Migraceonline.cz

Portál pro kritickou diskuzi o migraci
4. 12. 07
Zdroj: migraceonline.cz
Otevřená platforma. Texty nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.

Integrace cizinců v České republice

Tento článek je jedním z pěti příspěvků od autorů Migračního manifestu, které byly předneseny při jeho prezentaci.

Ve svém příspěvku o problematice integrace migrantů bych ráda navázala na to, co zde již bylo řečeno – počet migrantů v ČR roste. Především z ekonomických a demografických důvodů má stát jako takový na migraci zájem. Při pohledu na ostatní vyspělé státy je nárůst počtu migrantů z ekonomického pohledu podle všech provedených studií nepochybně velmi pozitivní. Při pohledu na státy s vyšším procentuálním podílem migrantů se ale také často setkáváme s poměrně hodně znepokojivými fakty, která jsou často s přistěhovalci spojována: sociální napětí, ghetta, nízká sociální mobilita, nárůst sociální exkluze, těžce řešitelné kulturní i sociální střety a další. Stačí se podívat na hojně medializované nepokoje ve Francii minulý rok nebo na situaci Turků v Německu. Proto je podle mne nezbytné se ptát: proč daná situace nastala? A co děláme pro to, aby se podobné problémy nevyskytly u nás?

Česko se zatím tváří jako by se ho podobné problémy netýkaly a pokud ano, tak za to mohou ti „nepřizpůsobující se“ migranti. Troufám si tvrdit, že Česko dnes v oblasti integrace migrantů strká hlavu do písku. Na první pohled může poměrně dobře - jak se říká  - vykázat aktivitu. Již v roce 1999 přijala vláda Zásady koncepce integrace cizinců na území ČR, obecný dokument pro postupné budování politiky vlády v oblasti integrace cizinců, na který každoročně navazuje dokument Koncepce integrace cizinců. Ten je také každý rok aktualizován, vyhodnocován a skutečně, třebaže malými krůčky, ovoce přináší. Přesto v realitě jednotlivé skutečné politiky cílům těchto dokumentů často neodpovídají. Navíc, pokud pomineme omezené aktivity neziskových organizací a možná několika málo škol a městských částí, další aktivity spějící k integraci migrantů jsou skutečně minimální. Pokud se pak nějaké dějí, jsou velmi často omezeny na kulturní aktivity, což rozhodně k integraci nestačí.

V Česku je poměrně racionálně ponecháno zapojení se samosprávných celků do této problematiky na jejich vlastním rozhodnutím a není ustanoveno zákonem. V praxi to ale znamená, že k žádným integračním aktivitám docházet nemusí a – jak ukazuje bližší pohled na věc – ani skutečně nedochází.

Domnívám se, že dobrým případem tohoto nedostatku integračních politik na jiné než státní úrovni je město, kde se právě nacházíme. V Praze žije  kolem 90.000 legálních migrantů, zhruba 7.5 % populace Prahy. Na magistrátu hl.města Prahy má integraci těchto 90.000 migrantů na starosti pouze jeden úřadník a to jen na půl úvazku, na městských částech se této otázce v realitě nevěnuje vůbec nikdo. Mimo aktivity NNO se toho děje v Praze (a velmi podobně je to i v jiných krajích) v oblasti integrace cizinců  skutečně minimálně – politika týkající se školství, bydlení, poskytování informací, možnost volebního práva na komunální úrovni a jiné opatření zcela chybí. Není proto překvapivé, že hlubší vhled do života migrantů ukazuje již dnes mnoho kritických oblastí. Těmi jsou například: obrovská neinformovanost, přístup ke zdravotní péči, ne-orientace se v české společnosti, neznalost vlastních práv, začínajíc tvorba enkláv a mnohé další. Tento krátký výčet, stejně tak jako pohled na situaci ostatních zemí EU, ukazuje na to, že integrace cizinců je a zejména bude nejen pro ČR obrovským problémem. Naprosto zásadní přitom zůstává, že mnoha těmto problémům by se moudrou politikou dalo předcházet a nikoli je hasit ve chvíli, kdy už hoří.

Jsme proto přesvědčeni, že pro společné dobré vzájemné soužití s migranty je nezbytné udělat mnohonásobně více než se děje dnes: ať se to týká veřejné diskuze, zajištění jazykových a informačních kurzů pro přistěhovalce a – to zdůrazňuji – koncepční zapojení lokálních samospráv.

Myslím, že my Češi poměrně rádi argumentujeme tím, jak je to v jiných zemích, teď máme šanci nevzít si inspiraci z na začátku zmiňované Francie nebo Německa, ale naučit se něco z přístupů, které přinášejí pozitivní výsledky, ať již je to přístup Švédska nebo Kanady.

V manifestu píšeme, že integrace migrantů je oboustranný proces – odpovědnost, která leží na migrantech je: jakým způsobem a zda se zapojí. Zodpovědnost ale také leží na naší společnosti. Dáváme migrantům šanci?  Artikulujeme jasně, co očekáváme a nabízíme. Podáváme pomocnou ruku? Pokud se dnes podíváme na situaci migrantů v ČR, zdá se, že začít komplexní integrační politiku na všech různých úrovních bylo již včera pozdě. Přesto máme, myslím, ještě šanci se zasadit o to, aby v České republice nežili jednotlivé skupiny vedle sebe, ale spolu.

 

Marie Jelínková

PhDr. Marie Jelínková Ph.D., pracuje jako výzkumná pracovnice v Centru pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd v Praze a přednáší na katedře Veřejné a sociální politiky na téže fakultě. Ve svém výzkumu se zaměřuje na témata migrace a integrace osob s migrační zkušeností, podrobně se věnovala situaci osob bez oprávnění k pobytu, přístupu migrantů ke zdravotní péči či oblasti pracovního vykořisťování. Disertační práci obhájila na téma mongolské migrace do ČR. Studovala na FSV UK a na University of Queensland. V minulosti pracovala rovněž jako editorka portálu migraceonline.cz.

4. 12. 07
Zdroj: migraceonline.cz
V této sekci budeme rádi publikovat vaše texty týkající se aktuálního dění v oblasti migrace. Texty musí být ucelené a v rozsahu 1 až 3 normostrany. Texty v sekci „komentáře“ nejsou striktně žánrově vymezené, mohou být například reakcí na politické dění nebo popisem osobní zkušenosti. Publikované texty nemusí souhlasit s názory redakce. Pokud však vyjadřují rasistické či jinak diskriminační postoje nebo nesplňují základní předpoklady formální kvality, nebudou publikovány. Přečtěte si informace pro autory. Kontaktní adresa pro sekci komentářů je na migraceonline@mkc.cz.
...nahoru ▲