto žaloby mají obecně dvě rizika.

Prvním z nich je osoba žalovaného (zaměstnavatel). V případě, že se jedná o právnickou osobu např. společnost s ručením omezeným, společníci ručí za závazky společnosti solidárně (všichni společně a nerozdílně) do výše souhrnu nesplacených částí vkladů zapsaných do obchodního rejstříku. Často jsou to  korporace, které dlouhodobě nesplácejí nebo nejsou schopné splácet své pohledávky. Mnohdy mívají v Obchodním rejstříku zapsánu celou řadu jednatelů, kteří mají trvalé bydliště mimo Českou republiku. Častým jevem je, že oficiálně zapsané sídlo společnosti ve skutečnosti neexistuje. Vytváří se tudíž značné riziko, že i v případě, že se osoba rozhodne jít cestou pracovněprávní žaloby, a tato žaloba bude úspěšná, žalovaný ani tak dlužnou částku neuhradí. I v případě vymáhání částky v exekučním řízení není její vymožení zaručeno.  V takovém případě zbývá klientům pouze možnost spojit se s ostatními věřiteli a jít cestou insolvenčního řízení. Poněkud úspěšnější jsou případy, kdy žalovaný je fyzickou osobou, a tudíž je i větší šance na vymožení dlužné částky v exekučním řízení, byť samotné vymáhání může trvat velmi dlouho.

S žalobou se pojí i soudní poplatek a náklady na případné právní zastoupení, tudíž si zaměstnanec musí řádně promyslet, zda se mu investice do soudního sporu vyplatí. Zpráva Evropské komise z 24. února 2016 Law enforcement: a forgotten determinant of labour law impact[1] vyhodnocuje Českou republiku jako zemi, ve které dochází k efektivnímu vymáhání pracovněprávních sporů v poměrně krátkém časovém horizontu.

Jak ukazuje Tabulka 1 níže, z  praxe Organizace pro pomoc uprchlíkům vyplývá, že velmi záleží na vytíženosti jednotlivých místně příslušných soudů. Délka řízení se tak může výrazně lišit, a byť zpráva Evropské komise poukazuje na opak, domníváme se, že i tak řízení probíhají poměrně dlouho.

Tabulka 1: Příklady délky soudního řízení ve sporech o nevyplacenou mzdu cizinců[2]

Místně příslušný soud:

Datum podání žaloby:

Datum vynesení rozsudku:

Počet dní řízení k 14. 8. 2016

Obvodní soud pro Prahu 6

23. 9. 2014

17. 2. 2015

147 dní

Obvodní soud pro Prahu 6

08. 12. 2014

Zatím nerozhodnuto

615 dní

Obvodní soud pro Prahu 3

18. 12. 2014

Zatím nerozhodnuto

605 dní

Obvodní soud pro Prahu 8

11. 06. 2014

10. 02. 2016

609 dní

Okresní soud Ústí nad Labem

16. 10. 2013

9. 9. 2015

693 dní

Okresní soud Ústí nad Labem

16. 10. 2013

Zatím nerozhodnuto

1033 dní

Okresní soud v Benešově

30. 05. 2013

17. 12. 2013

201 dní

 

Druhé riziko nastává, pokud cizinec pracoval bez pracovní smlouvy nebo jiné dohody uzavřené mimo pracovní poměr. V takovýchto případech je důležité, zda je schopen pracovní vztah opravdu prokázat. Cizinci si mnohdy vedou deníky o časech příchodu a odchodu ze zaměstnání a velmi podrobně si zaznamenávají vykonanou práci. Často mají svědky, elektronickou komunikaci se zaměstnavatelem, výplatní pásky apod., což pak mohou v soudním řízení použít jako důkazní prostředky.

Pokud má zaměstnanec písemnou smlouvu, proces dokazování je značně zjednodušen. V rozsudku 21 Cdo 3989/2011 ze dne 20. 12. 2012 došel Nejvyšší soud k závěru, že „prokáže-li zaměstnanec ve sporu o zaplacení mzdy, že mu vznikl pracovní poměr, ubrání se zaměstnavatel proti zaměstnancově tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval; zaměstnanec má za takového stavu věci právo na mzdu, bude-li tvrdit a prokáže-li, že evidence pracovní doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci.“

Závěrem lze shrnout, že nevyplacená mzda je pracovněprávním problémem, se kterým se cizinci pracující v České republice často setkávají. Jedná se zpravidla o nízko kvalifikované práce, které vykonávají cizinci, kteří mají své pobytové oprávnění navázané na pracovní povolení, nebo jim pobytové/pracovní povolení chybí. V některých sektorech je nevyplacení mezd častější než v ostatních (stavební práce, masážní salóny, dělnické práce). Vymáhání mezd je složitější od zaměstnavatelů právnických osob než fyzických osob. Samotné prokazování pracovního vztahu a dlužné mzdy se odvíjí od existence pracovní smlouvy a ostatních důkazů. Nevyplacená mzda je zásahem do života cizince, protože jednak ztěžuje jeho finanční situaci, dlužná mzda za několik měsíců způsobí mnohdy zadlužení cizince, který není schopen plnit své další závazky. Nevyplacená mzda může výrazně ohrozit udržení si pobytového oprávnění v České republice. Vymáhání nevyplacené mzdy je poměrně zdlouhavé, může být i finančně náročné a ve svém důsledku i neefektivní.

Pro ilustraci přikládáme popis třech případů, kterými se Organizace pro pomoc uprchlíkům dlouhodobě zabývala:

Případ č. 1: Paní S. K. řádně uzavřela se zaměstnavatel XXX, s.r.o. pracovní smlouvu na pozici pokojské. Do 12. 6. 2013 byla na mateřské dovolené a pobírala rodičovskou dovolenou. Od 13. 6. 2013 do 04. 07. 2013 byla v pracovní neschopnosti. Následně dne 8. 7. 2013 chtěla nastoupit do práce, dostavila se na pracoviště, ale nebyla vpuštěna do budovy. Dne 29. 7. 2013 zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr pro závažné porušení pracovněprávních předpisů s odůvodněním, že v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti není vyplněna řádně zadní strana dokladu, postrádá datum a podpis a z tohoto důvodu není možné vyplatit nemocenskou. Soud došel k závěru, že překážka v práci vznikla na straně žalované strany (zaměstnavatele), a proto paní S.K. soud přiznal náhradu mzdy, případně náhradu nemocenské v souladu s ustanovením § 208 zákoníku práce.  V samostatném řízení soud o něco později určil, že rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 29. 07. 2013 je neplatné.

Po nabytí vykonavatelnosti zaměstnavatel dlužnou mzdu nezaplatil a paní S.K. pokračovala ve vymáhání skrze exekutora. Exekuční řízení bylo ovšem také neúspěšné a po letech bylo zastaveno. Následně byl proti zaměstnavateli podán insolvenční návrh a paní S.K. se spolu s ostatními dlužníky připojila k insolvenčnímu řízení. V současné době insolvenční soud rozhoduje o úpadku zaměstnavatele.

Případ č. 2. Paní T. C. v roce 2014 řádně uzavřela se zaměstnavatelem písemnou smlouvu. Pracovala 8 měsíců jako prodavačka v potravinářském průmyslu, následně vážně onemocněla a byla v pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel jí nezaplatil mzdu za dva měsíce odvedené práce, neuhradil náhradu mzdy v pracovní neschopnosti a zaměstnankyně si nikdy nemohla vybrat dovolenou. V době pracovní neschopnosti na ni podal trestní oznámení pro zpronevěru, toto oznámení bylo následně odloženo. Zaměstnavatel po celou dobu jejího pracovního poměru za svou zaměstnankyni neodváděl zálohy na zdravotní pojištění. Vzhledem k závažnosti jejího zdravotního stavu přešla paní T. C. do úplného invalidního důchodu. V současné době vymáhá dlužnou mzdu a náhradu mzdy u soudu. Zároveň se paní T. C. obrátila o pomoc na inspektorát práce, který u zaměstnavatele provedl kontrolu a došel k závěru, že zaměstnavatel nesplnil svou povinnost dle § 141 odst. 1 zákoníku práce a § 222 odst. 2 v návaznosti na § 144 zákoníku práce.

Případ č. 3. Pan N. A. uzavřel v 13. 5. 2013 se zaměstnavatelem dohodu o provedení práce. Vykonával zednické práce na stavbě základové desky domova pro seniory. Odměna byla sjednána na 250 Kč/m2. Práci vykonával spolu se třemi dalšími zaměstnanci a za dané období byla vykonána práce celkem v rozsahu 444 m2. Za tuto práci odpovídala odměna ve výši 111 512,50 Kč. Panu N. A. náležela čtvrtina odměny tedy 27 878 Kč.  Panu N.A. byla vyplacena záloha ve výši 2000 Kč tedy u soudu požadoval po bývalém zaměstnavateli 25 787 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ani se nedostavil k jednání. Jedním z důkazů byl i přípis zaměstnavatele na dohodě o provedení práce o tom, že za odvedenou práci odpovídá celková odměna ve výši 111 512,50 Kč a že tuto odměnu zaplatí žalobci a ostatním zaměstnancům do konce srpna 2013. Splatnost odměny nebyla v dohodě o provedení práce sjednána; údaj, že odměna bude zaplacena do konce srpna 2013, do dohody vepsal dodatečně jednostranně žalovaný a nelze jej považovat za výsledek dohody obou účastníků. Soud uplatnil ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce, stanovící splatnost mzdy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce. Práce byla vykonána v květnu 2013 a odměna se tedy stala splatnou dne 30. 6 2013. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci odměnu z dohody o provedení práci. V současné době probíhá exekuční řízení na vymožení dlužné částky.

 

 

[1]Evropská Komise: Law enforcement: a forgotten determinant of labour law impact ze 24. 02. 2016 http://ec.europa.eu/social/main.jsp?langId=en&catId=89&newsId=2481&furtherNews=yes [staženo dne 10. 03. 2016].

[2] Jedná se o sedm pilotních případů OPU ve věci nevyplacené mzdy u různých místně příslušných soudů, kdy jednotlivá délka řízení se mnohdy liší i v rámci samotného soudu.

Článek byl napsán v rámci projektu "Testování evropského občanství jako „pracovního občanství“: Od případů porušování pracovních práv k posílení pracovněprávního režimu", který je financován díky grantu Evropské komise v rámci programu Evropa pro občany. Uvedené informace nutně nereflektují názory Agentury EACEA ani Evropské komise a tyto za ně nenesou zodpovědnost.
Uvedené informace nutně nereflektují názory Agentury EACEA ani Evropské komise a tyto za ně nenesou zodpovědnost.

logo_mzv.png
Článek byl napsán rámci projektů veřejné diplomacie v oblasti zahraniční politiky ČR a mezinárodních vztahů Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Eva Drhlíková
je právnička Organizace pro pomoc uprchlíkům


...nahoru▲   

Kontakt

Multikulturní centrum Praha
Náplavní 1
120 00 Praha 2

Tel: (+420) 296 325 345
E-mail: migraceonline@mkc.cz

Doporučujeme



Sponzoři

Partneři

Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect