Cizinci a jejich vzdělávací potřeby a bariéry

Problematika vzdělávání cizinců

Potřeba vzdělávání a její naplňování

Vzdělání je v současnosti považováno za jeden ze stěžejních způsobů, jak dostát nárokům, které na nás klade stále se zrychlující vývoj a proměnlivost současného světa. Dosažitelnost kvalitního vzdělávání je proto oblastí, která si zaslouží svou pozornost na všech svých úrovních. V případě cizinců, na jejichž integraci má česká společnost přinejmenším v rovině některých závazných právních dokumentů zájem, lze však očekávat specifické obtíže, které mohou vzdělávací proces komplikovat. Velmi často se jedná o cizince, kteří jsou nepříznivou životní situací donuceni zaměřit svou pozornost nejprve na obstarání základních životních potřeb (legální pobyt na území, finanční zajištění rodiny, ubytování apod..) Vzdělání je v takovém případě potřebou, která přichází v potaz až poté, co je člověku umožněno obrátit svou pozornost od otázek každodenního přežívání k zabývání se vlastní budoucností. Ve chvíli, kdy tato situace nastane, je důležité, zda-li je vzdělávací systém schopen na tuto specifickou situaci efektivně reagovat. V první řadě je podstatné, aby se k cílové skupině dostaly informace o vzdělávacích možnostech a podmínkách, za kterých je vzdělávání možné či povinné. V druhé fázi je třeba počítat se specifickými vzdělávacími potřebami cizinců, kteří nutně potřebují určitý čas k adaptaci na nové prostředí českých škol.

Poměrně silným motivem pro poskytování poradenství cizincům v oblasti vzdělávání bylo přesvědčení, že český vzdělávací systém, zejména na úrovni základního a středního školství, není v současné době uspokojivě připraven na setkání s kulturně a zejména jazykově odlišnými obyvateli. Jak z důvodu ověření těchto předpokladů, tak z důvodu optimálního nastavení souboru poskytovaných služeb, se uskutečnil průzkum bariér a potřeb cizinců v přístupu ke vzdělání v České republice. Cílovou skupinu tvořili mladí migranti bez rozdílu typu pobytu. Vzhledem ke skutečnosti, že v současné době dochází v sociální práci k významnému přesunu pozornosti od experta ke klientovi, považovali jsme za důležité, aby byl komplex poskytovaných služeb sestavován na základě informací, které byly získány od samotných aktérů, cizinců, kteří mají s českým vzdělávacím systémem své zkušenosti.

V realizovaném průzkumu byl kladen velký důraz na získání takových informací, které umožní co nejefektivněji poskytovat služby cílové skupině mladých migrantů. Nejednalo se tedy o výzkum akademického rázu, který by měl objasnit povahu určitých sociálních jevů, ale šlo spíše o „průzkum trhu“, který by zmapoval prostor vzdělávání cizinců. Výstupem průzkumu je soubor problematických okruhů, které mohou komplikovat vzdělávací proces příjemcům poskytovaných sociálních služeb. Výběr respondentů byl proveden způsobem, jakým se dalo předpokládat, že bude organizace získávat své klienty. Osloveni byli cizinci, kteří již v minulosti poradenských služeb využívali, část respondentů byla získána prostřednictvím jiných neziskových organizací pracujících s migranty a část respondentů byla též aktivně vyhledávána prostřednictvím vytipovaných škol v částech Prahy s vysokou koncentrací cizinců (např. Černý Most, Luka).

Ke sběru dat bylo využito kvalitativních metod, které se pro svou otevřenost jevily pro daný účel jako nejefektivnější. Skupinové a individuální rozhovory probíhaly podle předem připravených orientačních scénářů a byly nahrávány a současně byl pořizován zápis, který pak v kombinaci s nahrávkou tvořil podklad pro analýzu. Celkem se průzkumu zúčastnilo 42 respondentů, z toho 36 cizinců a 6 občanů ČR, v rámci expertní skupiny, která se skládala z odborníků zabývajících se jak poskytováním sociálních služeb a poradenství cizincům, tak jejich vzděláváním.

Jako hlavní problematické oblasti byly identifikovány nedostatečná znalost českého jazyka, nedostatek kvalitních informací o vzdělávacích možnostech a strategiích i vzdělávacím systému jako takovém, absence sociálních sítí, které běžně slouží jako informační zdroje, odlišnost dokladů vzdělání dosaženém v zahraničí a status cizince, a v neposlední řadě i proměnlivost úředních postupů. Tyto problémy se prolínají celým vzdělávacím cyklem cizinců, tj. od uznání dosavadního vzdělání, přes zvládnutí vzdělávacího jazyka, výběr školy, přijetí, zapojení do školního kolektivu, zvládnutí systému výuky, komunikace školy s rodiči, finanční zajištění, až po výběr dalšího vzdělávání. V následující části textu se pokusím některé z tematických oblastí přiblížit. (S podrobnějšími poznatky z výzkumu se lze seznámit v kompletní zprávě z průzkumu, která je k dispozici na webových stránkách sdružení META - viz související odkazy.)

Mezi zásadní bariéry, které komplikují cizincům přístup ke vzdělání, patří žádná či nedostatečná znalost českého jazyka, což je z praktického hlediska poskytování sociálního poradenství v oblasti vzdělávání velmi významná skutečnost. Lze konstatovat, že se zvládnutím českého jazyka má problém přes 90% klientů sdružení. Jako klíčová se tudíž jeví otázka přístupu k výuce češtiny. V řadě evropských států je výuka místního jazyka součástí integračních programů přístupných všem cizincům, kteří v zemi dlouhodobě legálně pobývají. V České republice je obdobná služba v rámci státního integračního programu přístupná pouze osobám, kterým bylo přiznáno právo na mezinárodní ochranu (azyl či doplňkovou ochranu). S výjimkou azylantů a cizinců s doplňkovou ochranou si tedy všichni ostatní cizinci musí jazykovou výuku zajišťovat sami, podle svých možností, z vlastní kapsy a z nabídky, kterou nelze považovat za dostatečnou. Samotnou disciplínu češtiny jako cizího jazyka mimo to provází ještě metodické „porodní bolesti“, které celou situace ještě více komplikují. Neutěšenou situaci v nabídce kurzů češtiny pro cizince (zejména pokročilejších úrovní) se sdružení META snaží zmírnit zřízením vlastních kurzů češtiny, které se staly doplňkovou službou poskytovanou dlouhodobým klientům. Bez této služby by bylo jen stěží možné realizovat individuální vzdělávací plány, které jsou s klienty uzavírány.

Z průzkumu jednoznačně vyplynulo, že velkou bariérou ve vzdělávání cizinců je nedostatek kvalitních informací o možnostech a fungování českého vzdělávacího systému. Týká se to téměř všech oblastí vzdělávání. Přestože většina informací je určitým způsobem někde dostupná, pro cizince může jejich získávání představovat problém na několika rovinách. Nejen že jim porozumění komplikuje špatná znalost češtiny a často neví, kde informace hledat, ale v rovině nejzáludnější neví, že určité informace existují a co víc, že jsou pro ně důležité a měli by je znát. V tomto ohledu je diskutabilní role komunit, na které se při práci s migranty často spoléhá. Velmi často totiž v rámci migrantských komunit dochází ke sdílení a šíření nepřesných či zcela mylných informací. V takovéto situaci se navíc informace nejrůznější kvality stávají cenným artiklem a obživou podnikavějších jednotlivců. Tento jev se opakovaně potvrzuje při jednání s klienty a pro sdružení META představuje šíření kvalitních informací do migrantských komunit důležitou aktivitu.

Otázka distribuce informací, praktických strategií a návodů v migrantských komunitách otevírá několik zásadních témat. Na jedné straně je to téma inverzní socializace, kterou rozumíme situaci, kdy se děti naučí novému jazyku jednodušeji a rychleji, a stávají se tlumočníky a průvodci svých rodičů. V praxi to vypadá tak, že chodí vyřizovat či tlumočit záležitosti, které běžně přísluší dospělým. Může se jednat například o konzultace ohledně sociálních dávek, pojištění, asistence u lékaře, apod. Částečně tak dochází k přeformování klasických rolí vázaných ke statusu rodiče a dítěte. Na straně druhé je to pak téma sociálních sítí coby zdrojů relevantních a použitelných informací. Na rozdíl od českých rodičů nemají cizinci zpravidla vlastní zkušenost se zdejším vzdělávacím systémem, a často ani relevantní představu o jeho fungování a možnostech. Proto je pro ně obtížnější svého potomka smysluplně nasměrovat. Svou roli zde opět sehrává neznalost jazyka, na kterou je porozumění fungování podobných institucí vázáno. V případě cizinců je problematičtější i využívání slabších sociálních vazeb (spolužáků, přátel či známých). Zpravidla záleží na tom, zdali se v této síti nacházejí jedinci, kteří mají dostatek kvalitních informací či nikoliv. V určitých případech může též právo na výběr budoucí profese či studijního oboru příslušet výlučně rodinnému okruhu. O to více je pak nutné, aby se toto rozhodování mohlo opřít o kvalitní informace o studijních možnostech.

Nostrifikace diplomů

Posledním tématem, které zde zmíním, jsou nostrifikace dokumentů o dosaženém vzdělání. Uznání rovnocennosti dosaženého vzdělání je podmínkou pro jakékoliv další studium. Jak vyplynulo z průzkumu, respondenti hodnotí tuto proceduru jako formálně náročnou. Velmi často se od ní nechávají svými krajany odradit, čímž si uzavírají možnost dalšího vzdělávání. K tomuto přístupu může přispívat i skutečnost, že některé studijní programy zahraničních vzdělávacích systémů nejsou příliš kompatibilní s programy českými. Avšak i v těch méně komplikovaných případech může být pro cizince poměrně obtížné získat dostatek informací o potřebných náležitostech k zahájení procedury. Proto se nostrifikace středoškolských i vysokoškolských diplomů stala důležitým předmětem poskytovaného poradenství.               

Jak dále se vzděláváním cizinců?

Prostřednictvím průzkumu potřeb a bariér mladých migrantů v přístupu ke vzdělávání jsme získali představu o dosavadních zkušenostech klientů s českým vzdělávacím systémem, jejich motivaci k dalšímu studiu, osobních cílech, i faktorech, které mohou působit pro či proti jejich realizaci. Získané informace byly použity k nastavení systému poskytovaných sociálních služeb, tak aby již od zahájení poradenské činnosti reflektovalo jejich nastavení potřeby klientů a jejich specifickou situaci.

Je zřejmé, že do budoucna bude třeba věnovat více pozornosti oblasti jazykového vzdělávání cizinců. V současnosti je čeština pro cizince poměrně málo dostupnou službou, přestože se jedná pro integrační proces o jednu z klíčových kompetencí. Zároveň je třeba zajistit výuku i vyšších jazykových úrovní (nikoliv pouze začátečnických), nejlépe v plném rozsahu evropského referenčního rámce pro jazyky.

Situaci, ve které se cizinci ve vztahu k českému vzdělávacímu systému nacházejí, by též napomohlo, pokud by učitelé základních a středních škol měli k dispozici metodiku, jak s cizinci ve svých třídách nakládat. Doposud bylo poměrně více pozornosti věnováno metodikám, které mají žáky připravit na setkání s kulturní i jazykovou odlišností. Bylo by však cenným krokem vpřed, kdyby vzdělávací systém dal podobnou rukověť i učitelům. Vzhledem ke skutečnosti, že počet cizinců na českých školách poroste, není možné očekávat, že jim i v příštích letech budou učitelé věnovat zvláštní péči namnoze ve svém volném čase a zdarma.